Karl R. Fischer se narodil 16. července 1871 v Lučanech nad Nisou. Obecnou školu navštěvoval v rodné obci, ale do měšťanky již chodil v Jablonci. Od roku 1886 studoval na Učitelském ústavu v Litoměřicích. Po maturitě nastoupil 1. září 1890 na místo učitele v jablonecké chlapecké obecné a měšťanské škole, v jejichž lavicích před několika lety sám sedával.

Fischer se po celý svůj život se věnoval historii regionu. Za odbornou průpravu vděčil různým kurzům, jež pořádala od roku 1903 německá pražská univerzita. Podle jeho vlastních slov mu poskytly nejen bohaté podněty k sebevzdělávání, ale také vazby na významné osobnosti z vědeckých kruhů. Zkušenosti v oblasti etnografie získal díky dotazníkové akci pražské univerzity. Jednalo se o sběr etnografického materiálu, s nímž měli v jednotlivých okresech vypomáhat učitelé. Fischer se zaměřil na okruh pověstí o zázračném doktoru Kittelovi. Na toto téma také později publikoval několik prací.

Významný badatel a příznivec umění

Karl R. Fischer byl také spolutvůrcem zdejšího muzea, které otevřelo svou první expozici v roce 1904. Jeho původně uměleckoprůmyslové zaměření obohatil o historický a etnografický rozměr. V souvislosti s prací v muzejním výboru publikoval v místním tisku své první drobné regionálně-historické články.

Velký význam pro další Fischerovu práci v oboru historie a vlastivědy mělo jeho setkání s majitelem smržovského panství Nikolausem Des Fours Walderode v roce 1907, který jej pověřil uspořádáním rodinného archivu. Vedle osobního přátelství s kultivovaným šlechticem znamenal pro Fischera tento úkol novou zkušenost z oboru archivnictví. Shromážděné informace zúročil v množství časopiseckých článků, které vycházely v regionálních vlastivědných časopisech. Nejvýznamnějším samostatně vydaným Fischerovým dílem dodnes zůstává studie o sklářském rodě Schürerů, která vyšla v roce 1924 v Praze. Německá pražská univerzita ocenila Fischerův přínos historické vědě udělením čestného titulu doktora filosofie. Slavnostní promoce proběhla v Jablonci 16. července 1931 při příležitosti oslavy jeho šedesátých narozenin.

Karl R. Fischer byl též velkým příznivcem literatury a výtvarného umění. V různých veřejných funkcích působil ve prospěch místní kultury, přičemž kladl důraz na její svébytnost. Zkušenosti s pořádáním výstav, které získal při práci pro místní muzeum před první světovou válkou, dokázal později jako starosta Jablonce dobře zúročit. Uprostřed léta roku 1922 se konala pod jeho záštitou přehlídka regionální kultury, tzv. Jizerskohorský týden (Isergebirgswoche). Zahrnovala výstavy uměleckořemeslných výrobků, koncerty, divadelní představení a přednášky. V roce 1926 proběhl v podobném duchu Slezský kulturní týden (Schlesische Kulturwoche).

Rozvoj regionální literární tvorby se snažil Fischer podpořit založením společnosti pojmenované podle autora poetických próz s jizerskohorskou tematikou - Gustava Leutelta. Ten byl nejen jeho přítelem, ale i učitelským kolegou a spolupracovníkem. Leuteltova společnost (Leutelt Gesellschaft) dodnes působí v okruhu zdejších rodáků a jejich potomků v Německu.

Vedle literátů našli v Karlu R. Fischerovi velkého příznivce také místní výtvarní umělci. Osobní přátelství ho poutalo například k Eduardu Enzmannovi, Romanu Dresslerovi či Dominiku Brosickovi. Socha Rüdigera od významného sochaře Franze Metznera se díky Fischerovi stala v meziválečné době ozdobou Jablonce.

