Starosta města Jablonce n. N. - Mgr. Petr Tulpa

Věřím pořád v kladné vlastnosti člověka

Mgr. Petr Tulpa se narodil v roce 1958 ve Vsetíně. Ve městě Brumově-Bylnici strávil dětství, prošel základní školu a vystudoval Gymnázium ve Valašských Kloboukách. V roce 1977 byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor učitelství pro střední školy ve specializaci matematika a zeměpis.

Po skončení studií na vy­soké škole a absolvování roční vojenské služby se usídlil v Jablonci nad Nisou. Zde nastoupil v roce 1983 na Gymnázium v ulici U Balvanu a jako učitelský elév prožil první pedagogické úspěchy. V letech 1989 - 1992 byl jmenován do funkce zástupce ředitele školy. Od roku 1992 do roku 1995 pomáhal ve funkci ředi­tele zakládat soukromou střední školu obchodního typu v Li­berci (NVI, s.r.o. Praha) a v něko­lika následujících měsících odešel pracovat jako obchodní zá­stupce jedné nadnárodní společnosti. Návrat k pedagogice však na sebe nenechal dlouho čekat. V obchodní činnosti nebylo možné využít velké zkušenosti z oblasti práce s mládeží. Proto přijal v roce 1996 na­bídku Gymnázia a Sportovního gymnázia v ulici Dr. Randy pro výkon funkce zástupce ředitele a později, v roce 2000, převzal po Mgr. Jiřím Šimůnkovi funkci ředitele školy, ve které pracoval až do podzimních komunálních voleb 2006.

Politické zkušenosti získal zvolením do městského zastupitelstva v roce 2002. Zabýval se zejména problematikou školství, kultury a sportu, pracoval ve školské a kontrolní komisi zastupitelstva a vykonával čestnou funkci obřadníka města.

Od roku 1980 je ženatý, manželka je rovněž učitelkou. Má dvě dcery, starší třiadvacetiletá Petra ukončila bakalářské studium ve Velké Británii a pokračuje dále ve studiu v zahraničí. Mladší Zuzana je žákyní Gymnázia v ul. Dr. Randy a v roce 2008 bude maturovat. Volný čas věnuje práci s mládeží. Více než 15 let je dobrovolným trenérem volejbalu v TJ Bižuterie, ve které naučil tři generace děvčat - starších žákyň - pravidlům hry tohoto krásného sportu. Zorganizoval a podílel se na několika vrcholných celostátních turnajích mládeže i dospělých. Mezi další zá­liby patří sport všeho druhu, rád jezdí na kole, sjezduje na lyžích, občas si zahraje tenis nebo za­brnká na kytaru. Čte detektivky a poslouchá folk i rock. Je moravský patriot, mluví podle situace valašským i moravskoslováckým dialektem, miluje atmosféru vinných sklepů včetně ochutnávky i zpěvu.

Jak jste se vlastně dostal do Jablonce nad Nisou?

To bylo velmi jednoduché. Ihned po skončení studií a vojenské služby jsem dostal možnost pracovat na gymnáziu jako učitel. To mě motivovalo, a tak jsem neváhal. Udělal jsem dobře, protože jsem na této škole poznal mnoho vynikajících lidí, se kterými se dodnes stýkám a mám je rád. Navíc mě Jablonec silně zaujal svou polohou (kopcovitý terén jako na Valašsku, blízkost hlavního města) a výraznou sportovní orientací. Na základních školách se každý žáček věnoval nějaké sportovní činnosti, to mě fascinovalo. Naproti tomu jsem si dlouho nemohl zvyknout na dlouhé a promáčené zimy.

A co bydlení?

S tím to bylo malinko horší. Ale již v dobách mých studií jsem se přihlásil do bytového družstva. Tehdy už žili v Ja­blonci naši příbuzní. Dobu tříletého čekání na byt jsme tak strávili mimo Jablonec. Po přestěho­vání jsme bydleli několik měsíců s manželkou a s dcerou v podnájmu a v roce 1984 nám byl přidělen byt, ve kterém bydlíme dodnes.

