Marek Řehoř

Představujeme zastupitele města

Je rodilý Jablonečák a sám říká, že se vlastně svým dětstvím i ranou dospělostí proběhal - ať už na lyžích nebo bez nich. Běhal na nich závodně stejně jako jeho bratr, otec byl trenérem lyžařů-běžců. Dnes je ženatý, má syna a dceru, na lyžích se ve volném čase snaží běhat dál, v zimě s čelovkou po jizerskohorských tratích. Přes léto našel zalíbení v maratonech. Vystudoval medicínu, specializoval se na gastroenterologii a oba s manželkou pracují v jablonecké nemocnici. A ač děti vyrůstají v tak úzce specializovaném prostředí, syn směřuje k dopravním prostředkům, dcera by se zatím chtěla stát ředitelkou. Je členem Domova nad Nisou, jako zastupitel pracuje první volební období.

Kdy jste se rozhodl pro zaměstnání právě v jablonecké nemocnici?

Jsem tu od roku 1997, už za studií jsem v těchto prostorách pracoval. Jsem, stejně jako moje žena, Jablonečák, mám tohle město rád, vyhovuje mi jeho lokalita i rozloha, oba tu máme celé rodiny, a tak byla zdejší nemocnice logickou volbou. Navíc mi velmi vyhovuje její relativně menší velikost - všichni se tu známe, odpadává nepříjemná anonymita velkých zdravotnických zařízení. Vždycky se mi tady líbilo, myslím si, že jsme dobrá nemocnice s kvalitním personálem. Nemám důvod, proč bych měnil své působiště. Jablonecká nemocnice je poměrně nový objekt a i prostředí, kde svou práci vykonáváte a s kým, je velmi důležité nejen pro pacienty, ale i personál, byť si to ne každý uvědomuje.

Mění se postupem doby nějak pacienti?

Ano, dá se říci, že dnešní čtyřicátníci a ještě spíše třicátníci jsou aktivnější ve své léčbě. Chtějí být více informováni, zajímají se o varianty léčby a často chtějí znát i jiný názor na svou nemoc. Domnívám se, že takový aktivní přístup k vlastnímu zdraví je v pořádku.

Jaký pacient jste vy sám?

Naštěstí zatím nejsem pacientem. Mám však jeden zážitek z dětství, který asi poznamenal i mou práci. Když jsem byl malý a byl jsem v nemocnici, řekli mi jednoho dne, že už se jen podívají na výsledky a pak mě propustí domů. Celý den jsem napjatě čekal a nakonec jsem šel domů až následující den. Pamatuji si to jako velké zklamání, a proto se snažím s pacienty co nejvíce, ale racionálně komunikovat. Velká většina konfliktů a problémů plyne z nepochopení a špatné komunikace.

V současné době se hodně diskutuje o absenci jeslí ve městě. Jednou z možností, kde by mohly vzniknout, je i nemocnice. Máte ještě vlastně malé děti a jeslí už jste využít nemohli. Byl to pro vás problém?

Ano, problém to tehdy skutečně byl. Museli jsme péči o dceru, kdy už se manželka potřebovala vrátit do zaměstnání, řešit paní na hlídání. Myslím si, že je i hodně sestřiček, ale i jiných maminek, které by se mohly vrátit do práce, pokud by o jejich děti bylo dobře a kvalifikovaně postaráno. Jsem rád, když nyní vidím snahu o řešení tohoto problému. Podle mého by se jedna třída jeslí ve městě určitě naplnila.

Jste lékař pracující v nemocnici, denně se setkáváte s množstvím lidí, s pacienty. Vědí, že jste zastupitelem tohoto města? Obracejí se na vás s otázkami, připomínkami, podněty?

Někteří pacienti mě znají a vědí o mé práci v komunální politice. Někdy se stává, že se na mě obrátí se svými problémy, s kritikou nebo otázkou. Ale jestli se ptáte, zda jsem se setkal s vyloženě negativním stanoviskem, tak musím odpovědět, že ne, to se mi zatím nestalo. I když chápu, že to k této práci také patří.

Co bylo tím prvotním okamžikem, kdy jste si řekl, stanu se komunálním politikem?

Byl jsem osloven a zřejmě ve správný čas. V Jablonci jsem se narodil, vyrostl jsem tu a už delší dobu jsem uvažoval o tom, že bych mohl být městu a svému okolí prospěšný i trochu jinak. A tak jsem nabídku přijal. A nelituji toho. Nahlédl jsem na problém i z druhé strany a musím říci, že není všechno tak černobílé, tak jednoduché, jak si představuje běžný občan. To už dnes vím, ale jsem přesvědčen, že dobrou věc jde stále prosadit.

Bylo nějak rozhodující, že jste byl osloven právě stranou Domov nad Nisou?

Zcela jistě. Nejsem straník v pravém slova smyslu, mám antipatii ke stranictví jako takovému. Domnívám se, že na komunální úrovni ona stranická disciplina není až tak nutná. Oslovil mě fakt, že jde o sdružení osobností inklinujících ke středo-pravicovému zaměření, alespoň tak to vnímám já.

Říkáte, že jste patriot, že se vám líbí lokace města, jeho velikost, nechtěl byste se stěhovat jinam. Co se vám ve městě vážně líbí?

Když o tom tak přemýšlím, je toho samozřejmě více, ale opravdu se mi líbí okolí přehrady, celkový pohled na město z Petřína nebo Severáku je prostě nádherný. A skutečně je pro mě ideální poloha a rozloha. Žiji tu prostě rád. I když s rodinou hodně cestujeme a pobývali jsme na místech, kde by se nám asi líbilo, tak máme k Jablonci velmi silné vazby.

(fr)

Vytvořeno 6.10.2009 13:11:44 | přečteno 2993x | Petr Vitvar