Přehrada v Jablonci nad Nisou

Sto let od položení základního kamene.

Na koupání a pobyt na sluníčku se mnozí z nás těšili již dlouho před příchodem letních dnů. Letošní červenec splnil očekávání milovníků vody a přilákal k naší přehradě množství Jablonečanů i návštěvníků ze vzdálenějších míst. Osvěžení v průzračné vodě hledali tentokrát i ti, kteří se běžně koupat nechodí. Vždyť teplota vzduchu se pohybovala kolem třicítek a voda dosáhla příjemných pětadvaceti stupňů.

Přehradu dnes vnímáme jako přirozenou součást města a sotva nám přijde na mysl, že mnoho nechybělo, aby zde nestála. Letos v září uplyne 100 let od položení základního kamene stavby hráze. Co stavbě předcházelo, a jak všechno probíhalo? Zkusme si to přiblížit.

Záměr vybudovat soustavu vodních nádrží na Jablonecku a Liberecku vznikl v souvis­losti s opakovanými povodněmi, které způsobovaly rozvodněné potoky Jizerských hor. Posledním impulzem pak byly záplavy v roce 1897, jejichž výsledkem byly do té doby nejrozsáhlejší škody na majetku i na životech. Jen na Liberecku byly vyčísleny částkou tři a půl milionů rakouských korun. Pro naši lepší představu lze uvést, že to bylo o půl milionu více, než stála pozdější stavba mšenské nádrže.

Za účelem omezování ná­sledků povodňových situací byla ustavována tzv. vodní družstva, jejichž členy se stávali významní továrníci i zástupci samosprávy. Počátkem roku 1900 bylo také v Liberci založeno „Vodní družstvo pro regulaci vodních toků a výstavbu přehrad v po­vodí Zhořelecké Nisy“. Jeho odborným vedením byl pověřen tajný rada z německých Cách, profesor Dr. Ing. Otto Intze, ve své době nejuznávanější evropský specialista na stavbu přehrad.

Přehradní hráz Mšeno 1930, obrázek se otevře v novém okněPo důkladném průzkumu terénu bylo rozhodnuto, že v povodí Zhořelecké (tj. Lužické Nisy) vznikne šest přehrad (realizace se dočkalo pět). Jednou z nich měla být také nádrž na Mšenském potoce. Jednání o její výstavbě byla zahájena již v roce 1901, začátek stavby však musel být o několik let odložen. Co toho bylo příčinou?

Na dně budoucí nádrže se nacházela nedávno postavená Priebschova skelná huť, řada domků, ale i pastviny a obdělávané pozemky. Jejich vlastníci pochopitelně nebyli z možné ztráty nadšeni. Postavila se za ně i obec Mšeno, a tak nebylo možné brát nesouhlasné stanovisko se stavbou přehrady na lehkou váhu. Byla svo­lána řada schůzí, sepisovaly se petice, na pomoc si obyvatelé Mšena přizvali zkušeného právníka. Výsledkem bylo, že Vodní družstvo muselo stavbu přehodnotit. Upravený plán posouval hráz výše proti proudu Mšenského potoka, čímž se následky budoucí zátopy zmírnily. Ani s tím se ale obyvatelé nespoko­jili a protestovali dál u okres­ního hejtmanství.

Nezahálelo však ani Vodní družstvo. Jeho zástupci se obrátili na zemský správní dvůr, který stavbu podpořil. Rozhodnutí vysoké instituce muselo okresní hejtmanství respektovat, a proto námitky obyvatel zamítlo. V září roku 1904 mohl konečně okres vydat stavební povolení. Podařilo se sice vyvolat ještě další průtahy, leč stavbě nemohl již nikdo zabránit. Zjara roku 1906 byly zahájeny zemní práce.

V okolí Jablonce by se jistě dala najít lepší místa pro umístění přehrady. Jako nejvhodnější se jevilo přehrazení Bílé Nisy (ta zde způsobovala i největší problémy) v úzkém údolí nad Brandlem. Nevýhodou však byla zátopa značné části Rýnovic.

Proto přišel profesor Intze s neobvyklým řešením: navrhl přehradit málo vodnatý Mšenský potok a dostatečný přítok zajistit propojením s Bílou (rýnovickou) a Lužickou (lučanskou) Nisou pomocí dvou štol. Především však šlo o zachy­cení a převedení povodňových průtoků z povodí obou Nis do nádrže, čímž se zvýšila ochrana Jab­lonce při povodních. Bylo nutné vybudovat i vedlejší hráz.

Ze sedmnácti přihlášených stavebních firem vybrala ko­mise pražskou firmu Franz Schön a synové. Pro těžbu stavebního kamene byl hned v dubnu otevřen lom v Loučné, odkud se kámen dopravoval na tři kilometry vzdálené staveniště pomocí úzkorozchodné dráhy. Koncem května 1906 pracovalo již na stavbě a v lomu 146 dělníků.

Projektanti hráze předpokládali, že v hloubce pěti-šesti metrů bude nalezena rostlá skála vhodná pro založení stavby hráze. Protože se v této hloubce nedosáhlo očekávané únosnosti horniny, byla na skalní podklad uložena asi 1 metr silná vrstva betonu a na té bylo založeno zdivo přehradního tělesa. Začátkem září bylo vše připraveno k položení základ­ního kamene.

Ke slavnostnímu okam­žiku došlo ve středu 5. září 1906 v 10 hodin dopoledne. Bezprostředně poté bylo zahá­jeno zdění hráze. K tomu sem bylo potřeba dopravit na 40.000 m3 lomového kamene. Na západním břehu byla zří­zena rozlehlá deponie, odkud se kámen dál dopravoval též po kolejích.
Práce na hlavní i boční hrázi byly dokončeny na podzim roku 1909 a koncem téhož roku byly hotové i všechny další hlavní části. Výjimkou byla jen loučenská štola, která byla proražena o pár týdnů později. Úřední prohlídka hotových částí se uskutečnila za přítomnosti mšenského starosty J. Kittela 21. prosince. Jelikož byl její výsledek uspokojivý, mohlo být vydáno povolení k užívání stavby. Hned se také začalo s postupným napouštěním přehrady.

Hráz na Mšenském potoku má délku 425 metrů a její výška od paty ke koruně činí 15,8 m. Poloměr jejího zakřivení je 350 m. V přehradě může být zadrženo 2,78 milionů m3 vody.

Přestože úkolem přehrady bylo od počátku především zadržování nadměrných průtoků vody, stala se zakrátko i významný prvkem příměstské rekreace a místem odpo­činku a sportu. Tím zůstala nepo­chybně do dnešní doby.

Také letos - právě tak jako před sto lety - připadá 6. září na středu. O tři dny později, v so­botu 9. září, při příležitosti Dne památek, mohou zájemci navštívit štolu v hrázním tělese. Přístupná bude od 9 do 15 h.

- os -

Obrázky poskytli p. Jiří Chmelař a Petr Kurtin.

Vytvořeno 6.9.2006 16:55:47 | přečteno 5914x | Petr Vitvar