Jana Hamplová

Představujeme zastupitele města.

V říjnu loňského roku jste byla zvolena za stranu Domov nad Nisou do městského zastupitelstva. S čím jste do komunální politiky vstupovala a v čem se liší skutečnost od původních představ?

Nemaluji si nikdy předem vzdušné zámky, a tak mě skutečnost ani nezklamala, ani nějak zvlášť příjemně nepřekvapila. Na hodnocení je však ještě příliš brzy. Zajímají mě všechny aspekty veřejného života, ale především se zaměřuji na rodiny s malými dětmi a na kulturní oblast. V případě rodin mi jde zejména o občanskou vybavenost, tj. zřizování míst pro trávení společného času rodičů s dětmi, ale také třeba o odstraňování bariér, za které nepovažuji jen překážky stavební, ale i problémy týkající se mezilidských vztahů. Proto jsem moc ráda, že se tato situace v našem městě částečně zlepšila. Přibylo nové velké hřiště u přehrady, vznikají další a rekonstruována byla i některá již existující. Vím, že kultura není nejhlavnějším tématem života města, ale každý zastupitel by měl mít - alespoň dle mého názoru - ten „svůj problém, který dobře zná a v němž může být přínosný.

Známé je hlavně vaše propojení s Nisankou. Čím může být pro dnešního mladého člověka folklor?

Do Nisanky mě jako malou holku v roce 1985 přivedla maminka. Nejdříve jsem ji brala jen jako koníček, ale postupně se tancování a folklor staly běžnou součástí mého života. Je to skvělý způsob odreagování se od starostí, jakým je pro jiné sport, televize nebo knížka. Folklor - to je tradice předků a k té mám úctu. Myslím si, že bychom neměli zapomínat na minulost, ale ani se bránit novým zvykům. Tradice se různě spojují a neustále mění, prostě jsou živé. Takže mně vůbec nevadí nové zvyky, jako je například Halloween, naopak si myslím, že naše děti se budou zakrátko divit, že my jsme v maskách na Dušičky nikdy nechodili.

Vychovává si Nisanka mladou generaci?

Snažíme se vést k lásce k lidovým písničkám děti již od 2,5 - 3 let, máme jich kolem sedmdesátky. Každý rok je zájem větší a větší, takže musíme i odmítat. Pro takto malé děti není nabídka vyžití tak veliká a zřejmě proto zájem převyšuje nabídku. Čím víc děti rostou, nabídka je širší, ale pak nám utíkají k fotbalu, hokeji, lyžím nebo atletice. Ale že se nám práce s dětmi daří, dokládá fakt, že Nisanka je zde již od roku 1964 a končit se rozhodně nechystá.

Jsou roční období, kdy popularita folkloru vzrůstá?

Samozřejmě, že zájem se zvyšuje vždy před Velikonocemi nebo Vánocemi. Lidé ani nevědí, že se zajímají o folklor, jen udržují tradice, které se naučili doma. A Nisanka se snaží zvyky připomínat, třeba účastí na Velikonočních trzích či tradičním pořadem „Vánoce s Nisankou konaném v Městském divadle. Avšak soubor nepřistupuje k těmto věcem jen pasivně, naší snahou je aktivní spoluúčast. Dokladem toho je třeba spolupráce s Eurocentrem při pořádání zmíněných Velikonočních trhů.

A co vaše divadelní tvář?

Stále hraji v Příležitostném divadle Vichr z hor. Letos jsme měli úžasnou obnovenou premiéru hry „Šachy a v současnosti připravujeme úplně nové představení „Jezdec do neznáma , které mohou diváci shlédnout těsně před Vánocemi v sobotu 22. prosince v Klubu Na Rampě.

Není občas politika také tak trochu pouhé divadlo?

Svým způsobem určitě. Čím lepší herec, tím větší úspěch má u lidí. Ale čas většinou ukáže, že jen dobrý herecký výkon nestačí a že důležitější je práce, která za tím určitým politikem je.

Když jste vstupovala do řad městských zastupitelů, dala jste si nějaký osobní slib?

Ano, dala a práce v zastupitelstvu mě v něm jen utvrzuje. Řekla jsem si, že musím zůstat nohama pevně na zemi, žít dál svůj život s rodinou a umět jí svou nepřítomnost vynahradit. Mít vždycky svůj vlastní názor, dokázat se za něj postavit, ale zároveň si umět přiznat chybu. Doufám, že se mi to daří plnit a že si to především myslí právě moje rodina.

Jste maminkou malého synka a nastává období, které je asi právě pro rodiče tím nejkrásnějším. Jak se těšíte u vás doma na Vánoce?

Vánoce jsou svátky, které mám opravdu ráda a narozením mého syna nabývají nových rozměrů. Nikdy nezapomenu na hvězdičky v jeho očích, když jsme loni o Vánocích úplně zhasli v obývacím pokoji, rozsvítili ozdobený stromeček, zapálili prskavky a v míse na stole plavaly rozsvícené svíčky. Přesto, a možná i právě proto, že mu byl teprve rok a byly to jeho první Vánoce, si tento zážitek uchováme všichni na celý život. Myslím, že to je podstata svátků, dělat lidem okolo sebe radost a trávit s nimi čas bez všudypřítomného shonu.

Smíte být chvíli zase dítětem a napsat Ježíškovi jedno své přání. Co to bude?

Vím, že se leckdy říká, že je to fráze, ale já si to nemyslím - zdraví je to nejdůležitější, co člověk na světě má. Proto bych si opravdu přála, aby nám všem zdraví dlouho sloužilo a nemoci se nám oklikou vyhýbaly! A pokud budeme zdraví, tak nás štěstí a láska budou jistě také provázet. Přála bych všem občanům Jablonce, aby rok 2008 byl pro všechny rokem úspěšným a šťastným!

(fr)

Bc. Jana HamplováJana Hamplová
Je rodilá Jablonečanka, v roce 1996 odmaturovala na OAaHŠ v Turnově v oboru cestovní ruch, o tři roky později absolvovala Školu folklorních tradic a v roce 2004 se s vysokoškolským diplomem v kapse stala bakalářkou specializovanou na účetnictví. Má muže Petra a dvouletého syna Šimona. Od roku 1985 tančí ve folklorním souboru písní a tanců Nisanka, který už deset let vede. Zajímá se celkově o kulturu, především však o film, tanec, divadlo, knížky a hudbu. Hraje v Příležitostném divadle Vichr z hor, společně s Eurocentrem pořádá „Léto tančí“ a nyní chystá už jeho desátý ročník. Prostě Jana Hamplová si rozhodně nemůže stěžovat na nudu.
Vytvořeno 30.11.2007 14:30:32 | přečteno 3834x | Petr Vitvar