Vánoce mám rád, i když už dávno vím, že dárky nenosí Ježíšek. Patřím k těm, kteří již měsíce před Vánocemi schovávají všechna ta vytoužená přání po tajných skrýších a pak - na Štědrý večer - je pokoutně kladou pod ozdobený smrček. Vždycky se těším na rozzářené oči mých blízkých.

Moji představu Vánoc krásně popsala Božena Němcová v Babičce a Josef Lada ji vykreslil ve svých obrázcích - jakousi venkovskou idylu. Protože ale dnes bydlím ve středu Jablonce, přeladil jsem se z idyly venkovské na městskou. Ale spíš na tu z předminulého století - dámy chodí v krinolínách, pánové ve fraku…

Moc bych si přál zažít zase jednou pravé bílé Vánoce se třpytivým sněhem a nadýchanými závějemi, s krajinou oblečenou do bílého jako nevěsta. Sníh všecičko přikryje a zmizí i to, na co zapomněla uklízecí služba či soused. Dřív se hospodář připravoval na zimu už v létě. Spravil střechu, nanosil zásoby a naštípal dříví, kterým obložil chalupu. Jenže dnes už zimy nejsou co bývaly, a tak i hospodář v přípravě polevuje. Také slýchám, jak je smutné, že se dnes Vánoce proměnily v obchod, nákupní běsnění a shon. Ale za podvod a humbuk označil Vánoce už před více než sto šedesáti lety Dickensův Scrooge ve „Vánoční koledě". A to Dickensovi říkali již za jeho života „Tatíček Vánoc".

V povídce plné duchů a nadpřirozených sil pokládá strýc Scrooge jízlivou otázku: „Jaký důvod máš ty mít šťastné a veselé, když jsi chudý jak kostelní myš?", na kterou synovec odpovídá: „Je to krásný čas. Laskavý, odpouštějící, dobročinný, veselý čas! Je to jediný čas, který znám z celého dlouhého koloběhu roku, kdy muži i ženy se rozhodli otevřít svoje srdce a začnou vidět lidi níže postavené, jakoby to byli skutečně jejich souputníci na cestě k věčnosti a ne nějaká jiná rasa nebo stvoření putující jinou cestou. A proto, strýčku, ač mi to nepřineslo ani zlomek zlata či stříbra do mojí kapsy, věřím, že mi to udělalo dobře, a bude mi to přilepšovat i nadále. A já říkám, Pán Bůh požehnej!" A já se k tomu připojuji.

Petr Vobořil
místostarosta