Jsme připraveni na třetí věk? VII. část

Bydlení ve stáří je velmi ožehavá otázka. Každý člověk by si přál dožít ve vlastním, příjemném bytě nebo vlastním domku, na který je zvyklý, má zde kontakty a přátele, zná služby a váží ho vzpomínky. Tyto vazby bývají silné zvláště proto, že v naší zemi není zvykem se stěhovat často například za prací.

Zvyk bydlet celý život na jednom místě ovšem znamená, že starší lidé, kteří jsou již sami, mají leckdy nadbytek prostoru, který může být i finančně náročný, zatímco větších bytů pro rodiny s dětmi je nedostatek.

Je tedy třeba včas uvažovat o tom, zda by nebylo rozumnější bytovou situaci řešit tak, abychom ji později zvládli nejen finančně, ale i z hlediska fyzické soběstačnosti a bezpečnosti. Děti určitě nebudou považovat za nutnou pomoc zvelebování velké zahrady, krmení hejna slepic nebo králíků nebo každoroční malování celého bytu včetně úklidu tak, jak jsme byli zvyklí my a nebudou to schopny ani zvládnout. Včasná výměna prostor za menší, méně finančně i fyzicky náročné nebo omezení koníčků na přiměřenou míru, nám později může ušetřit mnohé starosti a nepříjemnosti. V mladším věku jsme také lépe schopni navázat potřebné sousedské kontakty, které pro nás budou velmi důležité.

Ne vždy je třeba vidět za radami dětí nebo známých zlý úmysl „připravit nás o bydení, zbavit se nás nebo něco získat“. Vždyť jich se bude naše stáří úzce dotýkat, a proto bychom je měli vyslechnout bez výčitek a společně zvážit všechny možnosti.

Připravit si pro stáří takové bydlení, které by nám umožnilo setrvat ve vlastním bytě, není jednoduchá záležitost. Nezbytná je dopravní obslužnost a dostupnost služeb, které budeme ve vyšším věku potřebovat. Také bychom se měli dobře informovat o možnostech Domů pro seniory, Domovů důchodců a jiných zařízení, které by pro nás byly přijatelné a mohly nám poskytnout zázemí, pokud ho budeme potřebovat.

Málokdo vám na dotaz, zda by chtěl bydlet v Domově důchodců, odpoví kladně. Přesto jsou seznamy žadatelů o umístění velmi dlouhé. Náhlé zhoršení zdravotního stavu a lepší možnosti péče v těchto zařízeních leckdy náhled změní, avšak musíme si uvědomit, že vyřízení žádosti je dlouhodobá záležitost a je nutno předem s tím počítat. Žadatelů o umístění do Domů pro seniory také přibývá. Nemuselo by tomu ale tak být, neboť se jedná o zařízení pro seniory poměrně soběstačné, jejichž potřeby lze z velké části vyřešit pomocí rodiny a terénní pečovatelské služby.

Někdy senioři podáním žádosti o umístění do Domů pro seniory neřeší ani tak otázku své potřeby přijatelnějších podmínek pro život jako bytovou otázku své rodiny. Proto je třeba důkladně uvážit, jestli je rozumné připustit, aby s námi v našem bytě bydlel vnuk s rodinou, nebo mu dokonce byt nebo domek neuváženě a bez podmínek darovat. Společné bydlení s mladými má svá úskalí a vyžaduje maximální toleranci z obou stran. Mohla by nastat situace, kdy bychom se stali vetřelci ve vlastním domě. Na hledání svého místa v životě mají mladí určitě více sil a možností než my. Pomoci jim můžeme, ale jen do té míry, abychom neohrozili svoji vlastní existenci. Opět platí již jednou řečené „všeho s mírou“.

oddělení sociálních služeb a zdravotnictví MěÚ

Vytvořeno 26.11.2004 10:18:25 | přečteno 2269x | Petr Vitvar