Jsou lidé, kteří stojí svým způsobem v ústraní a jejich význam a velikost vynikne o to více, když náhle zjistíme, že již nejsou mezi námi. K takovým osobnostem patřil nepochybně Otto Vejnar. Jablonecká kina řídil neuvěřitelných třicet tři let, ale již dávno předtím jim byl třeba v roli promítače stále nablízku. Jako absolvent Filmové akademie múzických umění, oboru produkce, byl dokonalým odborníkem.

Už od svých 14 let se pohyboval kolem kina s takovým zápalem, že byl přes své mládí brzy přijat do výboru klubu filmového diváka. Záhy na to se naučil promítat a pomáhal profesionálním zaměstnancům. Byl to nepochybně jeho veliký koníček, a proto si v roce 1966, krátce před odchodem na vojnu, udělal promítačské zkoušky. Později vystudoval večerní ekonomickou školu, a když odešel bývalý vedoucí správy kin pan Trojan do důchodu, nastoupil na jeho místo Otto. Dříve se v kinech leccos dělo - třeba Filmové festivaly pracujících, na kterých se občas objevily dobré zahraniční filmy, dlouhou dobu tady fungoval FilmKlub, pořádaly se filmotéky. V kině Junior se Otto snažil udržovat cosi na způsob „artkina . Otto byl prostě vždycky u toho.

O pár vzpomínek na Otto Vejnara jsme požádali Jiřího Čeřovského a Jiřího Rudolfa, kteří s ním přicházeli z titulu svých funkcí často do kontaktu. O slovo jsme poprosili i starostu Petra Tulpu.

Jiří Čeřovský na Otto Vejnara vzpomíná:

Přiznám se, že je pro mě velmi bolestné a těžké psát o Ottovi, když vím, že již není mezi námi, že ho již nebudu potkávat a on se mě již nikdy nezeptá „Tak co, jak se ti vede, a co Petra? Poprvé jsme se setkali v prosinci před 13 lety, kdy mně Otto Vejnara na radnici představili jako ředitele jabloneckých kin a tlumočníka v německém jazyce. Naše vzájemné oťukávání a poznávání proběhlo na zahraničních cestách do partnerských měst, Budyšína a Zwickau v následujícím roce. Otto se ukázal jako veselý a společensky zábavný kolega. Jeho vyprávění o připravovaných filmových novinkách a také o jeho účasti na filmovém festivalu v Karlových Varech mě vždycky utvrdilo v tom, že on měl svou práci opravdu rád.

Na našich společných pracovních cestách ho trochu trápilo, že si nemohl v autě zapálit, a proto jsme zařadili poněkud více přestávek, než by bylo z jiných důvodů potřeba. Jakmile však nastoupil do auta, pustil jsem kazetu s rokenrolem nebo jazzem a Otto si začal hlasitě broukat a zpívat, protože tu muziku miloval. Otto patřil také neodmyslitelně do týmu lidí, kteří připravovali program pro zahraniční návštěvy, a byl vždy tím správným tahounem společenského dění, protože ho k mnohým lidem z delegací partnerských měst poutalo dlouholeté osobní přátelství. Mnozí z nich se s ním přijeli do Jablonce naposledy rozloučit.

Nezapomenutelné pro mne zůstane jeho umění vyprávět vtipy a jeho typická otázka: „Jiří, a tenhle znáš? Přijde Pepa do hospody… Vždy to skončilo salvou smíchu a Otto vyprávěl dál jeden vtip za druhým. Byl to optimista a veselý člověk. Tak si ho budu pamatovat já, Jirka Čeřovský.

„Otto, a tenhle znáš? Přijde ředitel kina do nebe filmových hvězd…

Ottova láska k filmům byla veliká, a proto se snažil velmi rychle každou filmovou novinku zprostředkovat i jabloneckému divákovi. Filmové premiéry bývaly v Jablonci k vidění velmi brzy, hned za těmi pražskými. Navíc se je vždy snažil zpestřovat zajímavými hosty. Když se například poprvé v kině Radnice uváděl Tmavomodrý svět autorského tandemu Svěrákových, pozval na premiéru i zástupce místních modelářů, kteří se na výrobě filmu podíleli leteckými modely. Uvedení filmů též doplňoval zasvěceným výkladem, do kin zval i prostřednictvím psaných tipů v jabloneckém periodiku, kam v devadesátých letech posílal své glosy o festivalovém dění v Karlových Varech. Tam samozřejmě nemohl chybět.

Jiří Rudolf

S Ottou jsem se znal dlouho. Kromě mnoha různých příležitostí jsme se setkávali při oficiálních i neoficiálních jednáních s našimi německými partnery. Otto jako tlumočník byl nejen bezchybný a pohotový. On znal ducha jazyka a svým tlumočením dovedl vytvořit přátelskou atmosféru i tam, kde z počátku chyběla. Byl vynikající společník při každé příležitosti.

Bude chybět jako tlumočník, budou chybět jeho anekdoty, bude chybět ČLOVĚK.

Petr Tulpa, starosta města

Je to jen několik dní, kdy jsem se jménem občanů Jablonce nad Nisou naposled rozloučil ve smuteční síni místního hřbitova s panem Otto Vejnarem, ředitelem městských kin. Dovolte mi, abych ještě jednou vyslovil všem rodinným příslušníkům i lidem, kteří jej důvěrně znali, upřímnou soustrast.

Pro město udělal hodně, proto mu patří jedno jediné nezapomenutelné - DĚKUJEME.