Zlatá mistrovská pětka

Kolekci zlatých pamětních medailí s vyobrazením pětice významných českých sportovců vydala v limitované emisi po pěti stech kusech jablonecká Česká mincovna.

Jejich výtvarnou stránku svěřil výrobce už osvědčeným autorům - profesorům místní uměleckoprůmyslové školy. Osloven byl ředitel školy Jiří Dostál, který navrhoval medaile s Janem Železným a Martinem Doktorem, a odborný pedagog Petr Horák, jemuž připadl úkol ztvárnit Kateřinu Neumannovou, Štěpánku Hilgertovou a Jaromíra Jágra. Výtvarníci vytvářeli portréty sportovců, kteří se stali mistry světa a zároveň i olympijskými vítězi. Vznikla tak sběratelsky cenná série, která se minimálně šest let nebude doplňovat.

„Oba sportovci, které jsem měl zobrazit na medaili, jsou bezvadní lidé, říká o Janu Železném a Martinu Doktorovi Jiří Dostál. Ačkoliv se jednalo o mimořádnou práci, přiznávají oba autoři, že vytvořit medaile ještě žijících lidí není právě nejlehčí úkol. O to ale zajímavější. „Udělali jsme s kolegou vše pro to, abychom vystihli, co je pro jednotlivé sportovce typické , dodal Petr Horák,

„S oběma bylo perfektní jednání, chovali se přirozeně, tak si představuji olympijské vítěze a světové mistry. Zaskočilo mě, jak jsou to skromní lidé, vyznal se ze svého obdivu k našim nejúspěšnějším sportovcům J. Dostál, který také stručně popsal podobu zlatých medailí - na lícní straně je portrét sportovců, na rubové vždy nějaká jejich typická pozice. Proto s nimi nebo jejich manažery bylo třeba během kreslení návrhů a modelování předlohy konzultovat vše, co se týká technického vybavení či ochranných pomůcek sportovců. Například v případě Štěpánky Hilgertové Petr Horák diskutoval o tvaru lodi, pádla i helmy. Podobné je to s lyžemi, protože mění svou podobu takřka ze dne na den. „K tomu mi ale řekl manažer Katky Neumannové, že kdybychom chtěli být naprosto věrní, museli bychom medaili předělávat každý půlrok, tak jde technický vývoj rychle dopředu, konstatoval Horák.
Martin Doktor se poměrně přesně a detailně vyjadřoval ke svému způsobu pádlování, jenž je na medaili zachycen, Jan Železný se sžil se svým výtvarně ztvárněným pohybem už ve fázi kresleného návrhu. „Byl s ním spokojený a říkal - to postavení malíčku a ruky - to jsem přesně já, smál se při vzpomínce na atleta J. Dostál. „Martin Doktor měl v jednu chvíli trochu obavy z toho, že jeho vztyčená ruka je na návrhu moc svalnatá. Ale ona musela být, protože je zachycena právě ve chvíli, kdy pádlem zabírá, takže celá svalová skupina je v akci. Detailně zkoumal i míru ponoření pádla.

Výtvarníci studovali způsob pohybu, hru svalů, ale dozvěděli se i různé zajímavé podrobnosti. „Už vím, proč nosí Martin Doktor na hlavě šátek s lebkami. Při zabírání pádlem si rukou mačkal ucho, až ho měl několikrát zraněné. Šátek mu jej chrání a on může s pádlem pohybovat těsně u něj vysvětlil ředitel umělecké průmyslovky.

Výtvarníci kreslili, schválené kresby pak převáděli do sádrových modelů; často jim v některém okamžiku museli model zastoupit i členové jejich rodiny. To se pak hodily i vyrýsované svaly Dostála juniora. Výsledkem náročné práce je pětka zdařilých zlatých medailí, které už navždy budou připomínat sportovní mistrovství tří mužů a dvou žen, jež ve svých disciplínách dosáhli na vrchol.

(fr)

Vytvořeno 31.5.2007 8:23:39 | přečteno 2403x | Petr Vitvar