Pro mnohé je to zvláštní měsíc, ve kterém se míchá podzimní poezie barev s historickým i politickým děním minulých let. Pro mě je to měsíc ponaučení a vzpomínek, který je spojen s událostmi 17. listopadu, což je státem uznávaný den označovaný jako „Den boje za svobodu a demokracii“.

Nejčastěji se mi v mysli nabízí srovnání roku 1939 a 1989, které jsem osobně pochopil až v posledních letech. Společenské dění oněch let mělo mnoho společného. Vždy v pozadí, a pak v popředí, listopadových dní stáli mladí lidé a studenti, kterým šlo o prosazení svobody a demokracie v našem státě. Pokaždé se setkala státní moc, ať už fašistická nebo komunistická, s odvážnými a neozbrojenými lidmi, kteří chtěli prosadit nenásilnou cestou obecná pravidla slušnosti a občanského soužití. Oběma dnům předcházely dramatické události, které byly většinou symbolicky spojeny s datem vzniku Československé republiky nebo s odporem proti vstupu vojsk tehdejší Varšavské smlouvy na území našeho státu.

Dne 28. 10. 1939 proběhla mohutná demonstrace proti fašismu, při které byl postřelen student Jan Opletal. Jeho pohřeb byl tichou manifestací odporu proti protektorátu a okupantům. Ti odpověděli tím, že 17. 11. 1939 uzavřeli všechny české vysoké školy, pozatýkali a do vězení uvrhli mnoho lidí.

O padesát let později probíhaly v průběhu roku 1989 organizované i spontánní akce proti totalitní moci. Vše vyvrcholilo opět sedmnáctého listopadu, kdy paradoxně brutální zásah Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí proti demonstrantům nezpůsobil zašlapání občanských práv a svobod, ale spustil demokratické procesy v celé naší společnosti. Tím je řečeno, že se oba historické okamžiky našich dějin přece jen odlišují. Zatímco listopad 1939 byl krutě potlačen a prakticky poražen, listopad 1989 znamenal zásadní obrat vývoje současného českého státu. Přinesl svobodu a demokracii, která je, podobně jako ti, co ji vybojovali, stále ještě mladá.

Petr Tulpa
starosta města