Městská památková zóna - II

Střechy

K nejčastěji řešeným otázkám patří střechy, protože obnova každého objektu zpravidla začíná právě tady. Jde-li o kulturní památku či dům v památkové zóně, pak je třeba vyjádření orgánů památkové péče i k půdním vestavbám, osazování vikýřů nebo střešních oken, ale třeba i k opravám komínů.

Střecha významným způsobem spoluvytváří architektonickou hodnotu domu, někdy hovoříme o tzv. „páté fasádě“ domu. Při pohledu na celek města z výšky vytváří jednotlivé střechy tzv. střešní krajinu, která je určena tvarem a sklonem střech, druhem a barvou střešních krytin, umístěním komínů či množstvím a velikostí vikýřů. V památkových zónách patří střechy k tomu nejcennějšímu, ale zároveň i nejohroženějšímu. Snaha o maximální využití podlahové plochy vede k přestavování podkrovních prostor na byty a kanceláře, nezřídka je záměrem stavebníka zvětšit vnitřní prostor, a tím i tvar střechy. Zde může dojít ke sporu s památkáři, jejichž úkolem je střešní krajinu chránit. Cílem památkové péče je nalezení možného kompromisu mezi záměry stavebníka a ochranou památkových hodnot. Respektování níže uvedených zásad pomůže předejít případným nedorozuměním.

Střešní krytiny

Platí jednoduché pravidlo, že v památkové zóně je žádoucí návrat k těm střešním krytinám, které byly na objektu použity v době jeho výstavby popř. zvolit plnohodnotnou náhradu. Střechu nelze vykrýt pálenou taškou bobrovkou, i když se to může majiteli zdát z památkového hlediska správné, protože to nemusí umožňovat konstrukce a členění krovu. Volba správného typu krytiny je proto klíčová.

Není možné akceptovat různé imitace tradičních krytin, například břidlic z plastických hmot, které do památkové zóny nepatří. Oproti tomu takzvaný eternit (správně vláknocementová šablona) má na Jablonecku již dlouhou tradici a při dodržení barevnosti a způsobu kladení není jeho užití v památkové zóně na závadu. Bohužel ne vždy kvalitní výrobci a nedodržování technologické kázně při pokládce má za následek špatné renomé této krytiny kvůli jejím poruchám. Volba výrobce i zhotovitele, který má kladné reference z jiných památkově chráněných objektů, je při obnově střechy vždy velmi důležitá a ušetří pozdější starosti. Nevhodné jsou novější druhy pálených a betonových tašek, které jsou barvou nebo povrchem odlišné od tradičních druhů.

V Jablonci se bohužel až příliš často vyskytuje zcela nevhodný bitumenový „šindel" dodávaný pod různými obchodními názvy (např. bonský, kanadský apod.), který často mění střechu historického domu na karikaturu.

Na závěr této kapitoly můžeme shrnout, že každou střechu je nutné posuzovat individuálně a přitom vycházet z poznání její dřívější podoby.

Petr Freiwillig a Jiří Křížek
NPÚ, územní odborné pracoviště v Liberci

Vytvořeno 1.6.2009 15:54:20 | přečteno 2557x | Petr Vitvar