Vraťme se k současnosti. Byl jste zvolen starostou města. Odešel jste z pozice funkce ředitele střední školy a přijal roli komunálního politika. Umíte tuto změnu popsat?

Slovně ano, ale nikoliv něko­lika stručnými větami.

Dobrá, zkuste aspoň několik myšlenek.

Změna byla pro mě vnitřně silná až dramatická. Do poslední chvíle nebylo jasné, kdo bude z řad našich zvolených zastupitelů navržen do této funkce. Teprve tři dny před ustavujícím městským zastupitelstvem se personální otázka vyřešila, a po zvolení jsem si uvědomil rozsah a odpovědnost práce, která mě čeká. Pochopil jsem, že se zásadním způsobem změní můj dosavadní život, ztratím soukromí, čas na sebe i rodinu. Budu řešit nové úkoly, poznávat nové metody práce a spolupracovníky, vytvářet obraz města a tak dále, a tak dále. Je toho mnoho, co bych potřeboval popsat a vysvětlit. Sta­rosta má široké pole působnosti a spolurozhoduje o věcech, které se týkají různorodých oblastí života společnosti. Nemůže být všeho znalý. Musí se opřít o tým lidí. Rád bych, abych se mohl spolehnout na všechny zvolené zastupitele, na nezávislé odborníky v dané problematice i na poctivé a zkušené pracovníky na radnici nebo v dalších městských organizacích, na podnikatele i samotné obyvatele města. Ti nejlépe vědí, co je pro ně nejlepší řešení.

Jak funguje stranický princip v komunální politice? Nejsou někdy nesmiřitelné partajní zájmy na škodu skutečným potřebám města a zájmům jeho obyvatel?

Domnívám se, že jsou. DOMOV nad Nisou šel do komunálních voleb s cílem rozbít jednolitost politické scény v Jablonci nad Nisou, a to se podařilo. Chceme pestrobarevné zastoupení v radě města, ve výborech i komisích tak, abychom mohli co nejlépe reagovat na potřeby obyvatel i za cenu počátečních komplikací. Jsme si vědomi i toho, že stranická disciplína politických stran je v rozhodovacích procesech jasnější a jednodušší než přijetí principu, rozhoduj podle vlastních znalostí, zkušeností a podle svého svědomí a selského rozumu. Myslím si, že komunální politika by neměla být věcí stran a jejich zájmů, ale věcí lidí a jejich potřeb. Lehce se to řekne, ale velmi těžce provádí. Musíme získat do politiky více lidí, kterým není lhostejný vývoj města. To ještě tak velký problém není, chce to věnovat více času práci s lidmi. Ale nejhorší je, sjednotit roztříštěnou názorovou hladinu obyvatel na jednotlivé problémy města do jediného realizačního záměru tak, aby byla spokojená většina těch, kterých se vyřešený problém týká.

Život politiků hodně ovlivňují media. Souhlasíte s tímto názorem?

Ano, je to tak. Všechny sdělovací prostředky ovlivňují názory občanů, ať už jsou to noviny, rozhlas, televize nebo internet. Já zatím s nimi žádnou větší zkušenost nemám. Myslím si, že jejich hlavní funkcí je pravdivě a aktuálně informovat veřejnost o dění ve společnosti. Za podávání a zprostředkování informací jsou odpovědni sami sobě a té společnosti, ve které působí. Pravdou však také je, že občan si někdy raději přečte domněnky a spekulace než obecné pravdy a fakta. Nejhorší asi bude těm polopravdám vzdorovat. Jak? Nezavdávat příčinu k jakýmkoliv pochybnostem.

Jste ve funkci teprve několik týdnů. Ale přesto: máte nějakou vizi o tom, jakým směrem povedete město v dalších letech?

Kdosi kdysi řekl: „Na jednoduchou otázku neexistuje jednoduchá odpověď.“ Najednou už vím, co ta věta znamená. Představ je mnoho. To, co teď budu říkat je pouze moje osobní představa. Preferoval bych návrat k běžným potřebám všech občanů města. Pustil bych se do oprav chodníků, parků, laviček a autobusových zastávek, opravil bych sběrná stanoviště pro popelnice. Začal bych se zabývat problémem stálého parkování zejména na sídlištích. Zřejmě bude nutné rozšířit plochy k parkování na úkor okolních stávajících zelených ploch. Mimochodem by stálo za to, přestavět parkovací automaty tak, aby vracely peníze za skutečně odstáté parkování.

