Deštivé počasí v Jizerských horách není nic výjimečného a většinou nás to při něm ven moc neláká. Zkusme ale nepřízně počasí využít! Za déletrvajícího nebo vydatného deště se z jizerskohorských potoků stanou dravé bystřiny a překvapí nás svojí divokostí. Proto směřuje náš tip na výlet ke dvěma největším zdejším vodopádům - na Černém potoce a Velkém Štolpichu.

Od vlakového nádraží nás povedou zelené značky. Za mostem přes Smědou se vydáme po levém břehu řeky a brzy odbočíme vlevo k chatovému táboru. Odtud cesta zvolna stoupá k hradbě lesů. Tady se již přiblížíme k ústí rokle Černého potoka; za rozvodněného stavu ho uslyšíme ještě dříve, než ho spatříme. Potoky stékají ze strmých svahů i tam, kde je za pěkného počasí nenajdeme. Brzy dorazíme k odbočce prvního vodopádu. Po deseti minutách stojíme u prahu Černého potoka, přes který se řítí hnědé rašelinné vody a vodní tříšť se přidává ke kapkám deště, aby nás důsledně zkropila.

Vrátíme se na odbočku a v několika zákrutách stoupáme širokou cestou. Ta se ale náhle promění v kamenitou a strmou Kozí stezku. Dávní stavitelé tady přerušili budování náročné cesty a už v něm nikdy nepokračovali. Zhruba po půl hodině dojdeme na známou Štolpišskou silnici, kde odbočíme doprava k rozcestí Na Žďárku (odtud červené značky). Deštivé počasí bývá zárukou, že tady nebudeme muset uskakovat před cyklisty.

V roklině Štolpichu odbočíme ze „silnice“ doprava přes dvě dřevěné lávky a trochu krkolomněji sestoupíme k vodopádu na Velkém (též Černém) Štolpichu. Vyhlídka s kovovým zábradlím nám umožní sledovat přírodní divadlo z té nejtěsnější blízkosti. Je-li sucho, nacházíme zde spíš peřeje než vodopád, teď se ale korytem valí rozběsněný živel. Naše putování dál sleduje tok Štolpichu, jehož hukot nás spolu se žlutými a posléze zelenými značkami doprovodí až do Ferdinandova. Odtud dojdeme po silnici do blízkých Hejnic. Dobrá obuv a vhodné oblečení nám umožní túru absolvovat bez větších potíží.

Doporučujeme mapu Jizerských hor 1 : 25 000, 3. vydání, 2008.

(os)