České Vánoce

A byly tu šťastné, veselé Vánoce, svátky všech malých i velkých dětí  - týden radostného míru a pokoje všem lidem dobré vůle. Krev příjemněji proudí, veseleji hledí oči, prsa oddychují, jako by z vě­zení se ocitla na božím světě.

Čas vánoční opět ťuká na dveře a pomalu se nás zmocňuje vánoční shon. Je třeba si vymyslet a sehnat dárky, napéci nebo nakoupit cukroví, všechno poklidit a připravit. Také stromeček musíme opatřit - pokud ovšem nemáme umělý, který po celý rok odpočíval v krabici na půdě či ve sklepě.

Nechť také část prosinco­vého měsíčníku připomíná ono krásné období. Malé zamyšlení patří některým symbolům českých Vánoc.

Vánoční stromeček

K bílému stropu letěl vršek božího stromu, zeleného a vonného jak na jaře lesní dech. Co na něm hořelo světel! Od­zdola až vzhůru - po samý vršíček - co tu blýskalo hvězdiček a měsíčků - co tu jiskřilo ozdob a přepodivného kvítí - zlatem a stříbrem zářila každá snítka, drahými kameny zdála se proseta celá koruna, v ohni tonul celý strom. Jako v pohádce!

Jaké by to byly Vánoce bez stromečku! Zelený jehličnan ozdobený vším možným, co je barevné a třpytivé. Skleněné kuličky, stříbrné a zlaté řetězy, čokoládové figurky a také přírodní ozdůbky. Fantazii se nekladou meze. Zamysleli jste se někdy nad tím, proč strojíme vánoční stromeček a kde se tady vzal?

Základ milé tradice v Čechách byl položen teprve před nece­lými dvěma sty lety. To prý v Praze vyzdobil první stromek pro tamní společenskou smetánku ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Byla to velká událost a zpráva o stromečku obletěla Prahu. Stavění vánočního stromu jen zvolna pronikalo do zámožných rodin.

V polovině 19. století lidé stavěli o Štědrém večeru již i v chudých rodinách v místnosti malý smrček nebo jedličku. Tenkrát je lidé zdobili sušeným ovocem, ořechy, pečivem. To bylo ale spíš ve městech. Na venkov se zvyk strojení stromečku rozšířil až ve dvacátém století.

Vánoční pohlednice, obrázek se otevře v novém okněBetlém

Jak známo, ve vesnici to­hoto jména se narodil král David a Ježíš Kristus. V dávno minulých dobách koledníci zhotovovali malé betlémy, představující onu slavnou událost. Obcházeli s nimi vesnice a zpívali koledy. Později, ještě i v první polovině minulého století, stavěli lidé betlémy s mnoha figurkami a často je zasadili do domácí krajiny. Také na Jablonecku byla známa místa, kam si je děti ze širokého okolí chodily prohlížet. Většina z nich, bohužel, nenávratně zmizela. Můžeme se však s nimi ještě setkat v muzeích nebo o Vánocích v kostelech (např. ve Vysokém n. J., Frýdlantu).

Vánočka

Vánočka nebo také štědrovka patří mezi nejstarší známé české pečivo. Zmínka o ní je známa již ze 14. století. Vánočky patřily k oblíbeným vánočním dárkům a byly mimořádnou lahůdkou. V některých městech je dokonce přidělovali konšelé vybraným občanům, malé vánočky rozdávali svým dobrým zákazníkům i vyhlášení pekařští mistři. V rodině platilo, že každý příslušník dostal svoji vánočku. Každá dobrá hospodyňka na ni měla vlastní recept. Dodnes se štědrovky objevují na svátečních stolech, jenže kdo má ještě čas, aby je pekl doma? Žádná koupená však ty domácí nenahradí…

Ryba

Ještě před sto lety byla ryba na štědrovečerním stole těžko dostupnou pochoutkou. Snad jen v krajích, kde bylo dostatek rybníků, objevovala se na svátečním stole rybí polévka s jikrami nebo pečená či smažená ryba. Kaprovité ryby se jedly se sladkou omáčkou. Ryby byly o Vánocích postním jídlem. Pro křesťany symbolizovala ryba chudobu Ježíše Krista. Dnes patří rybí pokrmy neodmyslitelně na vánoční stůl v mnoha evropských zemích.

Jmelí

Je to vlastně parazit rostoucí v korunách vysokých stromů, který odedávna patřil k různým obřadům. Znali ho již staří Keltové, pro něž bylo posvátnou rostlinou. Dle legendy jmelí rostlo kdysi jako strom, z jehož větve Josef zhotovil kolébku pro Ježíška. Stejný strom prý později posloužil k vytesání trámů kříže, na kterém byl Ježíš ukřižován. Jmelí je dnes stále zeleným keříkem, kte­rému jsou připisovány nejen léčivé účinky, ale slouží i milencům, kteří se pod ním líbají. Prý přináší do domovů štěstí.

Zlaté prasátko

Kde se vzalo zlaté prasátko, které se nám může ukázat o Štědrém večeru? Původ této pověry je zahalen tajemstvím. Málokomu se ho podaří zahlédnout, jak se mihne někde po stropě. Je k tomu totiž třeba vydržet celodenní půst a odolat všem pochoutkám, kterých je ve sváteční čas všude plno. Dříve to asi bývalo snazší, neboť chudoba lidí nenabízela tolik lákadel. Půstu byla také přikládána důležitost.

- os -

Tučně psané citáty jsou převzaty z kroniky „Rok na vsi (I)“ od A. a V. Mrštíkových. Další pramen: Malá encyklopedie Vánoc od V. Vavřinové.

Vytvořeno 1.12.2006 11:53:48 | přečteno 4380x | Petr Vitvar