Nejstarší sklárna Jizerských hor

Mšeno (1548 - 1734)

Známé stanoviště této sklárny se nacházelo na dnešní Palackého ulici vedoucí z Horního náměstí do Mšena, a to v místech současného domu č. p. 71. Panský dům stával v téže ulici v místech dnešního Zlatého jelena.

Sklárnu ve Mšeně, na hranicích maloskalského panství mocného rodu Vartemberků, vystavěl v roce 1548 Franz Kuntze, jehož osoba je zaha­lena tajemstvím. Snad mu po­třebný kapitál půjčil huťmistr Ambrosius Wander ze sas­kého Crottendorfu, jehož potomci od roku 1568 sklárnu provozovali. Skelmistr Elias Wander byl spolu se svými příbuznými dokonce za zásluhy o sklářské podnikání na samém sklonku šestnáctého století povýšen do šlechtického stavu. Máme ale i písemné doklady o tom, že nejpozději kolem roku 1600 již mšenská sklárna vyráběla vedle běžného dutého skla a okenních terčů též luxusní předměty. Vítací číši malovanou emaily zde nechal pro slezského vévodu Joachima Friedricha zhotovit majitel maloskalského panství Karel z Vartemberka. S jistotou též víme, že již před rokem 1610 se při huti sklo zdobilo rytím. Tomuto zcela novému a mód­nímu sklářskému řemeslu se zde věnoval rytec Georg Schindler, jenž se později usadil v Praze.

Od Wanderů sklárnu na počátku 17. století získal Gerhard Ewald ml., jehož otec vlastnil huť v Rejdicích a bratr v krkonošském Rokytnu. Přestože Ewaldové tehdy beze­sporu patřili mezi nejvýznam­nější sklářské rody našeho kraje, v průběhu třicetileté války se jejich stopa nenávratně ztrácí. Podle maloskalského urbáře z roku 1608 mšenská sklárna pravděpodobně velmi dobře prosperovala, jelikož panští úředníci stanovili tehdy Ewaldovi roční poplatky z hutního statku na 22 1/2 kop českých grošů a 3 kopy skla. Jen pro srovnání - ves Jablonec, kde žilo dvacet sedláků a tři domkáři, byla povinna ročně v hotovosti platit 5 kop českých grošů. Sklo ve mšenské huti tehdy maloval podle dobového vkusu smalty malíř Sebastian a snad i jablonečtí usedlíci Gabriel Preissler, Simmon Asman či Nykl Weiss z nedalekého Kokonína.

Erbovní pohár Wanderů von Grünwald, obrázek se otevře v novém okněOd poloviny druhého desetiletí 17. století mšenská huť patřila Schürerům, kteří se od roku 1592 pyšnili dědičným rytířským titulem a přízviskem „von Waldtheimb“. Příslušníky jejich rodu nalez­neme nejen v Jizerských horách, ale v celých Čechách a na Moravě. Podnikatelská dravost, zdravé sebevědomí, technologická vynalézavost a dokonalé zvládnutí sklářské abecedy z nich učinily nejmocnější huťmistrovský rod renesančních a manýristických Čech. V roce 1615 sklárnu a k ní náležící mlýn a pilu v Jablonci od Ewalda koupil syn falknovského huťmistra Bartholomäus Schürer von Wald­heim. Období do roku 1635, kdy bylo Mšeno vypáleno Švédy, lze směle nazvat zlatým věkem sklárny. Schürer přikoupil od vrchnosti další lány lesa, postavil panský dům a vepsal první slova do ro­dové kroniky. Huť tehdy vyráběla užitkové a luxusnější duté sklo malované smalty, které dodávala i na dvory předních velmožů.

Po požáru byla sklárna brzy obnovena a Schüre­rové ve Mšeně podnikali až do roku 1734, kdy sklárna znovu lehla popelem. Deset let poté přenechal po uši zadlužený poslední huťmistr Johann Christoph Ernest Schürer von Waldheim všechny pozemky, které patřily ke sklárně, bez náhrady maloskalskému panství.

Jeho nejstarší syn Karl Josef Tobias Schürer von Wald­heim zemřel kolem roku 1787 v České Kamenici jako chudák, jehož jediným majetkem byl vlastní křestní list, část rodinné kroniky a dvě hutní privilegia ze 16. století. Neslavný konec mšenské větvě Schürerů však nelze v žádném případě vztahovat na celý rod. Stejně jako Preisslerové i potomci tohoto kdysi nejmocnějšího huťmistrovského rodu Čech se v průběhu 18. století úspěšně věnovali sklářskému obchodu na Českolipsku.

PhDr. Petr Nový
hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie

Vytvořeno 13.2.2006 10:27:41 | přečteno 8749x | Petr Vitvar