Náměstí na svahu

Z minulosti města

Jablonec nad Nisou leží v malebné kotlině Nisy, což si zvlášť dobře můžeme uvědomit například při po­hledu z Petřína. Vydáme-li se na procházku městem, po­vede naše cesta zpravidla buď z kopce, nebo do kopce. Ulice jsou většinou svažité a jen stěží budeme v Jab­lonci hledat křižovatku, která má všechna ramena ve vodorovné rovině. Proto se nám možná nezdá zvláštní ani to, že i naše dvě hlavní ná­městí (Mírové a Dolní) mají po­měrně značný sklon.

Vznik prvního jablonec­kého náměstí je spojen s rokem 1808, kdy byl Jablonec povýšen na městys. S tím obec získala některá privilegia, která zůstávala tehdejším vesnicím odepřena. Patřila k nim zejména možnost pořádání pravidelných trhů, v našem případě každý týden v pátek a k tomu ještě dva jarmarky. Dočíst jsme se o tom mohli již v březnovém měsíčníku. Co tomu ale předcházelo?

Počátkem 19. století se v Jablonci začínaly stále tíživěji projevovat potíže se zásobováním potravinami. Orientace na řemeslnou výrobu přinášela odklon od zemědělského samozásobování, a proto bylo třeba zajišťovat dostatečný přísun potravin zvenčí. Situaci v letech 1804 a 1805 ještě komplikovala neúroda. Nedostatek potravin se stal jedním z hlavních dů­vodů k podání žádosti o povýšení na městys.

Do věci se tehdy zapojila řada vlivných a vážených Jablonečanů. Patřili k nim zej­ména obchodníci Franz a Josef Dresslerovi a pekař Franz Jaksch, který byl zároveň rychtářem. Jejich předsevzetí jednat s nejvyš­šími úřady podpořil též majitel maloskalského panství Franz Zacharias von Römisch, který přislíbil pomoc při vypracování supliky. Ta byla hotova 20. května 1805. Bylo v ní také uvedeno, že vesnice Jablonec má 365 domovních čísel, a že zde žije 3050 duší.

Žádost byla odeslána do Vídně, jenže tam zůstala ležet bez vyřízení. Liberecký advokát Johann Franz Klingner, který jablonecké v dané věci zastupoval, vyjádřil v dopisu Römischovi v březnu 1807 obavy, že „ta půl legie lajdáckých úředníků, jež si nevidí na špičku nosu, vše přivede vniveč“.

Vedle již jmenovaného rych­táře Jaksche se angažoval také druhý rychtář Franz Pfeifer a majitel někdejšího šenku Koruna Karl Feix. Römisch se zatím snažil využít svých možností a obrátil se s urgencí na vídeňský dvůr. V roce 1808 se jablonečtí přeci jen dočkali. Dne 17. 5. 1808 oznámil Krajský úřad v Mladé Boleslavi na Malou Skálu, že na základě císařského rozhodnutí ze dne 21. dubna byl Jablonec povýšen na městys.

Náklady na povýšení činily (včetně podmazání dvorského tajemníka částkou 30 dukátů) 1426 zlatých. Tento obnos mu­sela obec zaplatit vrchnostenskému úřadu. Povyšovací diplom byl vyhotoven 20. října 1808 a byl rovněž doručen vrchnosti. Jablonečanům byl předán až poté, co doložili, že ho mohou uschovat na „ohnivzdorném místě“.

Slavnostní vyhlášení za účasti značného počtu obyvatel se uskutečnilo až 24. května 1809 za zvuků fanfár a bubnů. Ve všech jabloneckých pivnicích se toho dne čepovalo ½ sudu piva zdarma. Hned o pět dnů později se uskutečnil první jablo­necký výroční trh, ke kterému se dostavilo mnoho obchodníků, kramářů i obyčejných zvědavců. Přihnán byl také značný počet kusů dobytka nabízeného k prodeji.

Dolní náměstí, obrázek se otevře v novém okněV té době vyvstal problém s volbou místa pro tržiště s neúprosnou naléhavostí. Jako bezkonkurenčně nejvhod­nější místo se jevil prostor ležící mezi dnešní Jugoslávskou ulicí a Mírovým náměstím. Tržiště mělo Jablonci dodat novou tvář, která se do určité míry zachovala až do současnosti. Přestože měl tento moment rozhodu­jící význam pro další stavební vývoj obce, nedokázali tehdejší obecní představitelé a občané věc řešit s dostatečným nadhledem, ba neuměli se oprostit ani od prosazování vlastních zájmů a zbavit se osobní závisti. Do značné míry také podcenili budoucí rozvoj Jablonce. Vývoz sklářských výrobků v důsledku probíhajících napoleonských válek upadl a větší naděje byly nesprávně vkládány do textilní výroby. Ani pokrokový F. Z. von Römisch nedokázal dost dobře odhadnout budoucí význam města. Také někteří vlastníci pozemků kladli nepřiměřené finanční požadavky, takže nakonec obci nezbylo, než od původního záměru odstoupit.

Jako jediné možné řešení se ukázala možnost založit tržiště - budoucí náměstí - na svažitém školním poli. Za tím účelem proběhla jednání, která se zase protáhla na několik let. V roce 1810 se dosta­vila krajská komise, která obci navrhla vykoupit za 4000 zlatých tři jitra školní orné půdy (ze čtyř vlastněných). Zaměření nového tržiště pro­vedl maloskalský geometr Johann Benesch a v únoru 1811 byl výkup realizován. Do roku 1814 byla obcí rozprodána i většina stavebních parcel okolo budoucího náměstí. V zájmu spravedlnosti byla kupní cena ve všech případech rovna výši odhadu.

Z každého rohu ná­městí vybíhaly dvě ulice, které existují dodnes. Sklon tržiště (dnešního Mírového náměstí, včetně pozemku, na kterém stojí radnice) ve svém důsledku svedl hlavní dopravu mezi Libercem a Tanvaldem na spodní stranu prostoru. Lze říci, že až v po­slední době byla doprava ze středu města odvedena, ale následky tehdejšího řešení přetrvávají až do současnosti.

Ukloněný terén dnešního Mírového a především Dol­ního náměstí snad dodnes někdy komplikuje jejich využití. Na druhou stranu právě toto te­rénní uspořádání s vystupují­cími věžemi staré a nové radnice a kostela nabízí onen působivý pohled na město.

- os -

Zdroj: K. R. Fischer, 1923

Vytvořeno 5.5.2006 9:10:52 | přečteno 2957x | Petr Vitvar