Setkání vyvolala webová diskuze odehrávající se již poměrně dlouhou dobu na stránkách města. Sál klubu Na Rampě se zaplnil lidmi majícími zájem o jabloneckou kulturu. Taktovky moderátora se ujal zkušený David Jelínek a debaty se pak zúčastnili zástupci subjektů, které se organizací kultury ve městě zabývají. Svými názory přispěli ředitelé různých kulturních organizací, jako např. Marta Procházková z Eurocentra, Jaroslava Slabá z Muzea skla a bižuterie, Vít Rakušan ze Základní umělecké školy, Pavel Žur z Městského divadla, ale také Martin Bauer z Rampy, Jana Hamplová z Nisanky, Jan Verl či Roman Rákosník. Město zde zastupoval místostarosta Petr Vobořil a ředitelka humanitního odboru Miroslava Rýžaková. V roli posluchače byl přítomen i starosta Petr Tulpa.

Všichni debatující se shodli na tom, že nabídka je více než bohatá a vůbec není třeba ji rozšiřovat. Těžko lze ovšem vyhovět žádostem na pořádání open air festivalů, pro které není ve městě vhodná lokalita se zázemím pro mokrou variantu. Účastníci besedy se snažili od představitelů města zjistit, co s těmito fakty hodlá radnice dělat, co chce změnit, kdy nějakou festivalovou tradici založí.

„Nemyslím si, že by se město mělo stát pořadatelem jakýchkoliv programů. Můj názor je, že město má vytvářet podmínky pro organizátory, a to jak finanční, tak i prostorové. A o to se snažíme i prostřednictvím dalšího ročníku Projektu Jablonec 2008. Stačí vymyslet dobrý projekt, přihlásit se a požádat o příspěvek a podporu“, vyjádřil jasně svůj názor místostarosta Vobořil.

Debata se pak stočila od peněz k dalšímu problému všech organizátorů - k divákovi. Podle ředitelky Procházkové je pro pořadatele kulturních programů velmi těžké obstát v konkurenci počítačů a nabídek televizí. „Aktivního diváka nám velmi kazí jeho vlastní pohodlí, které on sám někdy jen nerad překonává, tvrdí šéfka Eurocentra.

I ostatní se přidali k tomu, že nejdůležitější je vychovat si diváka. „Měl by asi vzniknout program pro dospívající mládež, který by ji naučil chodit do divadla, na vernisáže a vůbec účastnit se společenského života. Ale kde začít - ve školách, v základních uměleckých školách, v rodinách?“ uvažoval nahlas někdejší zakladatel Klubu Na Rampě Roman Rákosník a zároveň vyjádřil obavy, že jinak zanikne veškeré společenské dění a každý se stáhne do ulity svého domova. „Řekl bych, že je to jako v dobrých hospodách. Základem je dobrá kuchyně, tedy program, skvělá obsluha a přátelské prostředí - čili organizátoři a okolní parta diváků. Jestliže mi bude v tom společenství dobře, pak se do něj přece budu vracet, rozvíjel dál své úvahy.

Výsledkem diskuze na toto téma bylo, že každý subjekt, ať rockový klub, hudební škola nebo divadlo, by měl svou práci dělat co nejlépe, aby si získal svého vlastního diváka. Je zřejmě jen velmi málo lidí, kteří jsou opravdu multikulturní a obsáhnou celou nabídku všech subjektů ve městě. A věc je ještě složitější. „Zkuste si někdy vypsat pod sebe celý program kulturní i sportovní - řekněte, kolik akcí jste každý z vás navštívil během posledního měsíce. Z důvodů pracovní vytíženosti ale i rodinného rozpočtu prostě člověk nemůže jít všude, kam by chtěl, konstatovala Miroslava Rýžaková.

Takže jaký byl výsledek debaty? Kulturní nabídka je více než dostatečná, průměrný občan totiž není schopen měsíční nabídku všech subjektů opravdu zvládnout. Většina organizátorů se shodla na tom, že by přivítala centrální možnost reklamy, možná světelnou tabuli nebo elektronické informační boxy v centru města, kde by získal informace nejen Jablonečan, ale i turista. Nakonec odmítli navrhovaného koordinátora pořadů, který by bránil vzájemnému překrývání pořadů - jeho roli v podstatě plní „Projekt“ a navíc pořadatelé se ve většině případů mezi sebou dohodnou. Prvořadým úkolem, který všichni označili jako běh na dlouhou trať, je vychovat si vlastního diváka. A to může trvat i celou generaci.

(fr)