Jsme dostatečně připraveni na třetí věk? (3. část)

Bezpečnost

Minulý měsíc jsme řešili otázku důvěry a nyní se zaměříme na problém, který s důvěrou úzce souvisí. Jistě i vy jste svým vnoučatům vypravovali pohádku o Budulínkovi, který přes varování otevřel lišce a jaké to mělo důsledky. Před tímtéž krokem nás denně varuje policie. Přesto se stále setkáváme s tím, že osamělý senior na zazvonění bezelstně otevře a v horším případě vpustí do bytu cizího člověka.

Taková návštěva může skončit nejen krádeží, ale daleko hůře. Proto bychom měli mít dveře zabezpečeny alespoň kukátkem a řetízkem a pokud nejsme o návštěvě předem informováni, např. majitelem domu nebo úřadem, klidně vstup odmítnout a odkázat návštěvníka na dobu, kdy v bytě nebudeme sami. Každý úředník či sociální pracovník je vybaven průkazkou, kterou by se nám měl prokázat, ale v případě pochybností je lépe zatelefonovat na příslušný úřad a návštěvu si ověřit. Obyvatelé panelových domů by neměli bzučákem otvírat vstup do domu nikomu, kdo nejde přímo k nim. Proto přece domy zamykáme, aby se tam nedostali cizí lidé.

I v běžném styku bychom však měli být opatrní. Nevěřte tomu, že existuje v bytě skrýš, kterou by zloděj nenašel, má-li dost času. To ale neznamená, že peníze a cennosti budeme nechávat v bytě viditelně a na místech přístupných každému návštěvníku. Šperk vystavený v příborníku nebo peněženka na stolku v předsíni může zlákat i ty, kteří k nám původně nepřišli se zlým úmyslem.

I tady se osvědčuje rada z minulého měsíce. Pokud máme v domě dobré vztahy, sousedy a přátele, se kterými si vypomáháme, je možno je přivolat, všimnou si podezřelého pohybu v domě a v případě potřeby se vzájemně ochrání.

odd. soc. služeb a zdravotnictví MěÚ

Vytvořeno 16.6.2004 12:47:25 | přečteno 2246x | Petr Vitvar