Je jen málo tvůrčích osobností, které jsou tak bytostně spjaté s Jabloneckem a celým okolním krajem, jako byl kreslíř, národopisec a historik umění Josef V. Scheybal. V tomto kraji vyrostl, dokonale ho znal a podal o něm hluboké a obsáhlé svědectví, které předal budoucím generacím. Ne náhodou byl zařazen mezi padesát nejvýznamnějších osobností Libereckého kraje po boku těch, kterých si tolik vážil a které považoval za své vzory - Karolíny Světlé, Josefa V. Šimáka nebo Karla Vika.

Josef V. Scheybal se narodil 31. prosince 1928 v Kristiánově u Frýdlantu a dětství prožil v této nejsevernější části Libereckého kraje, obklopen krajinou a přírodou blízkých Jizerských hor. Díky otci se od útlého věku seznamoval se zdejšími tradicemi, s historií místa a poznával přirozenou krásu lidového umění. Na začátku války musel jako desetiletý s rodiči rodný kraj opustit. Nový domov nalezl v Turnově, kde se mu otevřela cesta k Českému ráji, který si při svém citlivém vztahu ke krajině rychle oblíbil. V novém působišti začal studovat na reálném gymnáziu a brzy se sblížil s místními výtvarníky, vlastivědnými pracovníky a dalšími osobnostmi kulturního života, kteří ovlivnili jeho další životní směřování.

V době dospívání zatoužil dále se vzdělávat v oborech, které mu byly blízké. Vzhledem k šíři svých zájmů si pro vysokoškolská studia zvolil Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor národopis a dějiny umění. Zde studoval v letech 1947 - 1952. Od roku 1948 žil s rodiči na Sychrově a počínaje rokem 1966 v Jablonci nad Nisou. V letech 1965 - 1988 působil jako odborný pracovník Severočeského muzea v Liberci. Ve funkci okresního konzervátora přispěl k dokumentaci a záchraně mnoha uměleckých památek Libereckého kraje.

Významný národopisec

Josef V. Scheybal patří k nejvýznamnějším představitelům české národopisné kresby. Jeho dokumentační práce se opírala o hluboké znalosti oboru a dokonalé zvládnutí výtvarné techniky; kresby jsou až vědecky přesné, s propracovanými detaily, přitom kompozičně a kresebně přesvědčivě podané. Autor zásadním způsobem přispěl k dokumentaci lidové architektury v severních Čechách, zejména v Pojizeří a Podkrkonoší, kde se zúčastnil řady terénních výzkumů. Vytvořil tisíce kreseb, které jsou často jediným dokumentem zaniklých a zničených památek nejen lidového umění. Ucelené soubory těchto kreseb, uložené v archivech řady institucí, jsou využívány při sestavování muzejních expozic, pořádání tématických výstav, přípravě encyklopedií lidového umění atd.

Dříve, než se vydal na cestu národopisného dokumentaristy, měl Josef V. Scheybal všechny předpoklady stát se ilustrátorem české národopisné a historické literatury. Cítil to jako své životní poslání. Bohužel společenské poměry nedovolily toto přání naplnit. V padesátých letech začal ilustrovat pro pražské nakladatelství Melentrich; tato práce vyvrcholila vydáním dvou romanet J. Arbese - Akrobaté a Zázračná madona, z výtvarného doprovodu díla K. Světlé už ale sešlo.

Krajinářské kresby

Samostatnou kapitolou Scheybalova díla jsou jeho volné, zejména krajinářské kresby. Vyšel z české realistické tradice a plenérové tvorbě se věnoval systematicky více než čtyřicet let. Dokázal vystihnout jedinečnost zobrazovaného místa a s mimořádným citem zachycoval zejména lesní interiéry, stromy a horské potoky patřily k jeho oblíbeným námětům.

Autorova teoretická činnost je především odrazem jeho zájmu o etnografii a výtvarné umění. Napsal dvě umělecké monografie (A. Kašpar, M. Votrubec), věnoval se historii (Severní Čechy), lidové architektuře (Lidové stavby v Pojizeří), společně se svou ženou Janou Scheybalovou vydal několik vlastivědně zaměřených publikací (Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách, Kraj kolem Jizery, Krajem skla a bižuterie).

