Sto let od otevření Národního domu

V září uplyne sto let od otevření tak zvaného Národního domu, prvního významného českého centra v Jablonci nad Nisou. Jeho vznik je bezprostředně spojen s dějinami České besedy, nejstaršího českého spolku ve městě založeného zde několika horlivými vlastenci již v roce 1870.

Po většinu své existence musel spolek bojovat s negativistickým protičeským myšlením německé většiny obyvatel města. První větší problémy se objevily již v roce 1881. Podnětem k dalším protičeským akcím byla pak tzv. Badeniho jazyková nařízení z roku 1897; rakouský ministerský předseda Kazimír Badeni hodlal uzákonit češtinu i ve vnitřním úředním styku předlitavské části Rakouska-Uherska, tato nařízení však musela být pro všeobecný odpor německého obyvatelstva odvolána. Než se tak stalo, zažila i jablonecká Beseda řadu pohnutých událostí. Dne 13. července 1897 uspořádalo německé obyvatelstvo v počtu kolem sedmi tisíc lidí demonstraci, která projevovala nespokojenost s Badenim. Dav táhl k pronajatým besedním prostorám, kde vytloukl většinu oken. Večer pak byli Češi, kteří vyšli omylem do města, přepadáváni.

Ani další léta nebyla pro okna České besedy milosrdná. Pátého února 1905 je vytloukli tři mladíci sněhovou koulí a 19. dubna 1905 do nich neznámý pachatel střílel malorážkou. Není divu, že sídlo spolku se často měnilo, neboť němečtí hostinští neradi pronajímali Čechům místnosti k pořádání spolkových aktivit (v roce 1885 dokonce spolek z důvodů chybějících schůzovních prostor přerušil činnost).

Vlastní nemovitost se Besedě podařilo získat až v roce 1904, kdy byl v tehdejší Wustunger Gasse 27 (dnes Revoluční ulice) koupen dům čp. 857 obuvníka Josefa Lammela. Mezi německým obyvatelstvem prodej tehdy vyvolal velké rozhořčení. Dům koupila Česká beseda společně s jabloneckou tělocvičnou jednotou Sokol a v květnu 1908 zahájily oba spolky jeho přestavbu. Ve své snaze byly podporovány řadou podobných korporací z jazykově českých částí země. Už v říjnu 1908 tak například vznikl v Praze „Klub vlasteneckých přátel jablonecké menšiny“, který si vytkl za cíl podporovat zdejší Čechy, čímž vzbudil silnou nelibost jabloneckých Němců.

Slavnostní otevření

Otevření Národního domu v roce 1909 bylo původně rozvrženo do čtyř dnů. Mělo probíhat od soboty 25. až do úterý 28. září, kdy o svátku zemského patrona svatého Václava měly oslavy vyvrcholit. Slavnost v tomto rozsahu ale úřady nepovolily. Po opakovaných žádostech České besedy, Sokola a intervenci Ústředního výboru Národní jednoty severočeské bylo otevření Národního domu sice umožněno, ovšem jen v třídenní podobě (25. - 27. září).
První den začal slavnostním proslovem, načež čeští ochotníci sehráli divadelní představení L. Stroupežnického „Václav Hrobčický z Hrobčic“. V neděli se konaly valné hromady Sokola a České besedy, odpoledne následovala přednáška poslance Josefa Lisého. Poté proběhla Sokolská akademie a večer se uskutečnil ples. V pondělí byla na programu společná vycházka hostí po okolí a odpoledne se konal koncert sokolských tamburašů.

Slavnosti samozřejmě předcházely i doprovázely potíže s německými obyvateli města. List Gablonzer Tagblatt zahájil kampaň už v červnu 1909 a veškeré akce naplánované k otevření Národního domu označoval jako „všechny meze překračující provokaci“. Německé demonstrace před Národním domem probíhaly počínajíce 14. srpnem každý den. Čeští obyvatelé byli přitom brutálně napadáni, a to nejenom pěstmi - v řadě případů došlo i na nože, v domech Čechů byla vytloukána okna. Během samotných oslav protestoval (pod vedením veřejných činitelů, zástupců městské rady a profesorského sboru) několikatisícový německý dav před Národním domem a napadal hosty. Jen díky pozornému střežení Národního domu uniformovanými sbory nemohl zuřivý shluk lidí vniknout dovnitř. Veřejně bylo vyhrožováno, že Němci dům odkoupí zpět do svého vlastnictví. Naštěstí oba menšinové spolky, i když se stavbou zadlužily, byly natolik podporovány, že k tomu nedošlo.

Národní dům pak po desetiletí sloužil českým a československým zájmům v Jablonci. Bylo zde např. české kino Jabloň, sídlo tu našla většina českých spolků. Po odtržení pohraničí byl secesní objekt Němci zabaven a přebudován na výrobní závod. Ani po roce 1945 se již kultuře nevrátil. Posledním významnějším správcem domu byla jablonecká pobočka podniku Tesla Holešovice. V současnosti je budova, ač má svého soukromého vlastníka, v podstatě prázdná a opuštěná. Rychle chátrá, a to za naprostého nezájmu všech současných českých obyvatel města; ti většinou ani netuší, že jde o dům, který pro jejich předky tolik znamenal.

Jan Kašpar

(S použitím materiálů Jany Chládkové a Anny Kašparové)

Komentář redakce

Soužití Čechů a Němců nebylo v minulosti v našem městě bezproblémové ani snadné. Češi zde žili v menšině a jakékoliv projevy jejich národnostního cítění byly s nelibostí vnímány Němci. Vzájemné výpady v tisku ani pouliční šarvátky nebyly neobvyklé. Od těch časů však uplynulo v Nise mnoho vody a českoněmecké vztahy za tu dobu prošly velice bolestným vývojem a zkouškami.

Avšak současnost ve sjednocené Evropě naštěstí umožňuje hledět na někdejší problémy a zátěže s nadhledem moderně smýšlejících lidí. Připomínání historických faktů nepovažujeme za provokaci, ale za důkaz toho, že se pravdě umíme podívat do očí a že o zatížení minulostí dokážeme otevřeně mluvit. Právě to může vést k oboustrannému očištění.

Důkazem uvedených skutečností je i právě připravované podepsání partnerské smlouvy mezi Jabloncem nad Nisou a německým městem Kaufbeuren.

Vytvořeno 31.8.2009 12:41:13 | přečteno 2264x | Petr Vitvar