Nikdy jste nelitovala své volby? Nikdy jste nechtěla změnit svou práci?

Ne, ani si neumím představit, že bych dělala něco jiného. I moji tři bratři měli velmi vyhraněné pracovní sny už od dětství. Jeden si hrál s mašinkami a pak pracoval u Českých drah, druhý chtěl být v lese a stal se z něho lesník. Jen ten třetí se musel kvůli špatnému zraku vzdát letectví a je z něho počítačový specialista.

Co je vlastně práce sálové sestry?

Musí se postarat o nástroje a přístroje, už před operací na ni musí mít všechno připravené a znát její postup, protože musí správně podávat nástroje operatérům - to je sestra instrumentářka. Té je k ruce kolegyně, tzv. obíhající - ta doplňuje veškerý materiál a nové sterilní nástroje.

Kolik operací během běžného dne absolvujete?

Na pět sálů v průměru na třicet operací, takže šest na každý.

Poměrně náročný program.

U nás v nemocnici se operuje docela hodně. Jsme poměrně specializované pracoviště, co se týká laparoskopických operací. Často se pracuje velmi dlouho, třeba až do večera.

To je fyzicky dost náročná práce, nebo ne?

Lehké to není, někdy stojíte dvě až tři hodiny ve strnulé, dopředu nachýlené poloze, protože potřebujete vidět do rány, nemůžete se napít, najíst, dojít si na záchod, poškrábat se. Všichni trpíme na krční páteř. Stojíte v empíru a rukavicích, v čepici, masce… Teď už jsou sály klimatizované, ale když si vzpomenu na ty staré - někdy v letních vedrech z nás lil pot proudem. Podmínky se ale velice zlepšily.

Jaký typ odpočinku volíte po náročném dni?

Já mám hodně povinností i mimo zaměstnání. Devadesátiletá babička také vezme nějaký čas, zahradu je třeba udržovat v pořádku. Mám velkou rodinu, velkou zahradu a velkého psa. Asi nejvíce odpočívám, když jdu s tím naším velkým psem na procházku.

Takže na koníčky vám asi moc času nezbývá.

To rozhodně ne.

Kde při svém bohatě naplněném dni berete čas na práci v městském zastupitelstvu?

Jestliže jsem byla zvolena a dostala důvěru, tak si ten čas najít musím. Aktivní jsem hlavně v sociální sféře, která je mi i pracovně blízká. Také proto jsem se zapojila do komunitního plánování, které právě nyní intenzivně probíhá ve Spolkovém domě, konkrétně ve skupině pro seniory. Mou motivací trochu možná byla i moje stará matka, která shodou okolností loni utrpěla zlomeninu krčku, což je pro seniory velmi komplikované zranění. I proto jsem se zajímala o možnost vzniku stacionářů pro seniory, protože si myslím, že nejsem jediný člověk, který pečuje o své staré rodiče, musí chodit do práce a bojí se nebo nemůže, je nechat po tu dobu doma samotné. A v takovém případě by denní stacionář pro seniory byl skvělým řešením.

Takže podle vás má komunitní plánování smysl?

Rozhodně ano. Určitě z něj vzejdou výsledky, které nám mohou výrazně pomoci v plánování potřebných sociálních služeb.

Jaké konkrétní poznatky vzešly třeba z vaší skupiny?

Už jen z průzkumu potřeb vyplynulo, že pro staré lidi by bylo úplně nejlepší, aby co nejdéle byli v domácí péči a aby bylo více pečovatelek, odborných sester, které za seniory dochází domů, a nebo potom v domech s pečovatelskou službou zřídit denní stacionáře, jak jsem o nich mluvila.

Poměrně dlouhou dobu se mluví o zřízení hospice v Jablonci. Jak toto zařízení vyšlo z průzkumů?

Dosavadní výsledky prokázaly, že většina lidí ani neví, co si pod některými pojmy ze sociálních služeb představit. A právě hospic je jedním z nich. Hodně se o něm mluví, ale veřejnost o něm má velmi zkreslené představy. Většinou si myslí, že je to takový velmi dobrý domov pro seniory, kam chodí v určitém věku dožít svůj život. Nepočítají s tím, že tam často dožívají i mladí, těžce nemocní lidé. Ideální v těchto případech je, když je pacient v domácím ošetření dokud to je možné, a když už to rodina nezvládá, tak potom odejde do hospice. Ono je jistě velmi těžké se dívat na to, jak vám umírá člen rodiny. Takže pak na posledních několik dní mohou nemocní odejít do hospice, kde za přítomnosti členů rodiny, ale hlavně s lékařskou pomocí, mohou důstojně ze života odejít. V mnoha případech je pak třeba poskytnout i psychologickou pomoc rodině pozůstalých.

A jaké je řešení?

Osvěta, vysvětlování pojmů, diskuze. Tak jako vždy, když je třeba něco prosadit.

(fr)