Jak se nyní, po dvou letech působení v politice, na některé své představy díváte? Daří se vám plnit vaše předsevzetí nebo narážíte na problémy?

Samozřejmě narážím, ale něco se i daří. Nešel jsem do politiky s naivní představou, že něco sám radikálně změním. Je to běh na dlouhou trať - teď to vím víc než dříve. Přesto se budu dál snažit. Momentálně je mým cílem napravit způsob placení za služby u hokejistů. Všechny kluby užívající městská zařízení platí nějaké nájmy nebo poplatek za služby, minimálně za energie. Hokejisti neplatí nic a ještě dostávají peníze. Oni městu samozřejmě řeknou - chcete ligový hokej v Jablonci? Jestli ano, tak plaťte, a to se mi nelíbí. To je stejné, jako když se kdysi říkalo: Ať žije Sovětský svaz! Ať žije, ale za své.

Hodně se mluví o prevenci kriminality mládeže. Stejně tak se mluví o tom, že právě sport je skvělou prevencí. Je tomu tak?

Určitě může sport pomoci. Všechny sportovní oddíly odvádějí velký kus práce, protože vštěpují do dětí řád. Přivedou je na sportoviště a stanoví jim režim. Minimálně tyhle děti pracují na svém zdraví a smysluplně vyplňují svůj čas a nepoflakují se po ulicích. I kdyby pracovaly jen na tom zdraví, přinese to společnosti užitek, protože nepůjdou v pětačtyřiceti do invalidního důchodu s plícemi nadranc.

Podmínkou tedy není vrcholový sport.

Vůbec ne, to není hlavní cíl. Je to hezké, ale povede se to jednomu z tisíce.

Všechny tyhle děti ale potřebují dobré vedení, čímž se dostávám k trenérům. Jak se shánějí? Je jich dost?

Mohu mluvit jen za atletiku, protože tam se pohybuji. V Jablonci je situace v trenérské základně poněkud tristní, jelikož tu pracují ještě trenéři, které kdysi přivedl pan Poláček, tedy stará garda. Omladit náš kádr se nám moc nedaří. Úplně třeba chybí trenér vrhačských disciplín. Co bude dál? Budeme do toho muset asi brzy rázně praštit.

Jaký je zájem o sport ze strany dětí?

Ten je stále veliký. I když dnes děti hodně ovlivňují počítače, pořád chtějí sportovat. Zlom ale přichází v pubertě. Zvláště děvčata kolem patnácti, šestnácti odcházejí. Začínají mít jiné zájmy, cvičí s nimi hormony, nabírají kila a nemají vůli na sobě dlouhodobě pracovat.

Dříve jste pracoval na sportovní škole, nyní učíte tělocvik na střední škole řemesel, tedy ne sportovně specializované. Jaký je hlavní rozdíl mezi vašimi svěřenci?

Ten největší přichází tak ve třetím ročníku, kdy si víc než polovina dětí obstará lékařský doklad o osvobození z hodin tělocviku. Jenže jen tak pětina z nich je oprávněných. To mě štve. Vím, že kluk, který mi mává tímhle papírem před nosem, o víkendech běhá za mičudou, cvičit může, protože školní tělesná výchovy na děti klade minimální zátěž. Ale on chce mít raději dvě hodiny volna, jít do kavárny a zapálit si cigaretu. Ale osvobozen z tělocviku bude kvůli alergii na prach a pylové částice.

Připravují vás tak o další iluze?

To ne, mám svou práci rád. I kdyby měl zájem třeba jen jeden žák, naučím ho, co se dá. Protože to má smysl.

Nemohu pominout fakt, že jste otcem slavné dcery Báry. Trénoval jste ji někdy?

Ano. Mluvil jsem totiž do způsobu trénování Báry na sportovní škole na Žižkově Vrchu své ženě, která tam učila, a tak mi řekla - trénuj si ji sám. Začal jsem brát Báru do „Srnčáku a učil jsem ji poprvé držet oštěp. Když měla pochybnosti, vysvětloval jsem jí, že je to sport, který by ji jednou mohl živit.

Ale ona původně nechtěla házet oštěpem, ne?

Bára chtěla dělat víceboj, stejně jako její bratr Dalibor.

Je možné, že se jednou vaše dcera vrátí do Jablonce a bude tu působit jako trenérka?

Vrací se sem a bude se vracet, protože to tady má ráda. Líbí se jí v Jizerkách, ale plánuje stavbu rodinného domku kousek od Kladna. Nejprve myslela na Jablonec, ale tehdy ještě nebyly zveřejněné pozemky k výstavbě, tak jeden koupila u Kladna.

Chystá se Jablonecký oštěp. Chápete to jako zcela novou sportovní událost nebo jde o jakési navázání na podobnou akci s Janem Železným.

Já to považuji za navázání na Jana Železného. Bára je oblíbená i mezi soupeřkami a její pozvání nikdo neodmítne, protože ji mají rádi. Nikdy by sem Jablonec takové hvězdy ženského oštěpu nedostal, protože by na to nesehnal dost peněz. Díky osobním a přátelským vztahům mé dcery by to mohlo být příjemné sportovní utkání bez obvyklého stresu pro závodnice a také atraktivní událost pro veřejnost. A navíc skvělá reklama pro město, které se tak dostane do povědomí celého světa.

(fr)