Význam a přednosti závazného slovního popisu znaku ve znakovém privilegiu (tj. blasonu) vyjde najevo při představě šíře možností, kde je potřeba městský znak použít. Kromě nejběžnější tiskové podoby se znak objevuje například na městských medailích, ve výzdobě architektury, ale také třeba na starostenském řetězu.

Městské a obecní znaky se od roku 2000 těší zákonné ochraně (zákon o obcích č. 128/2000 Sb., § 5). Poté byla zrušena obecní vyhláška, která dříve otázku městského znaku řešila. Zrušení obecní vyhlášky ale neznamená, že městský znak již není vůbec chráněn.

Důvod vysoké ochrany městských symbolů je pochopitelný, neboť jde o veřejný majetek nadčasové důležitosti. Podobně si firmy chrání svoje obrazové značky - logotypy a ochranné známky. To, že městské znaky plní i funkce jakési ochranné známky, však ještě neznamená, že musí být stejně přísně udržována jejich neměnná podoba. K tomu se vyjádřil již Michal Vitanovský v předešlém dílu seriálu.

Co tedy dělat, když je třeba znak použít v architektonické výzdobě, v sochařském provedení? S tímto problémem si musel poradit architekt Karel Winter v případě naší radnice hned dvakrát - nad hlavním vchodem a na západní straně budovy. Každý znak je trochu jiný, přitom oba vyjadřují ducha třicátých let, hodí se k architektuře a zároveň respektují heraldické zásady. Je přirozené, že vypadají trochu jinak, než na původním znakovém privilegiu z roku 1906. Jiným způsobem v téže budově zpracoval městský znak jablonecký sochař Franz Hub. Objevuje se v reliéfní výzdobě čelní stěny velké zasedací síně radnice. Ani tam není jablonecký znak proveden stejně jako v privilegiu.

Dalším názorným příkladem nemožnosti respektovat obrazovou přílohu privilegia jsou (kromě úředních razítek atp.) také medaile a jiné ražby se znakem. V těchto případech se často jedná o miniaturní zmenšeniny, kde by některé detaily nešly ani při nejlepší vůli reprodukovat. Jak je tedy zřejmé, při používání znaku se vyskytuje celá řada reprodukčních technologií, které výrazně ovlivňují výsledek.
Zvláštním případem zpracování znaku je závěs jabloneckého starostenského řetězu od jabloneckého šperkaře Vladimíra Komňackého. Znak je z litého a cizelovaného stříbra, zeleného nefritu, modrého lapisu lazuli. Jablka jsou ze skleněných kamenů (muglí). Stylizovaným způsobem je zpracována i typická hradební koruna. Použití kombinace přírodních i průmyslově vyrobených materiálů v rukách šperkaře vytvořilo působivý celek s živou barevností. Je zřejmé, že znak je v tomto případě značně vzdálen privilegiu, přesto je na první pohled srozumitelný. Přesně tak, jak to hlásají heraldické zásady.

Na několika uvedených příkladech jsme ukázali, že smysl slovního popisu znaku je zřejmý. Zaručuje, aby znak vždy zachovával svou „podobu“ a pro rozeznatelnost obsahoval důležité prvky a zároveň ho nesvázal do jednou provždy stanoveného vzorového obrázku.

(bt)