Nová radnice, jak se budově říkalo, byla postavená poměrně rychle. Jak to bylo s přípravou?

Příprava stavby byla poměrně dlouhá, zorganizované byly hned dvě architektonické soutěže, ta první v roce 1925, druhá o čtyři roky později. Z té pak vítězně vyšel návrh libereckého architekta profesora Karla Wintera.

Proč záměr postavit novou radnici vyvolával neshody? Nemohli se dohodnout politici?

Stavba radnice nebyl projekt ani tak politicky kontroverzní, jako spíše společensky problematický. Zajímavé je, že pro stavbu nakonec hlasovali na klíčovém zasedání zastupitelstva 30. prosince 1930 všichni zastupitelé v sále. Výhrady měla veřejnost, zejména někteří zdejší podnikatelé. Okolo sedmdesáti Jablonečanů tehdy protestovalo proti stavbě z různých důvodů – nejvíce jim vadilo zastavění plochy náměstí, a to zejména proto, že se na něj již nevejde parkoviště automobilů a autobusů; vadila i nastavená rentabilita stavby, počítající s provozovnami pohostinství. Dosavadní restauratéři a kavárníci se báli, že přijdou o zákazníky.

Vedení města však na stavbě trvalo, proč?

Jeden z hlavních důvodů byla snaha pozdvihnout město a dát práci nezaměstnaným. Tak to vysvětloval otec stavby, starosta Karl Richard Fischer. Stejně jako dnes, i tehdy mnozí namítali, že jde o zbytečný náklad, který zatíží městský rozpočet.

Jaké byly náklady?

V tehdejší měně čítaly cca 22 milionů korun. Pro srovnání průměrná měsíční mzda byla v té době cca 800 Kč, tj. jedna padesátina mzdy dnešní. Pokud bychom tedy dnes vynásobili i cenu díla, šlo by o částku přesahující jednu miliardu korun. Však také stavba pěkně pocuchala městský rozpočet a ekonomicky vysílený Jablonec musel vydat již v březnu roku 1933 pokladniční poukázky na 5 milionů Kč, aby „díru“ v rozpočtu a zvýšené výdaje na péči o nezaměstnané sanoval.

Rozpočet však na kompletní realizaci Winterova projektu nestačil. Co zůstalo jen na výkrese?

Nevznikla řada některých prvků výzdoby, oproti návrhu chybí sochy na fasádě a socha skláře před vchodem do radnice. Nevznikla ani některá osvětlovací tělesa, například ta, která byla teprve v roce 2017 osazená do vestibulu. Patrně nikdy nebyla zhotovená pamětní deska se jmény zastupitelů, kteří hlasovali pro stavbu; architekt Winter ji navrhl v roce 1932 včetně přání na konci: „Stavba radnice je dílem práce místních řemeslníků. Město i jeho obyvatele stráží v jejich pokojné práci“.

Stavělo se rok a půl a šlo o poměrně inovátorské dílo ze stavebního hlediska, je to tak?

Konstrukce byla velmi moderní – železobetonová a jen vyzdívaná. Cihly na stavbu dodávaly cihelny z Rychnova a Hejnic. Stavbyvedoucím byl Ing. Walter Pirkner, který sám kontroloval míchání různých typů betonů z cementu a písku dováženého z Oldřichova v Hájích. Pevnost betonu se ověřovala v laboratoři liberecké průmyslové školy na zkušebních kostkách.

Poprvé se koplo 15. dubna 1931. Kdy tedy bylo hotovo?

Zajímavé je, že radnice byla stavebně hotová již v říjnu 1932. Kino se otevřelo v sobotu 29. října 1932, jeho provoz zahájila projekce německého filmu Johann Strauss a představení se ten den opakovalo dokonce třikrát. Zástupce starosty Reinhard Priebsch toho dne prohlásil stavební část za ukončenou. Do konce roku se montovaly technologie a nábytek. Budova měla velmi moderní systémy elektroinstalace, vzduchotechniky, ozvučení i vytápění a ohřevu teplé vody.

