O jménech jabloneckých ulic

O Jablonci je známo, že byl v minulosti poměrně malou lánovou vesnicí. Je to patrné ještě na katastrální mapě z roku 1843. Jednotlivé domky, či spíše chalupy, byly označeny jen popisnými čísly, která byla přidělována v návaznosti na tereziánské reformy po roce 1771. Jednou z nich bylo nařízeno číslování domů. Druhé číslování, které je používáno až do současnosti, proběhlo roku 1813.

Určitý zlom nastal pro Jablonec v roce 1808; dne 20. října toho roku ho císař František II. povýšil na městys. Tento akt přinesl Jablonci možnost pořádání týdenních a výročních trhů. V té době začalo být potřebné plánovité řešení další zástavby a vytyčení směrů budoucích ulic. Maloskalská vrchnost proto pověřila svého stavitele Johanna Benesche vypracováním situačního plánu. Ten ho zaměřil 28. srpna 1808 a zachytil na něm střed obce v blízkosti kostela sv. Anny. Původně na něm bylo zakresleno 42 domů a později, v roce 1824, do něho byly zaneseny další budovy a obrys nově vznikajícího, prvního tržiště. Dnes bychom plán nazvaly urbanistickou studií.

První pojmenovaní ulic

Náměstí mělo tvar obdélníku, z jehož rohů vycházelo osm ulic: západním směrem ulice Kirchengasse a Lagergasse (Kostelní a Táborová), k severu Reichenberger a Kurze Gasse (Liberecká a Krátká ulice), na východ směřovala Morchensterner a Lange Gasse (Smržovská a Dlouhá ulice) a konečně na jih vedla Schulgasse a Wassergasse (Školní a Vodní ulice). Byly to v Jablonci první ulice, které obdržely jména. Dnes je pojmenování ulic natolik samozřejmé, že nám sotva přijde na mysl, že by ulice dříve jména neměly.

Do roku 1926 se názvy jabloneckých ulic uváděly pouze v německém jazyce. V tomto roce však bylo úředním nařízením stanoveno, že nápisy musí být dvojjazyčně, přičemž česky na prvním místě. V období let 1938 až 1945 byla zase česká jména odstraněna.

Jak je z výše uvedeného patrné, měla první pojmenování ulic výlučně věcný význam. Postupně se ale do názvů začaly čím dál častěji promítat politické a národnostní změny. První zásadní proměny nastaly po roce 1918, kdy byla odstraněna vlastní jména související s rodem Habsburků a s kancléřem Bismarckem. Tak například dnešní Anenské náměstí se v letech 1882 - 1918 jmenovalo Kaiser Josefsplatz (náměstí Císaře Josefa), od r. 1919 do r. 1938 Občanské náměstí - Bürgerplatz, pak nakrátko dle místního politika Hans Knirsch - Platz. Po roce 1945 následovaly názvy Občanské a Dukelské náměstí.

Jako jiný příklad může posloužit Mírové náměstí. Do roku 1918 Alter Markt, 1919 - 1938 německy nebo dvojjazyčně Staré náměstí - Alter Markt a v letech 1939 - 1945 Adolf Hitler Platz. Poté se vystřídaly názvy Dr. Beneše, Stalingradské až po současné Mírové náměstí.

Nejinak na tom byly ulice. Namátkově si můžeme vybrat dnešní ulici Generála Mrázka: do roku 1918 Lagergasse, Schützengasse a Schulgasse (Táborová, Střelecká a Školní), 1919 - 1938 Školní ulice - Schulgasse, v letech 1939 - 1945 byla odstraněna česká část pojmenování. Po roce 1945 znovu Školní ulice a později Protifašistických bojovníků.
Největší změny přinesl vytoužený konec druhé světové války. Tehdy bylo přejmenováno 72 ulic. S odstupem času můžeme některé náhrady považovat za poněkud problematické: Schubertova na A. Dvořáka , Mozartova na Smetanovu, Schillerova na Sv. Čecha, Gutenbergova na Mánesovu atp. Musíme však vzít v úvahu vypjatost doby; proto se zásahy nevyhnuly ani velikým osobnostem německé kultury.

Přestože jsou politické a národnostní změny nejspíš nutné, hlavní úloha uličních názvů zůstane vždy orientační. Příliš časté změny vedou pouze k dezorientaci. Již z názvu poznáme, kde je náměstí Horní nebo Dolní, kde je ulice Nádražní nebo Pasecké náměstí. Mírové náměstí je pojmenování sice krásné, leč může být kdekoliv. Jednoznačné by bylo třeba Radniční náměstí.

V našem městě máme však také skupinu názvů, které zůstaly stále stejné bez ohledu na dobu; měnila se jen němčina na češtinu a naopak. Jako příklad se dají uvést ulice Březová, Horská, Hvězdná, Jitřní, Květinová, Nákladní, Sokolí, Švédská, Trpasličí, Větrná, Vlaštovčí, Vysoká či Žitná. Jak je patrné, jména tohoto typu jsou neškodná za každého režimu a tudíž jsou i trvanlivá.

Zachovejme proto do budoucna rozvahu a uvážlivost. Časté změny adres z nás dělají zdánlivé kočovníky, a to i přesto, že bydlíme stále v jednom domě.

Václav Vostřák

Vytvořeno 30.9.2005 12:21:59 | přečteno 3331x | Petr Vitvar