Budeme mít park v Nové Pasířské?

Už tři desítky let čeká prostor mezi ulicí Nová Pasířská a řekou Nisou na rozhodnutí, čím se má vlastně stát. Nápadů a záměrů se za tu dobu objevilo hodně - park, sportoviště, továrna, parkoviště a řada dalších. K vykročení z letitého provizoria směrem k jednoznačnému charakteru zatím nedošlo. Podaří se to nyní, v době, kdy je téma řeky a jejího zapojení do života města velmi diskutované?
Historicky v těchto místech žádné velké prostranství nebylo. Při pohledu na mapu z doby před výstavbou panelového sídliště nalezneme kolem Nisy dvě ulice obklopené menšími domy. Původní Pasířská ulice procházela rovnoběžně s Nisou přibližně v trase dnešní pěší cesty od konečné tramvaje směr Žižkův Vrch. Kratší ulice U Lávky ji spojovala přes řeku s ulicí U Nisy. Jejím pozůstatkem je široký kamenný most, dříve nesoucí jméno Kupfeho lávka. Domy v těchto ulicích měly dvorky a zahrady obrácené k řece, nábřeží proto nemuselo honit parádu, nebylo z veřejného prostoru vidět.
Výstavbě sídliště Nisa v 70. letech předcházela demolice původní zástavby, naštěstí přitom byly zachovány alespoň některé vzrostlé stromy. Sídliště vyrostlo v podobě, jakou dnes známe. Okolí řeky zůstalo jako rezerva pro pozdější sportovní využití.
Poslední velká změna v tomto prostoru nastala během opravy tramvajových kolejí do Liberce v 1973 - 1976. Trať, která původně vedla dále do centra a otáčela se na velké smyčce vedoucí přes Anenské náměstí, Pražskou a Sadovou ulici byla zkrácena a byla zbudována dnešní konečná stanice.
Dnes je prostor důležitou pěší spojnicí sídlišť Žižkův Vrch a Nisa s centrem města a se sídlištěm Na Vršku. Je využíván pejskaři, kteří zde venčí své miláčky, prostřední část s lavičkami je oblíbeným místem k posezení.
S odstupem času lze na sídlišti Nisa kromě tradičních dobových neduhů, jakými jsou uniformita, chybějící ulice a nedostatek parkování, najít i klady. Mezi ty nejvýraznější patří to, že se zde podařilo vytvořit přirozené rozdělení na rušnou - veřejnou a klidnou zadní, intimnější stranu domů s charakterem podobným tradičním městským vnitroblokům. To je jev na sídlištích poměrně vzácný. Přispěla k tomu i existence volného prostranství na rušné straně. „Vnitroblok dnes velmi dobře funguje a je hojně využíván, zejména maminkami s dětmi a mládeží.
Záměrem města je zařadit tento prostor do projektů, na které se pokusí čerpat dotaci z Evropských strukturálních fondů. Proto letos v červnu proběhlo z iniciativy místostarosty Lukáše Pletichy dotazníkové šetření přímo na místě a diskusní setkání v klubu Na Rampě, jehož cílem bylo shromáždit informace pro formulování projektového záměru. Bylo zjišťováno, jak obyvatelé prostor v současnosti vnímají a jak by měl být využit v budoucnosti.
Občané při popisu prostoru používali většinou pojmy, které vyjadřují pozitivním způsobem otevřenost a volnost: park, příroda a kus prostoru mezi paneláky apod. Hodnotí ho jako příjemný, zajímavý, bezpečný (na rozdíl od sousedních Tyršových sadů), avšak nevyužitý.
Z hlediska budoucího využití se ukázal rozdíl mezi lidmi, kteří bydlí v okolí a ostatními. Místní, kteří prostor vnímají více jako „svoje veřejné prostranství, preferují častěji parkovou úpravu se zachováním dnešní otevřenosti, přidání laviček a jsou proti tomu ho zastavět či uzavřít a intenzivně využívat. Naopak lidé z jiných částí Jablonce vnímají volné místo jako příležitost pro nové intenzivní využití a preferují sportovní a dětské hřiště (obojí musí být oplocené), in-line dráhu, či cyklostezku. Obě skupiny se shodují na větším propojení s řekou a vybudování nových cest.
Protože přání obou skupin se v některých věcech vylučují, je v budoucnu důležité je vyvážit tak, aby místní, kteří jsou v rámci celého města méně slyšet, nepřišli o své veřejné prostranství.
Zpracováno dle podkladů Petra Klápště