Jsem původním povoláním učitel. Školami prošli všichni občané tohoto města, proto by školy a všechna další vzdělá­vací a kulturní zařízení měla být chloubou města, a to jak vnějškem, tak i vnitřním vybavením. Podpořil bych jakékoliv formy celoživotního vzdělávání občanů v našem městě. Určitě bych zvýšil starost o seniory v Jablonci nad Nisou. Všichni jednou zestárneme a budeme potřebovat větší péči. Rovněž podpořím snahy o opětné zavedení zubní pohotovosti ve městě.

Mezi tzv. velké problémy, které bych chtěl řešit, bych zařadil: zlepšování bezpeč­nostní situace, celkové parkování, opětný návrat k řešení dopravní situace, polidštění historického jádra města, celkovou architekturu města, stabilitu fungování městské nemocnice, zlepšení podmínek sportování ve městě se zaměřením na všechna od­větví sportu, rozvoj cestov­ního ruchu, zkvalitnění prostředí jablonecké přehrady, procesy zateplování a rekonstrukcí panelových budov a další. Uf, nějak jsem se rozjel, je toho moc!

Kde na to všechno chcete vzít finanční prostředky?

To je asi ta zásadní otázka. Je jasné, že bez státních finančních prostředků a silného podnikatelského zázemí ve městě se předešlé představy realizovat nedají. Otázky, jak vylepšit podmínky podnikání ve městě, si kladu neustále. Spoléhat se jen na státní přerozdělení peněz je nedostačující. Nemyslím si ale, že možnosti získávání peněz z evropských fondů jsou už zcela vyčerpány, a vnitřní zdroje rovněž. Bude to vyžadovat důkladnější rozbory stávajících možností. Všechno, co jsem tady nastínil, nebude možné realizovat bez vstříc­ného postoje všech politických stran městského zastupitelstva. Na všechno je potřeba peněz a o těch nebude rozhodovat jen starosta města. Rozpočet není nafukovací a zatím nevím, co všechno umožní a hlavně ještě nevím, jaká bude politická vůle ho namířit do těch oblastí, o kterých jsem hovořil.

Máte nějaké pracovní krédo nebo motto?

To se asi nedá sestavit do nějaké věty. Z představy a vlastní zkušenosti vím, že pro tuto práci bude asi nutné uplatnit trpělivost, odpovědnost, vstřícnost v jednání, komunikativnost, pracovitost, zkušenost v řízení kolektivů, schopnost poslechnout jiný názor, ale také slušnost a zásadovost v jednání. Vyvarovat bych se měl vznětlivosti, nadřazenému chování, preferencím osobních zájmů nad obecními a dalším nešvarům naší společnosti. Moji přátelé mně však říkají, abych zůstal i nadále takovým, jakým jsem byl. Otevřeným člověkem, který se nebojí diskuzí, člověkem, který si umí dělat legraci sám ze sebe a lidskou bytostí, která nepředpokládá, že lidé přicházejí k jednání předem vždy s cílem, poškodit a pošpinit své soupeře.

Je něco, co byste chtěl říci závěrem?

Ještě jednou bych rád poděkoval všem občanům, kteří přišli k volbám a naplnili tak své občanské právo - volit. Dokázali sami sobě, že jim není lhostejný osud města. Rozdali tak man­dáty na politické scéně v Jab­lonci nad Nisou. Těm, co volit nešli, nic nevyčítám, ale vyzývám je k malému zamyšlení: Co je lepší pro město? Sedět, nadávat a nic nedělat anebo vyslovit prostřednictvím voleb svůj názor a mít tak možnost dění ve městě alespoň trošku ovlivňovat?

Rád bych popřál všem Jablonečanům hodně spokojenosti, zdraví, klidu, rodinného štěstí v nadcházejících svátcích a úspěšný vstup do nového roku.

Vytvořeno 1.12.2006 11:52:39 | přečteno 4765x | Petr Vitvar