Mládí

Čestmír Šikola se narodil 28. listopadu 1919 v Mukařově na Jablonecku, odkud se brzy s rodiči přestěhoval na Malou Skálu. Po dokončení turnovské reálky začal v roce 1937 studovat Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. V listopadu 1939 však Němci násilně uzavřeli všechny české vysoké školy a Šikola byl spolu s dalšími studenty odvlečen z kolejí do ruzyňských kasáren. Tam byli brutálně mučeni a většina z nich pak neunikla transportu do koncentračních táborů. Šikola měl štěstí, když se mu podařilo uprchnout. Rychle se rozhodl tehdejší protektorát opustit a proti bezpráví bojovat ze zahraničí.

Začátky u československých zahraničních jednotek

V roce 1940 se vydal na dvouměsíční cestu přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Sýrii až do Agde ve Francii, kde se v té době formovala československá armáda. Zde byl pod kmenovým číslem F 2266 přidělen ke spojovací četě druhého pěšího pluku. Po kapitulaci Francie se se zbytky československých jednotek přeplavil přes kanál do Velké Británie. V Anglii nejprve absolvoval školu pro důstojníky a stal se součástí elitní zpravodajské jednotky plukovníka Moravce, kde byl jako četař vybrán pro plnění zvláštních úkolů na území protektorátu. Během příprav prošel parakurzem, speciálním výcvikem telegrafistů a dalšími zdokonalovacími kurzy, konspirativním a spojovacím cvičením. Při odesílání zpráv dosahoval Čestmír Šikola vynikajících výsledků: dokázal přijímat a odesílat 120 znaků Morseovy abecedy za minutu, vyznal se v radiotelegrafní manipulaci, Q-kódech i obsluze přístrojů. Spolu s dalšími dvěma vojáky Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii byl vybrán do zvláštní paraskupiny CLAY, která měla za úkol získávat z okupované vlasti zpravodajské informace a odesílat je do Londýna.

Paraskupina CLAY na území protektorátu

Na území protektorátu byla vysazena v noci z 12. na 13. dubna 1944 mezi obcemi Mysločovice a Hostišová na východní Moravě. Tříčlenná skupina se skládala z velitele Antonína Bartoše (33), šifranta Jiřího Štokmana (23) a telegrafisty Čestmíra Šikoly (24). Za jedenáct měsíců vyslal Šikola z radiostanice s krycím jménem Eva přes 800 telegramů, což představuje více než 120 stran standardně psaného strojopisu, a přijal z Londýna na 300 depeší. Dramatické okamžiky tehdejší doby popisuje napínavě v knihách „Radista skupiny Clay Eva vzpomíná“ a „Nešli stejnou cestou“.

Rozhodl se zůstat

Zatímco jeho dva spolubojovníci hned po válce emigrovali, Šikola se rozhodl v osvobozeném Československu zůstat.

Za své hrdinské činy byl vyznamenán dvěma Válečnými kříži 1939 a medailemi Za chrabrost, Za zásluhy I. stupně a Pamětní medailí. Stal se vojákem z povolání, ale již v roce 1948 byl z armády propuštěn a zatčen. Dne 18. června 1949 ho vrchní vojenský soud ve zinscenovaném procesu řízeném obávaným prokurátorem Karlem Vašem poslal na dva a půl roku do těžkého žaláře v Bratislavě a Opavě. Po propuštění mu bylo dovoleno vykonávat nejprve pouze manuální práce a vysokou školu mohl dostudovat dálkově až v roce 1963. Vrátil se s rodinou do rodného kraje a pracoval až do důchodu ve Výzkumném ústavu skla a bižuterie v Jablonci.

Po revoluci přišlo uznání

Až po revoluci v roce 1989 se veřejnost konečně dozvídá dlouho překrucovanou pravdu a Šikolovi se dostává uznání. V únoru 1992 se stává čestným občanem Jablonce nad Nisou (vedle toho je i čestným občanem Bystřice pod Hostýnem a francouzského Agde). Prezident Václav Havel jej v roce 1997 vyznamenává Medailí Za hrdinství. Je povýšen do hodnosti plukovníka. Jen několik let trvající soudní spor s komunisty (s M. Grebeníčkem) nikdy oficiálně nevyhrál, soudy jeho žalobu zamítly.

Bojovník za svobodu

Již v roce 1989 založil Šikola Základní organizaci Českého svazu bojovníků za svobodu v Malé Skále. Byl jejím jednatelem a současně i členem Okresního výboru ČSBS v Jablonci n. N. Přednášel na školách, účastnil se vojenských zahraničních misí, organizoval ve spolupráci s MO ČR velkolepé setkání hodnostářů MO ČR a válečných veteránů u příležitosti 100. výročí narození generála Lišky u památníku rodného domku v Záborčí.

Sbohem, hrdino…

Čestmír Šikola zemřel v rodinném kruhu 29. února. Na poslední cestu jej do turnovské smuteční síně přišly vyprovodit desítky lidí - civilisté, veteráni, příslušníci armády i představitelé měst a obcí. Na rozloučenou zazněla i hrdinova oblíbená vojenská píseň „It`s a Long Way to Tipperary“. Při státní hymně vystřelila třikrát čestná vojenská stráž, aby tak uctila památku hrdiny.