Kdy se do nové radnice začali stěhovat úředníci a kdo byl jejich šéfem, tedy tehdejším tajemníkem?

Ředitelem úřadu byl v době dokončení radnice JUDr. Karl Utischill, který také s kolegy stavebními řediteli na průběh stavby dohlížel. Jednotlivá oddělení osídlovala kanceláře krátce, stačily jim tři dny, 5.–7. ledna 1933. A už na konci ledna se na radnici stala první krádež – neznámý pachatel odcizil mikrofon v ceně 600 Kč.

První schůze městských zastupitelů v novém velkém sále byla 10. února 1933. Jaké bylo složení tehdejšího zastupitelstva?

Ano, datum lze také vnímat jako symbolické předání radnice nejvyššímu orgánu městské správy. Zastupitelstvo mělo 42 členů a bylo zvolené na období 1931–1934. Starostou byl Dr. h.c. Karl Richard Fischer z Německé národní strany, jeho zástupci pak učitel Reinhard Priebsch z německé národně socialistické strany dělnické a Gustav Neumann z Německé národní strany. V zastupitelstvu bylo tehdy celkem devět stran, vedle německých nacionálů zde byli i živnostníci, křesťanští sociálové, sociální demokrati, komunisté a dvě české strany. Jedině u komunistů byli zastupitelé jak německého, tak českého původu. Ze známých zastupitelů lze zmínit vedle starosty Fischera či člena německé živnostenské strany, tiskaře a pozdějšího starostu Gustava Petrovského, například i českého hoteliéra Miloslava Skrhu (provozoval současný hotel Diana v ulici 5. května), knihkupce Josefa Floriana či dělníka Roberta Koumara, který stál v čele města v letech 1946-48. Pozoruhodné bylo, že řada německých zastupitelů měla česká jména, například německý nacionál Max Woperschalek či sociální demokrat Hermann Hladik, vedle člena německé živnostenské strany se jménem Petrovsky byl v zastupitelstvu i jeho kolega Emil Novotny.

Co bylo náplní první jednání?

Tak předně zástupce starosty Priebsch poděkoval starostovi Fischerovi za to, že celých deset let prosazoval stavbu nové radnice. Na jednání se pak řešila řada záležitostí spojených s vysokou nezaměstnaností. Městský radní, komunista Robert Koumar, kritizoval postup policie, která zakázala hladový pochod nezaměstnaných do města, a požadoval, aby se proti postupu vymezili. Jiný komunistický zastupitel, Hartig, zase neúspěšně požadoval, aby městské orgány vyslyšely žádosti nezaměstnaných bydlících v městských domech o odložení plateb za elektřinu. Zastupitelstvo také schválilo změnu tržního řádu, podle něhož se týdenní trhy v Jablonci konaly v zimním období od 7.00 do 13.00 a po zbytek roku již od šesti hodin ráno. Pokud nákupy na trzích činili ve velkém místní obchodníci, měli právo přednosti, cizí mohli nakupovat až po 11 hodině to, co na ně zbylo. Zastupitelstvo se věnovalo i opravám staré radnice, která měla být přeměněná na knihovnu. Pan Josef Linke žádal o bezplatnou výpůjčku části budovy v přízemí pro svoji provozovnu na dobu pěti let s tím, že zde provede řadu stavebních úprav na své náklady. Bouřlivá diskuse se vedla o zdvojnásobení místní daně z alkoholu, u piva se měla zvýšit z deseti na dvacetihaléř z litru.

V průběhu 90 let prošla budova několika, naštěstí jen málo zásadními změnami. Co dalšího by si zasloužila?

Velkou výzvou je dokončit dílo našich českých i německých předchůdců. Uzavřít obnovu radnice v původním duchu včetně možné instalace sochy Skláře, která existuje pouze v podobě modelu. Autorem je sochař Jost Prietsch, jenž použil jako předlohu jednoho ze sklářů z hutě v Polubném. Domnívám se, že by to bylo správné, vždyť to bylo právě sklářství, které dalo Jablonci kdysi městské sebevědomí a zdroje ke stavbě nové radnice. (red)