V minulém díle seriálu jsme psali o tom, které sochy stály na Horním náměstí do roku 1945. Tentokrát vyprávění dokončíme přehledem sochařské výzdoby let následujících.

Po stržení Rüdigera zůstal kamenný podstavec původní kašny prázdný. Byl pak pravidelně využíván pro politické poutače a hesla během prvomájových oslav. V roce 1953 byla ustavena zvláštní komise pro vybudování památníku Rudé armády, který měl být odhalen při příležitosti 10. výročí osvobození ČSR. Mělo ho tvořit sousoší vojína, ženy a partyzána, které by vyjadřovalo vděčnost našeho lidu sovětské armádě za naše osvobození a její připravenost k aktivní obraně našich zemí.

Návrh, aby sousoší stálo na podstavci původní kašny, byl zamítnut. Jednání o úpravě celého náměstí se protahovalo a původní termín nakonec nebyl dodržen. V roce 1956, tedy již rok po výročí, dospěli soudruzi ke změně názoru: „Vzhledem k nynější politické a finanční situaci a s vyhlídkou na světový mír, bude památník tvořit jedna postava sovětského vojáka beze zbraně, s čapkou v ruce.“

Socha byla zhotovena podle návrhu jabloneckého akademického sochaře Karla Pešata a k jejímu slavnostnímu odhalení došlo 7. listopadu 1957. Pomník pak stál na svém místě až do vpádu vojsk Varšavské smlouvy do naší země. Hned první den - 21. srpna 1968 - byl pískovcový voják stržen a zničen.

Znovu zde zůstal prázdný a tentokrát i popsaný podstavec. Ten byl použit pro postavení nového a zatím posledního pomníku, který byl odhalen 9. května 1971. Sovětský voják v typickém postoji se samopalem, kyticí šeříku a „zdvihací“ holčičkou byl dílem akademického sochaře Aloise Hubičky, ředitele zdejší umělecko-průmyslové školy. Později vytesal neznámý „autor“ na druhou stranu podstavce s nápisem „květen 1945“ ještě „srpen 1968“. Po sametové revoluci se začal voják - jakoby symbolicky - naklánět dozadu a hrozilo nebezpečí jeho zřícení. Proto byl sejmut a i s podstavcem uložen.

Likvidace soch z jakýchkoliv důvodů není dobrá a možná by pomohla větší rozvaha již při jejich stavění. Snad se jednou dočkáme lepšího řešení tohoto prostoru.

Václav Vostřák