Vrátí se na divadlo ochránkyně umění?

Na střeše divadla se již přes sto let ženou vpřed dva páry lvic zapřažených do dvoukolových antických vozíků. Mnozí z nás už ani nepřipadá zvláštní, že vozíky jsou prázdné, že v nich vlastně cosi chybí. Jen pamětníci a znalci starých obrázků ještě vědí, že v každé dvoukolce stála alegorická socha múzy - jedné z devíti ochránkyň umění.

Dominantu budovy tvořily až do roku 1968 dvě plastiky: Thálie - múza komedie, básnictví a později i divadelnictví, a Euterpé - múza lyrické poezie a hudby. V letech 1964 - 1968, kdy procházelo jablonecké divadlo rekonstrukcí, byly obě múzy odstraněny. Říkalo se tehdy, že sochy bylo nutné sejmout, neboť ohrožovaly svojí statickou nestabilitou bezpečnost chodců. Čtyřicet let již tedy lvice uhánějí s prázdnými vozíky.

V současnosti uvažují zástupci města spolu s vedením divadla o navrácení múz na střechu této významné jablonecké budovy. Jistým problémem však je chybějící původní dokumentace tohoto díla. Na pomoc přišel již před lety kunsthistorik Dieter Klein z Vídně, který zjistil, že velmi podobné plastiky zdobí i sofijské Národní divadlo Ivana Vazova. Plány obou divadel vznikly totiž ve stejné době a ve stejném vídeňském ateliéru firmy Fellner & Helmer. Obě budovy byly dokončené v roce 1907. Je nepochybné, že architekti využili navržené umělecké dílo pro obě stavby, což v té době nebylo výjimečné. Rozdíl spočívá snad jen v tom, že s každým párem sofijských lvic je zapřažen i jeden lev.
O navrácení múz na střechu našeho divadla se uvažovalo již při generální opravě v 90. letech, to se však z různých důvodů nepodařilo. Zdá se ale, že nyní nastala nová příležitost. Město získalo grant z Libereckého kraje ve výši 130 tisíc korun a tato částka by měla posloužit k zjištění a zakonzervování současného stavu zbytku jabloneckých plastik a zdokumentování těch sofijských. To provádí pražská firma R.A.M.I. restaurátorské ateliéry.

Jelikož v Jablonci máme odborníka na podobné práce - Vladimíra Komňackého - položili jsme mu dvě otázky:

Zúčastnil jste se rekonstrukce podobného díla v Pařížské ulici v Praze. Co taková práce obnáší?

Tyto práce se od čtyřicátých let 20. stol. vyskytují jenom vzácně. Figurální sochařství, kovotepectví, pasířství a klempířství jsou zde využity ve shodě a vysoké kvalitě. Plastika je z plechu silného maximálně 1 mm a z důvodu pevnosti, váhy a ukotvení do konstrukce stavby je v ní železná výztuha. Mezi použitými kovy (měď, zinek, železo), vzniká ale galvanický článek a kovy postupně silně korodují. Dnes se proto při rekonstrukcích používá nerezová ocel.

S jakými technickými úskalími jste se v Praze setkal?

Plastika, na níž jsem loni pracoval, byla o třetinu menší než jedna z múz, a rekonstrukce trvala téměř rok. Půl roku bylo věnováno modelérské části a výrobě forem, druhé pololetí potom realizaci v kovu. Výroba konstrukce byla nelehká a prováděla se přímo během kovotepecké práce. U pražské plastiky také zůstal zachován kotvicí trn do budovy. Na divadle v Jablonci ale zřejmě nebude, dle mého názoru, kotvení do budovy a zavětrování sochy s rozevlátou látkou snadné. Domnívám se, že se při rekonstrukci divadla s touto alternativou nepočítalo.

(os)

Vytvořeno 27.10.2008 15:02:22 | přečteno 2409x | Petr Vitvar