Važme si odkazu našich předků

Po celý rok vycházely v Jabloneckém měsíčníku krátké medailónky pod souhrnným názvem „Muži, kteří měnili město“. Jejich cílem bylo připomenutí některých osobností, bez jejichž přičinění by se Jablonec nad Nisou těžko stal centrem bájné „rakouské Kalifornie“ a městem se sebevědomou a v rámci českých zemí ojedinělou identitou.

Tito muži dosud odpočívají na dnešním jabloneckém hřbitově. A bylo by dobré, aby na tomto místě mohly jejich tělesné schránky zůstat pohřbeny i nadále, přestože náklady na údržbu často honosných hrobek jsou nemalé. Seriál „Muži, kteří měnili město“ tak měl upozornit na prostou skutečnost, že bychom si i v budoucnu měli vážit odkazu našich předků a uvědomovat si jej, přestože jejich mateřským jazykem byla němčina.

Jablonecký hřbitov není jen „běžným“ pietním místem, ale doslova pokladnicí funerální architektury první třetiny 20. století. Řada zdejších hrobek, z nichž některé již požívají památkové ochrany, patří k dílům nadregionálního významu. Jmenujme zde například hrobku rodin Adolfa Pfeiffera a jeho zetě JUDr. Karla Krale. Její centrální část zdobí barevná skleněná mozaika s florálním motivem a rozměrná galvanoplastika zhotovená ve Vídni roku 1902. Vedle křížení hlavních cest se nachází hrobka rodiny starokatolíka Josefa Scheiblera vystavěná podle projektu pražského architekta s jabloneckými kořeny Josefa Zascheho roku 1910. Dílem vídeňského sochaře Maria Petrucciho je pak neobvykle puristicky tvarově řešená hrobka rodiny Schlevogtovy z přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století.

První jablonecký hřbitov ležel od roku 1669 pod Kostelním vrchem, jižně od kostela sv. Anny. Byl obehnán kamennou zdí a stála zde i kaplička. Poslední pohřeb se tady konal 13. října 1809, tři dny po vysvěcení nového hřbitova založeného v místě dnešního kostela Nejsvětějšího srdce Páně a Letního kina. Na „starém“ hřbitově těla odpočívala až do roku 1860, kdy byla kvůli stavbě hodkovické silnice vyjmuta a znovu pohřbena na „novém“ hřbitově. Ten se roku 1845 dočkal rozšíření, později stavby zděné márnice (1853) a domku hrobníka (1875). V turistických průvodcích z počátku 20. století byl tehdy již nevyužívaný hřbitov doporučován výletníkům, a to zejména kvůli sochařským pracím ceněných mistrů Franze Schwarze z Drážďan a Leopolda Zimmera.
Protože ani tento hřbitov svou rozlohou neustále rostoucímu městu nestačil, zřídilo si mezi lety 1898 - 1899 svůj již třetí, dodnes využívaný. Velkorysý záměr se sice zrodil již kolem roku 1880, ale pro nákladnost se realizace léta odkládala. Jen za pozemky radnice zaplatila téměř 12 tisíc zlatých, za vlastní stavbu dalších zhruba 42 tisíc zlatých. Hřbitov tak vyšel dráž než stavba většiny škol v kraji.

Při pečlivě propočítaném průměrném počtu 546 pohřbívaných ročně měl hřbitov bez rozšíření přečkat dvacet šest let. Brána hřbitova v ulici Na Roli se poprvé otevřela v sobotu dne 1. července 1899, v deset hodin dopoledne. O průběhu slavnosti den poté obšírně informovaly místní noviny Gablonzer Zeitung. Hřbitov oficiálně předal starostovi města Adolfovi H. Posseltovi stavitel Johann Schwalm. Jako první spočinula na novém hřbitově hned příští den sedmnáctiletá Marie Breuerová.

Petr Nový
Muzeum skla a bižuterie

Jedenáctidílným seriálem jsme chtěli podpořit i záměr města spočívající ve vyznačení hřbitovního naučného okruhu s krátkými informačními texty. Okruh zájemce uvedenými místy provede.

Vytvořeno 5.12.2008 12:38:35 | přečteno 2915x | Petr Vitvar
load