V čele města v obtížné době

Realizace takových záměrů by nebyla možná bez Fischerova působení v komunální politice. Do městského zastupitelstva byl poprvé zvolen v roce 1910 a o osm let později, 10. září 1918 se stal starostou. V čele města setrval patnáct let - do počátku roku 1934.

Začátky Fischerova působení v této funkci rozhodně nebyly jednoduché. Poslední měsíce první světové války se pro obyvatelstvo převážně německého Jablonce staly obdobím národnostního neklidu a obtížných hospodářských a sociálních podmínek. Pohraniční území osídlená českými Němci se po vzniku Československé republiky pokusila o konstituování provincie Deutschböhmen, jejíž centrum bylo v Liberci a která se hlásila k Rakousku. K jejímu odtržení však nedošlo, jelikož Československo tato území záhy vojensky obsadilo.

Národnostní uspořádání nového státu ale zůstávalo stálou příčinou nespokojenosti německého obyvatelstva. Formálním vyjádřením této nespokojenosti byl protest datovaný 8. 4. 1919 a zaslaný Městským úřadem v Jablonci n. N. prezidentu republiky T. G. Masarykovi a Ministerstvu zahraničních věcí ČSR. Národnostní problém zůstal sice nevyřešen, ale hospodářskou situaci se alespoň na čas stabilizovat podařilo.

Dvacátá léta 20. století se tak i v Jablonci n. N. stala obdobím velkého rozkvětu. Karl R. Fischer realizoval svou vizi Jablonce jako moderního města, a to nejen v kultuře. Dbal o zlepšení zásobování města energiemi, rozvoj dopravní obslužnosti, velkou pozornost věnoval péči o bydlení a také zdravotní a sociální problematice, která byla v souvislosti se zhoršujícími se hospodářskými podmínkami na počátku 30. let velmi aktuální. V režii města byla realizována řada důležitých staveb. Rozšířeny byly prostory uměleckoprůmyslové školy, reálného gymnázia a obchodní akademie, v Kamenné ulici vyrostla nová tržnice. Nejvýznamnějšími stavbami se však staly kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova na Horním náměstí a radnice na Mírovém náměstí.

Karl R. Fischer tak vtiskl Jablonci jeho meziválečnou tvář. Jako regionální historik ukazoval jeho obyvatelům tradice, z nichž vzešli, a jako starosta budoval moderní město s potřebnou infrastrukturou. Svou hrdost na dosažené úspěchy vtělila městská rada v čele s Fischerem do publikace, která vyšla v roce 1930 v Berlíně. Je věnována minulosti a především současnosti Jablonce nad Nisou.

Kniha vydaná s podporou německé domácí opozice i zahraničních německých samosprávných organizací byla manifestací úspěchů německé samosprávy. Ty byly v tehdejším moderním politickém slovníku, do kterého patřilo i dvojsečné zaklínadlo o právu národů na sebeurčení, argumentem německých politických stran, které odmítly aktivistickou politiku spolupráce a účasti na vládě v Československu a požadovaly samosprávu území osídlených českými Němci. Že tato cesta povede k zániku veškerých demokratických principů včetně samosprávy, se domýšlel jen málokdo. Stejně tak si národovci Fischerova typu neuvědomovali, že regionální svébytnost bude již v horizontu několika let likvidována jednotnou „kulturou“ nacionálně socialistické říše a že její zbytky budou následně „odsunuty“.

Životní pouť Karla R. Fischera se uzavřela 6. prosince 1934. Láska k vlasti, jíž mu byly Jizerské hory, byla pro něho - stejně jako pro mnoho jeho současníků - nejvyšší hodnotou. Tuto vlast - domovinu (Heimat), charakterizoval při jedné ze svých přednášek v roce 1925 jako „pouto se zemí, místo, kde jsme se narodili a vyrostli, kde k nám promlouvá každý strom, keř a louka“. A ke Karlu R. Fischerovi promlouvala řečí jeho předků, tedy němčinou.

Jana Nová
Muzeum skla a bižuterie