Josef V. Scheybal byl obdařen nesporným výtvarným talentem, který řízením osudu dal z velké části do služeb péče o kulturní hodnoty zrozené v minulých dobách. To nijak nesnižuje jeho význam, ba naopak. V epoše často vypjatého individualismu se uměl pokorně sklonit před velikostí přírody a bohatým odkazem kulturní tradice. Díky Josefu V. Scheybalovi má Liberecký kraj obsáhlý unikátní umělecký dokument zachycující památky lidového umění i krajinu a přírodu. Jeho vztah k umění, ke kultuře a historii nebyl naučený, ale vyrostl přirozeně z prožitků v dětství a mládí a byl znásoben všestranným vzděláním.

I když Josef V. Scheybal na podzim roku 2001 po těžké nemoci zemřel, jeho dílo zůstalo nadále živé. Bylo tomu tak díky autorově manželce Janě Scheybalové, která se snažila odkaz svého manžela připomínat. Byly vystaveny méně známé části jeho tvorby, krajinářské kresby a ilustrace, vznikla životopisně laděná knížka Lidová kultura severních Čech a řada biografických článků.

Bývalá fara v Kostelní ulici

Na začátku roku 2008 Jana Scheybalová zemřela. Bývalá fara v Kostelní ulici, dům manželů Jany a Josefa V. Scheybalových, zůstala opuštěná. Bylo to úžasné místo s neopakovatelnou atmosférou. Kdo neměl to štěstí jej navštívit, ten těžko pochopí, v čem spočívalo jeho kouzlo.

Od šedesátých let, kdy si manželé Scheybalovi zvolili za svůj domov Jablonec n. N., zde tvořili převážnou část svého bohatého a pozoruhodného díla. Stará jablonecká fara se jejich přičiněním změnila v osobité kulturní centrum, kde došlo k prolínání vědeckého bádání, umělecké tvorby, sběratelské činnosti a dokumentační práce. Bylo to ojedinělé propojení muzea, archivu, knihovny a uměleckého ateliéru pod jednou střechou. Vše prodchnuto hlubokým vztahem k dědictví minulosti a láskou k památkám, umění, krajině a přírodě.

Nebyly zde shromážděny jen mrtvé předměty, sbírky určené k evidenci. Byl to živý materiál, z něhož se rodily mezi lidmi tolik oblíbené knihy a poutavé výstavy. Byl to neocenitelný zdroj poznatků pro studenty, badatele, památkáře a všechny, kdo se zajímali o kulturu a historii svého města a kraje. Byl to opravdový „klíč od domova".

K dílu, které vytvořili, k bohatství sbírek, jež shromáždili, měli manželé Scheybalovi hluboký citový vztah. Vždyť této činnosti zasvětili celý svůj život. O jejich osudu ale nechtěli rozhodovat sami. Zanechali jen zřetelné poselství v podobě přání, aby všechny hodnoty, které shromáždili a vytvořili, zůstaly zachovány v bývalé jablonecké faře a byly zpřístupněny odborné i laické veřejnosti jako kulturní, výchovné, osvětové a badatelské centrum.

Dílo vytvořené manželi Scheybalovými představuje unikátní soubor, který má svou hodnotu ve své celistvosti včetně uchování v prostředí, kde vznikal a kde byl léta uložen jako pečlivě a záměrně budovaný celek. Manželé Scheybalovi přistupovali k dílům minulosti, ke krajině a k přírodě s velkou pokorou. Zaslouží si, abychom i my stejně přistupovali k tomu, co vytvořili a zanechali mladším generacím. Je to jeden z nemnoha vzácných „klíčů od domova", s jehož pomocí si lze budovat pevný vztah k místu, kde žijeme. Teď již nezáleží na nich, zda bude i nadále připraven pro každého, kdo o to projeví upřímný zájem.

Jan Strnad