Naše sklářství je v poslední době v krizi. Myslíte si, že byla chyba naší země, že jsme se v minulosti tak lehce vzdávali svých vědomostí a rozdávali je každému, kdo o ně požádal?

Pravda je, že před revolucí jsme my, jako republika, každého naučili všemu a nehledělo se na důsledky. Pak jsme například po revoluci zjistili, že strojírenské firmy, které pro nás vyráběly speciální stroje dle naší dokumentace, začaly tyto stroje produkovat pro kohokoliv, protože tento duševní majetek nebyl nijak chráněn. Preciosa se musela osamostatnit a tyto stroje si začala vyrábět sama. Nyní je soběstačná a v ryze českých rukách.

Vždycky jste chtěl být tím, čím jste byl?

Přiznám se, že jako student jsem začal muzicírovat, hrál jsem tady s různými orchestry, například s Láďou Bímanem a chvíli také s orchestrem Ladislava Bareše. A pak jsem měl vlastní kapelu Syncom, která byla velice známá. S tou jsme projezdili nejen blízké okolí, ale i celou republiku. Náhodou jsme se dostali také k tomu, že jsme doprovázeli taneční soutěže od mistrovství republiky až po mezinárodní soutěže. Ale za hranice jsme s výjimkou tehdejší NDR vyjíždět nemohli.

Takže se z vás klidně mohl stát muzikant? Žádná Preciosa?

No ano, dostal jsem se několikrát do velkého konfliktu, protože jsme jezdívali hrát od čtvrtka do neděle, někdy jsme se vrátili až v úterý, a to se, pravda, v zaměstnání moc nelíbilo. A nelíbilo se to ani rodině.

Jaký jste hrál nástroj?

Kytaru.

A hrajete stále?

Když jsem se rozhodl v roce 1975 pro práci v Preciose, tak se kapela rozpadla, všechny instrumenty jsem prodal a nechal jsem si jen starýho gibsona. Ale víc jak třicet let jsem na žádný nástroj ani nesáhl. Až nedávno, když jsme se stěhovali, jsem našel svou starou kytaru. Zkusil jsem to - a ono to docela šlo. Dnes už mám novou a opět trochu brnkám.

Kdy jste se zapojil do komunální politiky a proč?

V ODS jsem byl v podstatě hned od počátku, ale nebyl jsem výrazně činný. Zastupitelem jsem druhé volební období. Někde kolem roku 2000 jsem se dostal do místní rady ODS a pak jsem do té politiky vpadl, ani nevím jak.

Vpád to tedy byl vskutku prudký, neboť v minulém volebním období jste už byl náměstkem hejtmana Libereckého kraje pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch. Jaké to najednou bylo?

Byla to velká zkušenost, proti podnikové praxi něco úplně jiného. Rozdílná pravidla, práce ve firmě je daleko tvrdší. Moc mě bavily aktivity pro kulturu, to bylo zajímavé a krásné. Poznal jsem mnoho lidí a zúčastnil se akcí, na které bych se jinak nedostal. Ale protože jsem ani v podniku nebyl krizový manažer, ale spíše ten pro práci na dlouhé trati, věděl jsem, že čtyři roky jsou na nějaké větší změny strašně málo.

Co se vám tedy za ty čtyři roky zajímavého povedlo, na co budete s uspokojením vzpomínat?

Podařilo se mi pomoci několika významným osobám s realizací jejich celoživotního díla a financováním výstavy - a z toho má člověk radost. Vedle pravidelné podpory postupových divadelních i jiných přehlídek to byla podpora subjektů pořádajících hudební festivaly a podobně. Ale z čeho mám vážně radost je to, že za mého „náměstkování“ se mi podařilo sehnat půl milionu korun na opravu varhan v hejnickém kostele.

Ve vašem resortu byl tehdy i cestovní ruch. Cestujete rád?

Hrozně rád. A často naprosto neplánovaně. Jedu a kde se mi zalíbí, tam zůstanu. Se ženou jsme procestovali kus světa a máme rádi jak pamětihodnosti, tak přírodní krásy, a nebo jen pozorování života v těch nejzapadlejších vískách.

A kam se chystáte v nejbližší době?

Teď na chalupu do Ktové, kde se z bazénu dívám rovnou na Trosky a jsem spokojený. Ještě ale nechci úplně odejít z politického života. Chtěl bych zůstat v obraze, přitom však uvažuji o tom, že už přenechám více působnosti mladším.

(fr)