Dolní náměstí

Úprava Dolního náměstí, dokončená v listopadu loňského roku, vyvolala mezi obyvateli města nečekaně bouřlivou reakci. Následná diskuze ukázala, že se široká veřejnost zajímá o stavební vývoj města a není ji lhostejné, jakým směrem se bude ubírat. Proto se chceme tématu Dolní náměstí věnovat i v příštích číslech měsíčníku. Tentokrát si připomeneme, jak se současná podoba náměstí zrodila.

Druhé nejstarší jablonecké náměstí, původně Nový trh, bylo založeno v roce 1864. Krátce po povýšení Jablonce na město zde byla v letech 1867-1869 postavena první jablonecká radnice. Budovu ve stylu rané novorenesance vyprojektoval liberecký stavitel Gustav Sachers.

Náměstí bylo přizpůsobeno konání trhů, jeho vzhled se v minulosti příliš neměnil. Ve středu volného prostranství stály čtyři lípy obklopující vodní pumpu. Později tu byl postaven meteorologický sloupek. Od roku 1900 projížděly západní částí náměstí tramvaje, později tady bylo také stanoviště autobusů. I přesto, že od roku 1932 sloužila pro konání trhů městská tržnice v Kamenné ulici, svoji tradici si toto náměstí udrželo prakticky až do počátku sedmdesátých let 20. století, kdy se z něj stalo parkoviště.

Jakmile byla koncem minulého století dokončena úprava Mírového náměstí, začala se plánovat také rekonstrukce Dolního náměstí. V roce 1999 byla vypsána veřejná urbanisticko-architektonická soutěž na řešení parteru Dolního náměstí a přilehlých komunikací, které se zúčastnilo 16 samostatných architektů nebo autorských kolektivů. Odborná porota vedená Jiřím Suchomelem z Liberce vybrala jako nejlepší návrh autorského kolektivu Studia A91 z Prahy. Porota ocenila velkorysé řešení a celistvé vnímání prostoru.

Součástí návrhu rekonstrukce Dolního náměstí byla kašna, návrh výtvarnice Eriky Bornové, jako hlavní dominanta tohoto veřejného prostoru. Hodnotící porota doporučila zadavateli zabývat se výběrem fontány a jejím definitivním návrhem samostatně. Proto byla v roce 2001 vypsána výtvarná soutěž a bylo vyzváno osmnáct výtvarníků, většinou sochařů, z nichž zaslalo své návrhy jen šest umělců. Porota vedená architektem Davidem Vávrou doporučila soutěž zrušit. Návrhy přesto posoudila a vyhodnotila. Jako nejzdařilejší bylo vybráno řešení sochaře Ronyho Plesla, u kterého porota ocenila geometrii návrhu i použitý materiál.

V poslední fázi hledání vhodného návrhu kašny pro Dolní náměstí přistoupilo město k uspořádání soutěže pro studenty zdejší Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy. Ta proběhla na podzim roku 2005 a zúčastnilo se jí 19 studentů. V hodnotící komisi zasedli architekti Vladimír Kosík a Petr Vydra jako autoři rekonstrukce Dolního náměstí, Josef Faltejsek, architekt projekční kanceláře Ateliér 4, Ivone Raimanová, odborná konzultantka, Václav Vostřák, jablonecký zastupitel, sochař Jiří Dostál, ředitel SUPŠ a VOŠ, a profesoři této školy Jitka Jelínková a Tomáš Plesl. Komise vyhodnotila soutěž a stanovila pořadí na prvních třech místech. Zadavatel soutěže rozhodl o zapracování vítězného návrhu do dokumentace pro realizaci rekonstrukce náměstí.

Návrh kašny vytvořila studentka Šárka Kunclová. S realizací jí pomáhali odborní profesoři školy, kamenické práce provedla firma Ligranit z Liberce. V další fázi příprav rekonstrukce náměstí došlo k úpravám projektu, což si vynutily změny v organizaci systému městské dopravy. Proto byla z projektu vypuštěna zastávka MHD s příslušným mobiliářem. Základní urbanisticko-architektonická koncepce, navržená vítězným kolektivem architektů Studia A91 z Prahy, se ale nezměnila. Cílem zůstalo dosáhnout rekonstrukce náměstí za účelem obnovy jeho původní funkce jako centrálního městského prostoru, místa setkávání lidí, odpočinku a relaxace a připojení náměstí k již existující pěší zóně.

Během stavby byly odkryty zbytky staré studny, která stála uprostřed náměstí. Dodatečně bylo rozhodnuto zachovat ji jako doklad historického vývoje tohoto prostoru. Rekonstrukci Dolního náměstí prováděly Stavby silnic a železnic a. s. Liberec.

Redakčně připraveno s použitím textů Jana Strnada

Další informace:

Vytvořeno 9.5.2007 14:40:52 | přečteno 4132x | Petr Vitvar