Jiří Čeřovský

Představujeme zastupitele města

Nikdy jste se nebránil návratu z politiky do školství. Nyní jste jakousi oklikou skutečně zpátky - jaké to je?

Nikdy nelze vyloučit, že se jednou znovu vrátíte k původním povolání. Nyní sice nejsem fakticky učitelem, ale organizace, v níž pracuji (Centrum vzdělanosti Libereckého kraje - zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, p. o. - pozn. aut.), je zařízení, které připravuje a realizuje vzdělávací programy pro dospělé. Podle schválených strategických dokumentů Libereckého kraje tak některé střední školy, místní centra celoživotního vzdělávání, nabízejí službu veřejnosti - výukové programy odrážející potřebu trhu práce.

Jaký je zájem o sebevzdělávání mezi dospělou populací?

Pedagogové o vzdělávání zájem mají. Z nabízených kurzů jich realizujeme asi šedesát procent, a to pro učitele od mateřských přes základní až po střední školy. V oblasti profesního vzdělávání nabízíme odborné kurzy pro pracovníky v daném oboru, například zdravotnické. Jako příklad mohu uvést kurz všeobecný sanitář, řidič zdravotnické záchranné služby. Některé rekvalifikační kurzy připravujeme ve spolupráci s úřady práce. Poslední oblastí jsou kurzy zájmové. Zájem o další vzdělávání se odvíjí jednak od míry nezaměstnanosti, která je v našem regionu dlouhodobě poměrně nízká, jednak od způsobu, jak zaměstnavatelé řeší vzdělávání svých pracovníků. Podstatné je i to, jestli důvodem vzdělávání je zisk nového pracovního místa - a může být placeno i z prostředků úřadu práce, nebo si kurz zájemce financuje sám. A právě v tomto případě zatím poptávka není velká.

Centrum vzdělává pedagogy, změnil se nějak způsob výuky nebo vztah učitel - žák?

Zásadní změnou je, že školy místo osnov, které výrazně určovaly, co se kterou hodinu bude učit, pracují se školními vzdělávacími programy. Ty dávají učiteli větší volnost v rozložení učiva v průběhu školního roku, umožňují i větší informační prostupnost mezi předměty. Myslím si, že je to postup správným směrem, ale je to teprve začátek kurikulární reformy. Úloha učitele se mění. Není vždy jednoduché dovést žáka ke zpracování informací, jejich analýze a vyřešení problému. Držím proto učitelům, žákům a vedení škol palce, aby vše zvládli bez výrazných problémů.

Současná generace je velmi gramotná v oblasti informačních technologií. Není to na úkor jejich sportovní aktivity?

V době, kdy jsem já začínal sportovat, existovala určitá nabídka využití volného času a ta je dnes nesrovnatelně širší. Pro někoho je sezení u počítače možná pohodlnější než fyzická zátěž na sportovišti. Všechny aktivity by však měly být v určité rovnováze a vzájemně se vyrovnávat.

A vy sám aktivity vyrovnáváte?

Už ne tak jako dřív a jak by si tělo žádalo. Pravidelná aktivita postupně vymizela a dnes se věnuji sportu velice rád, ale spíše nárazově - v zimě sjezdovky, v létě kolo, trochu tenis.

Dají se určité návyky z pravidelného tréninku přenést i do praktického života a kariéry?

Myslím si, že lidé sportují také proto, že chtějí vyhrávat. Pokud se ptáte, zda jsem soutěživý, tak musím říci, že ano. A tato vlastnost se přenáší i do jiných oblastí. Ale její intenzita je jiná. Navíc každý sportovec ví, že vždycky se nevyhrává. To prostě stále nejde. Proto je možná lépe být na občasné prohry připraven.

Jste sprinter - jak překonáváte životní překážky?

Na dráze to bylo snadnější. Překážky jsou přesně nastavené a vy je musíte co nejrychleji přeběhnout. Když nad nimi zaváháte, tak to sice bolí, a někdy opravdu hodně, ale trvá to celé kolem 14 sekund. Sprinter nemůže být kliďas, ale spíše výbušný typ. V životě to je trochu jiné, a proto se v práci - na rozdíl od atletické dráhy - snažím tuto vlastnost v sobě potlačit.

Jako sportovec i politik jste se stal osobou veřejně známou. Není taková popularita mámivá?

Pro někoho možná může být. Každý, kdo začne vyvíjet veřejné aktivity, musí počítat s tím, že vstoupí do podvědomí lidí. Pokud je člověk dostatečně soudný, tak se s tím vyrovná.

Jak?

Nesmí si to moc připouštět, měl by mít nadhled a nesmí mu to tak zvaně vlézt do hlavy.

(fr)

Jiří Čeřovský
Pochází ze Semil, odkud se pak přestěhoval do Jablonce. Svou sportovní „kariéru začal nejprve s rodiči na sjezdovkách v Harrachově a Rokytnici, ale s konečnou platností jej k sobě přivábila atletika. Sprint a běh přes překážky ho přivedly až do československé reprezentace a hlavně do Jablonce n. N., kam kvůli atletice jezdil už od roku 1970. Po absolvování Karlovy univerzity a vojenské služby začal pracovat jako metodik v TJ Liaz. V roce 1984 nastoupil na novou sportovní školu, dnešní „Randovku (Gymnázium v ul. Dr. Randy), odkud na počátku 90. let odešel z postu zástupce ředitele do čela jablonecké radnice. Zde setrval tři volební období. Dnes vede Centrum vzdělanosti Libereckého kraje, dál pracuje v politice jako předseda oblastní organizace ODS a městský zastupitel. Je ženatý a má jednu dceru.
Vytvořeno 27.10.2008 15:02:35 | přečteno 4011x | Petr Vitvar