Srnčí důl - sportoviště v zelené přírodě

Sportovní areál v Srnčím dole patřil v minulosti k chloubě jabloneckých sportovců. Dnes mohou návštěvníka napadnout spíš myšlenky o zašlé slávě. Mnoha Jablonečanům však není osud tohoto krásného místa lhostejný.

O vzniku a začátcích přírodního sportoviště nám pověděl Václav Poláček, pamětník nejpovolanější, jenž jako dlouholetý sportovní funkcionář stál u jeho zrodu.

Myšlenka na vybudování areálu uprostřed lesů vznikla již před více než třiceti lety. Inspirací se stala různá zahraniční sportoviště. Výstavba v nerovném terénu však nebyla snadná. Nejprve bylo nutné prostor zarovnat a k tomu posloužil materiál z různých demolic. V zavážce tak skončila např. „zelená i „žlutá škola. V letech 1976 až 1978 pak byly vybudovány sektory pro různé atletické disciplíny. Finance tehdy přicházely z ČSTV a práce zajišťovala TJ LIAZ prostřednictvím svého stavebního úseku. O kvalitě sportoviště svědčí například to, že se zde několik sezon připravoval Jan Železný a na soustředění sem jezdili atleti z celé Evropy.

Na současnost i budoucnost jsme se zeptali nynějšího předsedy TJ LIAZ Aleše Zalabáka:

Hlavní myšlenkou při vzniku Srnčího dolu bylo vytvoření příjemného a dostatečně rozlehlého areálu pro relaxační sportování. Místo, kde by vrcholoví sportovci mohli doplňovat svůj trénink. Během doby se ukázalo, že zde nejsou zcela ideální podmínky pro běžecké disciplíny, ale naprosto skvělé pro vrhačské sporty. Přirozené zábrany ochraňují ostatní před letící koulí, diskem či oštěpem, takže sportovci zde mohou nerušeně trénovat. Od začátku jsme od sportoviště, které jsme vybudovali a udržovali vlastními silami, očekávali krásný sportovní lesopark.
V současnosti zde máme přes léto údržbáře, který seká zelené plochy a uklízí odpadky. Víme ovšem, že otevřený prostor s sebou nese i jistá rizika. Tomu však nezabrání žádné oplocení. Plot přináší jen nutnost neustálých investic vynakládaných na opravy.

S areálem máme určité investiční plány. Už před dvěma roky jsme požádali městský úřad o změnu územního plánu a nyní čekáme na rozhodnutí. Neuvažujeme o převedení Srnčího dolu do majetku města, hodláme si na jeho provoz i na aktivity celé jednoty vydělat vlastní činností.

Nemyslím si ani, že by areál Srnčího dolu byl zanedbaný. Že by si zasloužil finanční injekci, to ano, s tím nelze než souhlasit. Ale pokud se tam opravdu projdete, uvidíte, že zeleň je udržovaná, podařilo se nám vymýtit kolonii nebezpečného bolševníku a eliminovat bodláky. Letos necháme odborně prořezat stromy a přerostlé keře, zvláště pak ty, které zasahují do jednotlivých sportovišť. Srnčí důl ale vypadá tak, jak jsme jej před více než dvaceti lety plánovali. Vzrostlý, klidný a stinný sportovní park. Stromy porážet nechceme, nestojíme o holé planiny. Možná je to důvod, proč si lidé myslí, že je areál neudržovaný a opuštěný.

O slovo jsme požádali i místostarostu Petra Vobořila:

Za město mohu jednoznačně říci, že máme zájem investovat do rekonstrukce areálu a chceme, aby areál Srnčího dolu sloužil i nadále své původní myšlence. Nemůžeme však vstupovat do hospodaření jiného subjektu, jinými slovy, nemůžeme investovat peníze do cizího majetku. Pokud se zástupci TJ LIAZ uvolí areál na město převést, podnikneme v co nejkratší době vše pro to, aby se jeho stav zlepšil. Pro letošek se město Jablonec zatím omezí na finanční příspěvek poukazovaný TJ LIAZ, který jednota využívá na údržbu sportoviště.

(fr, os)

Vytvořeno 31.5.2007 8:23:00 | přečteno 3873x | Petr Vitvar