Rozdíl mezi Romy tehdy nikdo neznal a bylo na ně pohlíženo jako na jednu skupinu. Jablonec se tehdy přidal k iniciativě dalších měst v pohraničí, která chtěla prosadit zákaz pobytu potulných cikánů na svém území. To však nebylo tak snadné. Situace obecně nebyla přehledná a mezi stále cestujícími Romy v početných rodinách už vůbec ne. Nejprve bylo potřeba zjistit, kdo je usedlý, kdo potulný, kdo je jen na návštěvě a o kolik osob, rodin a klanů se jedná - prostě jak to s Romy vůbec je. Teprve pak bylo možné hledat řešení.

Začalo se s celostátním sčítáním. Ze zimy 1946 - 1947 máme díky tomu i první seznam 130 Romů v jabloneckém okrese. Ze záznamů je zřejmé, že ti, co jsou v něm zapsaní, žili jakžtakž spořádaným životem, chodili do stálého zaměstnání, žili na jedné adrese, úřadům se hlásili a nebyly s nimi problémy.

Potíže ale byly nadále s Romy potulnými, které se podchytit nedařilo. Stálou obživu neměli, kočovali, tudíž se nikde hlásit nepotřebovali, mluvili buď romsky, nebo maďarsky. Domluva byla tudíž nemožná, navíc byli často negramotní, podepisovali se třemi křížky a hlavně se vymykali našim společenským normám a pravidlům. Když jim byl přidělen byt, vybydleli ho a táhli dál, živili se žebrotou, drobnou kriminalitou a v té době nelegální formou obchodů - jak byli ostatně zvyklí i celá léta před tím.

Jenomže to tehdy často odnášeli všichni Romové, tedy i ti, kteří sem přijeli - řekněme seriozně za prací. Dokresluje to případ z října 1947, kdy na objednávku národního správce pily firmy Hirschmann (za jabloneckým nádražím) přijely ze Slovenska dva nákladní vagony Romů. Na pile měli nouzi o pracovníky a slovenští Romové práci se dřevem znali, takže by se byli hodili. Jenomže po nedobrých zkušenostech s Romy obecně je národní výbor odmítl ubytovat. V důsledku toho jim úřad ochrany práce zamítl pracovní poměr, a tudíž nedostali ani povolení k pobytu.
Dopadlo to nakonec tak, že Romové bezprizorně týden tábořili ve vagonech na nádraží. Teprve když dostali náhradní policejní povolení v Příchovicích, byli připojeni za vlak a ve čtvrtek 16. října 1947 odjeli ranním spojem v 8:40 do Tanvaldu. Zprostředkovaně víme, že pak zřejmě našli uplatnění na státní pile v Polubném. Hodně jich přijaly i sklárny Josef Riedel v Desné a tanvaldské textilky.

V Jablonci pak řadu dalších upotřebila stavební správa města. Pracovali i v kamenolomech, sklárnách a komunálních službách. Pak ale již brzy přišel únor 1948 s následnými společenskými změnami a romská problematika se zřejmě na několik měsíců dostala do pozadí zájmu. Je potřeba též zmínit, že díky seznamům osob dnes víme, že mnoho romských rodin má v novodobé historii Jablonce kořeny již z let 1945 - 1947. A to je mnohdy déle než většina dnešní majoritní populace. Romové zde dnes žijí již ve čtvrté či páté generaci.

Příště vkročíme do let padesátých, povíme si, koho měli Romové za starostu a jak to bylo s romskou kulturou.

Lukáš Pleticha, Anna Cínová