Vánoce ve starém Jablonci

Kouzelný čas Vánoc opět zaklepal na dveře. Na pěších zónách a v prodejnách se rozeznívají vánoční melodie a někteří z nás jako by podléhali jakémusi vnitřnímu chvatu. Sháníme dárky pro své blízké, běháme od jednoho obchodu ke druhému a v hlavách se nám honí myšlenky typu „ještě musím sehnat tohle, a kde jen koupím tamto“.

Obchodní domy na nás chrlí nabídky a nelze říci, že současné Vánoce jsou pro každého svátkem klidu a pohody. Je pochopitelné, že dříve tomu bývalo úplně jinak. Zkusme pohlédnout do minulosti a vzpomenout, jak prožívali Jablonečané Vánoce před sto a více lety.

Vánoční období zde začínalo už na svatého Ondřeje (30. listopadu) a svatou Barboru (4. prosince). Děti věšely večer na sv. Ondřeje, podobně jako později na Barboru a Mikuláše, na okno punčochu. V noci pak chodil Ondřej (Barborka nebo Mikuláš) s velikým pytlem a naplnil je dobrotami. Ráno v nich děti objevily pečivo, jablka a ořechy.

Ještě dnes dávají děvčata do vázy „barborky“ - třešňové větvičky. Které dívce rozkvetou, za tou v nastávajícím roce přijde nápadník nebo se jí splní tajné přání. Ke svatoondřejským zvykům patřila i pověra, že se na vodní hladině studánky zjeví o půlnoci tvář galána.

Od začátku adventního období začaly děti dělat Mikuláše. Zhotovovaly si dlouhé vousy ze lnu, oblékaly si kožíšky a holínky, na hlavu nasadily biskupskou čepici z papíru a takhle vymóděné obcházely od domu k domu. Malí koledníci všude něco dostali; nejčastěji to byla zase jablka či ořechy nebo i drobná mince. Byli za to vděční, protože většinou pocházeli z chudých rodin. Podobným zvykem bývalo dětské koledování o adventních nedělích, kdy malí „Ježíškové“ také obcházeli domácnosti. O adventu zde též bývalo zvykem, že rodiče překvapili nic netušící děti tím, že náhle vysypali na podlahu ošatku jablek a oříšků. Děcka se nejdříve lekla, ale pak radostně ty poklady sbírala.

Nejrůznější obyčeje bývaly spojené se Štědrým večerem. Již při zažehnutí světla dávali přítomní bedlivě pozor na to, jestli jejich stíny mají hlavu. Komu by scházela, ten měl do roka zemřít. Na stůl muselo být servírováno devět druhů jídel. Patřila k nim například houbová polévka, jáhlová kaše, bramborové placky a samozřejmě ovoce - pečená jablka a hrušky, švestky, ořechy.
Až do současnosti se udržel štědrovečerní obyčej pouštění lodiček - skořápek z vlašských ořechů - na vodou naplněná umývadla. Jestliže se setkaly lodičky chlapce a děvčete, stal se z nich pár, pokud se vzdálily kocábky snoubenců, pak je očekával rozchod. K místním obyčejům patřilo také lití olova nebo cínu do vody. Ze vzniklých tvarů se hádala budoucnost a zase to často mívalo mnoho společného se zásnubami.

Před více než jedním stoletím ještě v našem kraji nebylo známé rozsvěcení vánočního stromečku. Místo toho se v mnoha domácnostech stavěly jesličky, představující betlémské události a narození Jezulátka. Kde měli jesličky, tam se po celé sváteční období od rána do večera netrhly dveře. A nechodily jenom děti, přicházelo i mnoho dospělých.

Na Štědrý večer začínalo dvanáct svatých nocí. Co se komu ve snu zdálo, to se mu také mělo splnit: co sen jedné noci, to jeden měsíc nastávajícího roku.

Inu, bývaly to jiné časy. Kam dneska s jablky a oříšky, to by se asi děti divily, co jim to Ježíšek nadělil! Ale nemohu se ubránit pocitu, že trochu skromnosti by nám všem slušelo i dnes.

-os-

Vytvořeno 5.12.2005 12:46:14 | přečteno 2450x | Petr Vitvar