Když generace žijí společně II.

Pokračování článku z březnového vydání na téma mezigenerační neshody.

Zhruba od sedmdesátých let minulého století se ustupuje od několikageneračních bytů. Staří i mladí chtějí mít své soukromí, neboť kolik lidí a generací pohromadě, tolik nálad a názorů a pak se konfliktům lze jen stěží vyhnout. Důsledkem pak bývá to, že když rodiče zestárnou, je problém dojíždět a pečovat o ně v jejich bytě, neboť je to časově mnohem náročnější, než kdyby bydleli s nimi.

Problém je i soužití ve společném domě, který většinou pořídila starší generace, má svůj názor na jeho provoz a udržování a jen těžko se smiřuje s tím, že mladí k tomuto bydlení nemají takový vztah, jaký by si rodiče představovali. Často také zapomínají, že oni se svými rodiči řešili stejné problémy a není to tak dávno, kdy to byli oni, kdo byl v postavení „mladých“. Dnes už vědí to, co dnešní mladší generace ještě neví - že babička opravdu neslyšela a ne že to dělala naschvál, že hlasitě komentované pozdní návraty byly jen důsledkem špatných zkušeností, nashromážděných za celý život a že pravidelné návštěvy souseda Pivoňky v domě nám vadily, i když dědeček se na ně celý týden těšil. Tohle všechno a další věci jako zázrakem pochopíme, až se sami ocitneme ve stejném postavení.

Kdybychom si vedli statistiku o našich kontaktech s jinou generací, byli bychom asi překvapeni, že těch pozitivních momentů jsme zažili mnohem víc než negativních. A kdybychom konflikty objektivně rozebrali, možná bychom zjistili, že problém byl na naší straně. Mládí ani stáří není žádná zásluha a omlouvá nás jen do určité míry.

Mají tedy pravdu lidé, kteří tvrdí, že mezigenerační vztahy se zhoršují? Je jasné, že dnešní mladá generace má k té starší mnohem kritičtější vztah, než tomu bylo před třiceti nebo padesáti lety. Upouští se od tradiční výchovy, svoji roli sehrává kult mládí, krásy a síly, propagovaný i médii. Vzniká akce, která podle fyzikálních zákonů vyvolává reakci.

Závěrem bych použila úvahu paní v seniorském věku: „Vzpomínám si, co jsme si v mládí mysleli o starších generacích, které nám připadaly až prehistorické. Jen jsme o tom nemluvili tak nahlas, jako je to dnes. Když se staneme rodiči a prarodiči, velmi často se přistihneme, že děláme věci, které nám dříve vadívaly na našich maminkách a babičkách nebo otcích. Naposledy se mi to vybavilo, když jsem sháněla před vánoci teplé kalhotky s nohavičkou pro svoji vnučku a v tu chvíli jsem raději koupila knížku. Historie má totiž tu nepříjemnou tendenci se opakovat.“

Zdroj: časopis Generace č. 6/2004 z prosince 2004

Vytvořeno 29.4.2005 8:12:34 | přečteno 2630x | Miloslava Loudová