Marek Štryncl se narodil v roce 1974 v Jablonci nad Nisou v hudebnické rodině. Jeho dědeček hrál v místní kapele a rodiče jsou dobrými hudebními amatéry. Manželka Iva pochází rovněž z Jablonce a je cembalistka. V současné době mají tři děti. Zájem o dobovou interpretaci jej přivedl v roce 1992 k založení dnes již světově uznávaného souboru Musica Florea. Jako dirigent spolupracuje s domácími i zahraničními komorními orchestry a symfonickými tělesy. Jeho repertoár zahrnuje jak díla starých mistrů, tak veškerý potenciál romantického a soudobého hudebního odkazu. V současné době vyučuje obor sbormistrovství chrámové hudby a barokní violoncello na Týnské škole při Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Jsi spjatý zejména se souborem Musica Florea hrajícím starou hudbu. Proč jsi jej založil?

U interpretace staré hudby jde hlavně o způsob jejího současného provedení, hry na nástroje a zpěv. Dle mě je důležité vracet se ke kořenům, proto jsem založil Musicu Floreu. Chci, aby hudba zněla tak, jak mohla znít v době svého vzniku - tomu se říká autentická interpretce.

Proto hrajete na dobové nástroje nebo jejich přesné kopie? Jsou bezpodmínečně nutné?

Máme-li dobové nástroje, tak se na ně učme a hrajme. Pokud ne, nevadí. Do určité míry lze hrát i na moderní. Mám rád příměr - nejde-li nám o nějakou umělecko-avantgardní koláž, již nezavrhuji, přiřadíme přirozeně baroknímu obrazu „ladící“ dobový rám. Považuji za povinnost interpretů se o tento soulad znovu a lépe pokoušet. Rámem je dobový způsob hry a případné užití původních nástrojů, které svým zvukem odporují dnešnímu technokratickému zestejnění, v němž se archaická krása a různost vytrácí.

Jak ses ke staré hudbě dostal?

Díky Pavlu Klikarovi a jeho souboru Musica Antiqua Praha. Bylo mi asi 14 let, když jsem je poprvé slyšel u nás v Jablonci. Tehdy na mě nezapůsobili dobře - dokonce jsem usínal. Hned o rok později jsem však na valtických kurzech zcela podlehl kouzlu autentické interpretace právě na jednom z jejich koncertů. Líbil se mi úplně odlišný zvuk barokních nástrojů, barva, způsob hry, dokonce i ladění mezi jednotlivými skladbami. Během dalšího roku jsem se náhodou s Pavlem Klikarem seznámil, začal u něj hrát a ve Skuhrově jsme pořádali skvělá soustředění.

Jak jsi byl spokojen se svými učiteli a profesory?

Na pražské AMU jsem dirigování studoval už poměrně pracovně vytížený, což naráželo na jistá nepochopení. Štěstí jsem však vždy měl na učitele violoncella. Na konzervatoři v Teplicích jich bylo několik a všichni k mým odlišným interpretačním tendencím byli ohleduplní a povzbudiví s jednou zdravou podmínkou - hraj si, jak uznáš za vhodné, ale přesvědčivě. Rozhodujícím způsobem mě ovlivnil Vladimír Blažek na jablonecké LŠU, který v 80. letech doslova předběhl dobu o více jak tři desítky let propojením výuky hry na nástroj s nahlédnutím do tajů historie, malířství, sochařství a filozofie.

Čím se vedle souboru Musica Florea zabýváš?

Jako dirigent spolupracuji s komorními a symfonickými orchestry s repertoárem od baroka po současnost. Zajímavé byly třeba koncerty a nahrávka CD „Mater“ současného slovenského skladatele J. Godára se zpěvačkou Ivou Bittovou. I časté řízení pěveckých sborů patří k mé profesi. V srpnu v Liberci proběhl známý festival sborů Bohemia Cantat a v mém pracovním ateliéru se sešlo až 100 zpěváků, mnozí i z Jablonce. V poslední době se věnuji kompozici, v srpnu na sborových kurzech Convivium v Želivě jsem provedl svou mši s pozitivním ohlasem, takže to ještě letos vypadá na dvě provedení, např. v Košicích. Důležité pro mě je i nepřestat hrát na violoncello, a to ať sólově nebo v komorních uskupeních.

Přibližně jednou za rok vystupuješ se svým souborem v rodném Jablonci. Vracíš se rád?

Naprosto, minulost a vlastně i přítomnost se nedá z duše odpárat. Za tyto koncerty komorního rázu podporované ministerstvem kultury a jabloneckým divadlem jsem nesmírně rád. Mám jen neskromné přání, chtěl bych jabloneckému publiku nabídnout fantastické plody spolupráce mého orchestru s chlapeckým sborem Boni Pueri. V bohatém repertoáru máme třeba i slavné Mozartovo Requiem. Ani Dvořákův romantický symfonický orchestr (s dobovými nástroji) by rozhodně nebyl k zahození. Vrnivý zvuk původních žesťů, barevná plasticita střevových strun smyčců… Nyní dávám dohromady prostředky na vytvoření převozné barokní divadelní scény s úchvatnou vizuální perspektivou měnitelných kulis a sufit. Zájemce o podporu rád uvítám. Jablonec by si dle mého soudu něco takového zasloužil.

Jana a Petr Bajerovi