Jedny z nejkrásnějších jabloneckých podzimních fotografií bývaly pořízeny v Tyršových sadech. Zlatavé listí, vodotrysk, altán, lávka v nízkém podzimním sluníčku. Bývaly. Dnešním stavem nejsem nadšen. Asfaltové cesty, ušlapané rohy záhonů, opadaná fontána, jezírko bez vody. A otevřené-neotevřené záchody. Už je to jen park. Ne park s velkým „P“, chlouba města a panteon osobností.

Jak městský park vznikl? Celkem zajímavě - z iniciativy občanů. Dnes snad podivuhodné, tehdy to však bývalo běžné. Ve městě existoval „okrašlovací spolek , jehož členy byli vážení občané a těm ležel vzhled města na srdci. Park s promenádami, lavičkami, jezírkem, hudebním pavilonkem patřil tehdy ke každému správnému městu, a tak ho chtěli mít i v Jablonci. Myšlenka se ale zdaleka nesetkala s pochopením všech občanů. Byla nákladná tehdy stejně jako dnes. Odpůrci tvrdili, že jablonečtí občané jsou přespříliš zaneprázdnění, než aby měli čas korzovat v městském parku.

Podařilo se však získat osvíceného sponzora - jabloneckou městskou spořitelnu. Ta poskytla větší část potřebných financí na zakoupení pozemků i na vybudování parku. A tak mohl být roku 1884 zakoupen první podmáčený pozemek v údolní nivě na levém břehu Lužické Nisy, tehdy naproti starému Laurichovu či též Střednímu mlýnu (na jeho místě dnes stojí bývalé lázně).

V dalších letech se přikupovaly pozemky a park postupně rostl dle projektu zahradního inženýra Hektora Ecka. Při založení bylo částečně využito přítomné spodní vody i pramenů a v parku bylo zřízeno jezírko, balustrády, mostky. Ani tenkrát to však nešlo rychle. Slavnostní otevření proběhlo až 9. července 1893. Tím ale park nebyl zdaleka dokončen. Později sem bylo dosazeno i několik plastik a pomníků - Červená Karkulka na ostrůvek v jezírku, pomníky Dr. C. Krale a F. Schuberta, sloupy čedičových varhan. V roce 1914 byl postaven pavilón pro promenádní koncerty. I ten byl pořízen za sponzorské peníze občana F. Bratha. V jihozápadním rohu byl v roce 1925 vybudován památník jabloneckým padlým v první světové válce.

První ranou pro park byl rok 1945. Vše německé bylo odstraněno - pomníky věnované lidem i desky se jmény několika set padlých. Další pohromou pak byla výstavba panelových domů v Sadové ulici. A konečně následná rekonstrukce parku počátkem 80. let 20 stol. Starý pěkný plot byl nahrazen stávajícím, cestičky vyasfaltovány, jezírko vybetonováno. Při stavbě základů domů byly oslabeny prameny, které napájely jezírko. To bylo proto vybetonováno a mělo udržet vodu. Jenomže spodní voda v podloží za několik zim způsobila roztržení betonové vany. Voda se už v jezírku ve větší míře neudrží. Podobně neslavně dopadl i někdejší potok z malé fontány. Zato ale vznikla dětská hřiště, tehdy jistě pěkná a zajímavá.

Co tedy s parkem dál? Myslím, že by mělo být upraveno trasování některých cestiček. Mnoho lidí dnes přes park prochází. Kroucené cestičky v řadě míst nevyhovují. Zkracujeme si cestu přes trávníky a zkracovat si je i budeme. Dle mého názoru bychom si park měli v takových místech přizpůsobit a trasování cest upravit. Ani z asfaltových chodníků nadšený nejsem. Rehabilitaci by si zasloužil i hudební pavilon. Má úžasnou akustiku - hudba se parkem výtečně nese! Jenomže komu tady hrát? Holubům na trávníku? Není kam postavit sedačky pro posluchače, složitě se přivádí elektřina a těch pár laviček v okolí stav nezachrání. Myslím si, že kus prostoru u pavilónu by měl být vydlážděn, aby bylo kam postavit lavice, kam usadit posluchače a na ploše aby se dalo třeba i tančit.

Pro příští rok město požádalo o dotaci na opravu pomníku. Uplyne devadesát let od konce první světové války. Snad se podaří navrátit i desky padlých. Stejně jako mnozí příbuzní našich dědů z českého vnitrozemí nešli ani zdejší Němci do války umírat dobrovolně. Rozhodně by se do parku měly vrátit i sochy, plastiky, památníky. Dle mého názoru do parku patří! Pozornost si samozřejmě zaslouží i zeleň. Průběžně stárne a park je dnes již dospělý. Musí se proto obnovovat, nahrazovat, dosazovat.

A tak doufám, že se nám podaří park rehabilitovat tak, aby sloužil i nám, jistě neméně zaneprázdněným lidem počátku 21. století.

Lukáš Pleticha
místostarosta