Z historie jabloneckého školství

Od první zmínky do poloviny 19. století

První zmínka, která dokládá existenci učitele a tedy i školy v Jablonci, je zápis v bzovské křestní matrice z roku 1685. Tehdy sem byly zaneseny dva křesní záznamy o dětech narozených v Jablonci a k nim připojena poznámka: „tyto dvě děti je třeba hledat v knize jabloneckého učitele . Učitel, tehdy nazývaný Schulmeister, měl tehdy vedle školy na starost také vedení soupisu křtěných a zemřelých. Farář, do jehož působnosti tyto povinnosti běžně patřily, spravoval totiž velmi rozsáhlou farnost s pěti filiálními kostely s centrem ve Bzí.

Vedle povinností skýtal tento stav věcí jabloneckému učiteli také výhody. Jako škola i byt mu sloužila fara. Hospodařil také na tzv. školním poli (Schulfeld), které se rozkládalo přibližně v prostoru dnešních tří hlavních jabloneckých náměstí. V roce 1740, krátce po zřízení samostatné jablonecké farnosti, mu však byly dvě třetiny tohoto pole odebrány a dány k užívání faráři. Protože k základním dovednostem učitele patřilo i hraní na hudební nástroj, přivydělával si často hraním po hospodách. Na podzim, když byla školní docházka špatná, spřádal len nebo opisoval modlitební knížky.

Hlavní předměty

Základ tehdejšího vyučování tvořilo hlavně čtení. Nebyly však žádné jednotné učebnice a děti se učily číst z modlitebních knížek nebo kalendářů. Psaní a počítání dlouho nepatřilo k obvyklým vyučovacím disciplínám. Docházka byla velmi chatrná a nezlepšila se ani po tereziánské školské reformě. Z roku 1781 pochází soupis, podle kterého navštěvovalo tehdy jabloneckou školu 122 dětí (76 chlapců a 46 děvčat). Mezi nimi bylo 24 těch, kteří se učili hláskovat, 42 dětí tuto dovednost již ovládalo, 11 čtenářů, 45 žáků, kteří zvládli psaní, a 30 jich umělo počítat. V témže roce probíhalo půldenní vyučování od 23. dubna do 29. září, celkem tedy 152 dní. Jen 21 dětí navštívilo školu více než stokrát. Dva nejpilnější měli „jen" čtrnáct absencí. Obvykle ale polovina dětí ve škole chyběla.

Významné změny

Nové organizaci školství předcházely úvahy a propracovávání nových vyučovacích metod. Velký význam pro tuto oblast měl příklad zaháňského opata Johanna Ignaze Felbingera. V habsburské monarchii významně přispěl k rozvoji školství rodák ze Šluknovského výběžku a pozdější litoměřický biskup Ferdinand Kindermann. V duchu reforem začal působit také frýdlantský kaplan, následně zakladatel a ředitel normální, neboli vzorné školy v Liberci a později také ředitel všech škol na Clam Gallasovských panstvích, Franz Scholz.

Nový způsob výuky spočíval, narozdíl od předešlé samostatné výuky každého žáka, ve společném učení podle jednotného slabikáře. Dnes se nám výhody takového postupu zdají očividné, ale sdružování žáků do skupin a jednotná učebnice byly tehdy skutečnou novinkou.

Liberecká normální škola napomohla šíření nových metod především prostřednictvím přípravného kurzu (Präparanden-Curs) pro preceptory i učitele. V roce 1776 se ho účastnil i jablonecký preceptor Augustin Wünsch. Nové vyučovací metody však na jablonecké škole zavedl až v roce 1782, kdy nastoupil na učitelské místo po svém dědovi Gottfriedu Wünschovi, který byl jejich zarytým odpůrcem.

Škola na Mírovém náměstí (1828), obrázek se otevře v novém okněNová škola

Dne 18. května 1827 byl položen základní kámen nové školní budovy na dnešním Mírovém náměstí (Alter Markt). Na počátku srpna následujícího roku ji slavnostně vysvětil tehdejší farář Franz Neubarth. Tehdy měla škola 589 žáků, kteří se učili pouze ve dvou učebnách. Až po deseti letech přibyla třetí.

Velkého dobrodince našla jablonecká škola v první polovině 19. století v místním střeleckém sboru, který každoročně na pořízení školních pomůcek a oblečení pro chudé žáky věnoval značnou částku. Místní faráři zase založili a doplňovali školní knihovnu.

V roce 1850 byla jablonecká škola rozšířena o třetí třídu a povýšena na hlavní školu. V jejím čele tehdy stál Donat Woprschalek, který byl také prvním oficiálním jabloneckým kronikářem. Pověst skvělého učitele a nadějného básníka měl Anton Gaudek. Jeho kolegy byli dále například Josef Peuker, Josef Priebsch a Josef Pohl.

Jana Nová
Muzeum skla a bižuterie

Fotografie pocházejí ze sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Vytvořeno 1.10.2007 10:39:13 | přečteno 3237x | Petr Vitvar
load