Část rodin se po letech v novém prostředí přizpůsobila majoritní populaci. A protože nepůsobila problémy, mizí nám z evidence. Už nebyl důvod o nich psát. Ale u té druhé skupiny již byly poznatky, že dobře míněné snahy o „převýchovu v nového člověka“ přinášejí jen malé výsledky. Dospělí Romové byli z velké části negramotní a do školy nikdy nechodili.

Naděje byla u dětí, a proto se na ně tehdy soustředila pozornost. Zpráva ze 17. 7. 1958 konstatuje, že převážná část cikánských dětí do školy sice chodí, ale mnoho jich má absence. Učitelé u nich nevyžadovali docházku tak důsledně jako u ostatních a příliš si jich ani nehleděli. Komplikované byly hlavně děti čerstvě přistěhovaných rodičů ze Slovenska, neboť byly zaostalejší. I když mnohé děti prý byly bystré a chápavé, nebyl tehdy znám případ, že by některé po ukončení základní docházky pokračovalo v dalším vzdělávání.

Velké problémy představovala hygiena. Konstatovalo se, že i když se v posledních letech odívání i čistota dětí zlepšovala, pořád byla v mnoha školách činěna „nesprávná opatření“. Tím bylo míněno, že romské děti musely sedět odděleně od ostatních žáků, místo aby byla přijata nějaká hygienická náprava.

Dobré výsledky v převýchově cikánských dětí měl pan učitel Josef Stejskal, t. č. ředitel zvláštní školy. Na jeho návrh, s podporou nově zřízené Komise pro výchovu cikánského obyvatelstva MNV, byla, počínaje rokem 1958/59, otevřena ve škole v Liberecké ulici první přípravná třída pro romské děti. Režim byl přísný: dvakrát týdně se děti ve škole musely sprchovat a jednou týdně byly odvšivovány. Zde je ale třeba pro objektivitu uvést, že bytové poměry v Jablonci tehdy nebyly příznivé u majority, natož u Romů. Řada činžovních domů byla stále ještě vybavena jen společnými suchými záchody a kolikrát pouze jednou výlevkou na chodbě pro celé patro. Koupelna byla stále nadstandard. Romové se ale tehdy do nadstandardních bytů neumisťovali.

Neuspokojivé bylo též stravování dětí. Romské ženy byly vesměs v domácnosti a staraly se o rodiny. Byly však dosud pod vlivem dřívějších zvyklostí, často neuměly hospodařit s penězi. Projevovalo se to i tím, že v prvních dnech po výplatě bývaly cikánské děti nezdravě překrmené, zatímco v posledních dnech před výplatou strádaly hladem. To se pochopitelně projevovalo na zdraví. Teprve s novou koncepcí vzdělávání dostaly romské děti přístup do veřejného stravování ve školní jídelně. A to se za čas projevilo i na zlepšeném zdraví.

Se vzděláním se pamatovalo i na rodiče. Pro Romy do věku 45 let byly opět pořádány kurzy čtení a pasní. A tak se tehdy v Jablonci zásluhou Josefa Stejskala, stejně jako dalších členů komise - jmenovitě Věry Kosinové, Emila Tribučka, Josefa Káry, Emilie Dvořákové z MNV, Josefa Drobníka od SNB a i pana Gejzy Kuči za samotné Romy, vykročilo na cestu sofistikovaného speciálního školního vzdělávání Romů. Na cestu, která trvá již půl století, déle než si kdo tehdy myslel. A právě v letošním červnu si připomínáme 50. výročí od ukončení prvního školního roku, kdy se někdo speciálně věnoval Romům.

Lukáš Pleticha