O Jabloneckých kamenech a skalách

Naše město stojí na převážně skalnatém podloží. Na mnoha místech skaliska či velké balvany vystupují až nad povrch. Některá z nich zaujala lidskou pozornost o něco více a lidé jim proto dali názvy. A právě o nich si dnes povíme.

Kotelní kámen

Ke známým jabloneckým kamenům patřil v dřívějších dobách balvan nacházející se v dnešní ulici U Balvanu. Byla po něm i pojmenována. Stával u křižovatky cest uprostřed polí, kousek nad někdejším rybníkem. Odedávna jitřil lidskou fantazii svojí skalní mísou, lidově zvanou kotel. Však to také dokládá název Kesselstein - Kotelní kámen.

Dříve si lidé neuměli vznik kotle vysvětlit jinak než působením pekelných sil. V osvíceném 19. století, kdy vědecký přístup byl ještě v plenkách, se kotel považoval dokonce za pohanské obětiště. V časopise „Památky archeologické a místopisné“ z roku 1865 se o balvanu dočteme: „Na skále u Jablonce blíže Liberce je patrná kotlina obětní, z níž žlab na odtékání krve a posvátné vody vybíhá.“ Dnes víme, že „kotle“ vznikly působením vody a ledu. Podobných kotlů - správně skalních mís - můžeme v našich horách objevit desítky, ten jablonecký balvan je ale jistě nejpovedenější.

Když se roku 1904 budovala okresní silnice do Rychnova, stál balvan v cestě. Zásluhou pánů Karla Seidemanna a Adolfa Zascheho byl kámen o několik metrů přesunut, a tak dnes stojí za plůtkem vedle chodníku, u nároží ulic U Balvanu a Na Náspu.

Čertův kámen ve Vrkoslavicích

Snad ještě známějším je vrkoslavický Čertův kámen. Spočívá na čtyřech menších balvanech a vytváří tak jakousi jeskyňku. Zdánlivě tím připomíná stavbu nějaké dávné civilizace. Dle pověsti prý rýhy na jeho temeni a bocích vymlátil rozzlobený čert svým ocasem, když mu unikly duše čtyř místních sedláků. Ale také vznik tohoto útvaru je ryze přírodní. Vznikl odvěkým působením slunce, vody, ledu a větru. Ale věřte tomu!

Vyhlídka na Dobré Vodě

Nad silnicí k Dobré Vodě se nachází vyhlídková skalka, dříve zvaná Schnuppstein. Název připomínal sedláka Neumanna, jemuž patřily okolní grunty a který prý byl vášnivým „šňupačem“ tabáku. Z geologického hlediska se jedná o kontaktní rohovec. Jde o vzácný pozůstatek horniny, jíž byly kdysi pokryté okolní hory a která byla vlivem dlouhodobého působení eroze snesena. Na vrcholu stával i mohutný kříž, ten však bohužel též zmizel. Rozhled dnes zčásti zakrývá přerostlá vegetace.

Hrouda

Také Mšeno mělo oblíbený kámen. Jedná se o balvan v dnešní Sněhové ulici, zvaný kdysi Butterweckel. V němčině ten výraz znamená máslovou hroudu. Takovou, jaké kupovaly na trhu naše prababičky. Kámen ji svým tvarem vskutku připomíná. Okolní výstavba místo znehodnotila a zřejmě i proto upadlo v zapomnění.

Bručoun a Židovský dům

U Lukášova, těsně za hranicí katastru, najdeme několik zajímavých skalních útvarů. Nejznámější je Bručoun, balvan se skalní mísou na svislé stěně. Jeho poloha svědčí o tom, že v dávné minulosti došlo k převržení skalky. Otvor prý ve větru vydává bručivý zvuk, ten ale již dlouho nikdo nezaslechl. Určitá naděje se naskýtá po loňské vichřici Kyril, která zkosila okolní les. Nedaleko odtud se nachází i dost obtížně nalezitelný Židovský dům, jeskyňka, kde se ukrývala židovská rodina za napoleonských válek.

Další útvary

Nad silnicí z Vrkoslavic k Dolní Černé Studnici měli naši předkové pojmenovaný výrazný skalní hřebínek. Říkali mu Bauernbergfelsen, tedy „skály na selském kopci“. Na jejich náhorní plošině slavili Valpuržinu noc, naše dnešní čarodějnice. Dnes je místo zarostlé nálety.

Jinak nepříliš zajímavé balvany se nacházejí i v kokonínském parku. V době ledové se sem měly sesunout vlivem eroze z Vrkoslavic. A tak v Kokoníně nalezneme žulové balvany na břidlicovém podloží.

Ve změti skal stojících na svahu, který spadá ze Žižkova Vrchu do Brandlu, se nachází Schmirglova skála. Ta připomíná známého jabloneckého loupežníka, který tady prý měl jeskyni s ukrytým pokladem. Jenže skály byly v minulosti z části odtěženy a lom je dnes zarostlý a zčásti zanesený odpadky. Poklad ale dodnes nikdo nenašel. V Brandlu, kde se Nisa zpětnou erozí prokousává do jablonecké kotliny, můžeme nalézt i zajímavé skalní hrnce. Chceme-li je spatřit, musíme k nim za teplárnou sestoupit ze strmého srázu k řece.

Zapomenutou jabloneckou dominantou je i tzv. „Skalka s vilou Steinberg, postavenou v romantizujícím duchu. V její blízkosti se nacházelo v dobách Marie Terezie oblíbené vojenské tábořiště. Někdejší název ulice Lagergasse (Táborová), dnešní Uhelná, to dlouho připomínal. Dnes se Skalka poněkud ztrácí v okolní zástavbě.

Lukáš Pleticha, Otokar Simm

Vytvořeno 4.7.2008 13:06:52 | přečteno 5077x | Petr Vitvar