Nelze nereagovat na články, které se objevují v médiích a dotýkají se hospicové péče v naší republice, potažmo v našem městě. Doposud se všechny zabývaly zejména otázkou peněz a zdá se, že ten, komu je hospicová péče určena, tedy člověk se nějak vytratil nebo je odsunut do pozadí.
„Otázky spojené se smrtí a umíráním byly v minulosti daleko více spojeny s běžnou lidskou zkušeností. Doma přicházely děti na svět, doma se lidé loučili se svými nejbližšími, když jejich život končil.“
(PhDr. V. Filec, odbor zdravotně soc. péče MZ ČR)
Můžeme konstatovat, že v těchto dvou větách je řečeno téměř vše. Medicína v posledních letech zaznamenala mimořádné úspěchy. Posláním nemocnic je uzdravení pacientů s primárním cílem zachování jejich života, ale jak všichni víme, někdy život člověka přes všechnu snahu zachránit nelze. Naštěstí žijeme v době, kdy nemusí odcházející zbytečně trpět. Co to znamená v praxi? V podstatě to, že těžce nemocnému člověku je poskytnuta tzv. paliativní péče, tedy péče zaměřená na úlevu od bolesti, kterou postupující nemoc přináší. Zcela běžné je i řešení psychologických, sociálních a duchovních problémů nemocných.
Hospicový program je koordinovaný program paliativních a podpůrných služeb prováděných doma i za hospitalizace, který zajišťuje péči pro umírající osoby, jejich rodiny a blízké. Zcela běžně se ve světě hospicová péče rozděluje do několika forem:
„Domácí péči proto chápeme jako základ hospicové péče. Pouze pokud z nějakého důvodu není možné indikovanému pacientovi zachovat komfort domácího prostředí, je východiskem lůžkové zdravotnické zařízení zohledňující jeho biologické, psychické, sociální i spirituální potřeby. Právě tak jako v jiných zemích, slouží však hospice jen menší části indikovaných pacientů. Pro většinu hospiců je typický poměrně malý počet ošetřovatelských dnů (v ČR většinou kolem 25) a kombinace lůžkové, ambulantní a domácí péče.“
(PhDr. V. Filec)
Rozvoj hospicové péče byl v ČR jednoznačně umožněn státní podporou a od poloviny devadesátých let, kdy MZ ČR s podporou hospicové péče začínalo, se změnil i postoj celé společnosti k této problematice. Dnes se z hospicové péče stává politikum, kdy je jen otázkou prestiže, aby obce či kraje měly „své“ hospice a terminálně nemocný - umírající pacient je náhle odsunut na „vedlejší“ kolej. Jde nám všem opravdu o člověka?
