Parky mají zelenou

Parky jsou plícemi každého města, kde lze i ve shonu volně vydechnout. A jestliže Liberečané mohou před svými megaobchody o parcích jen snít a pořádat petiční akce za oživení zeleně, Jablonečtí své parky mají. Je nutné však o ně pečovat.

Parky, parčíky, sady i místa, kde se snoubí zeleň s prvky pro hry i sport, do města patří. Zvlášť do takového, které má strom ve znaku i v názvu. Ale dokázali byste vypočítat, kolik těch parků vlastně je? Hodně, správná odpověď! Ale nejpřesnější je ta, jíž lze vyčíst z územního plánu města i z materiálu odboru životního prostředí. Čtyřicet dva! Namátkou jmenujme Tyršovy sady, Anenské náměstí, Máchův park, park v Perlové, parčík u divadla, letní kino, Vrchlického sady, na rohu Smetanovy a Mánesovy, parčík v Jindřichovské, v Lučanské ulici, Pod Petřínem, Petřínský sad, lesopark Na Svahu v Kokoníně, Mšenský park, Čs. armády v Rýnovicích, park J. Hory - Arbesova. Stačí zavřít oči a víme, tam jsme ji poprvé drželi za ruku, jinde nám to řekla, tady udělal syn první krůček, zde se naučila dcera jezdit na kole. Tady jsme padli na nos, když jsme zkoušeli in-line brusle, ale co na tom, když přitom zpívali pěvci, bylo jaro a trochu té krve spláchnou jarní deštíky.

Ale není v parcích zmapován jen náš život. Je v nich celá historie! Vždyť parky jsou dobře zdokumentovány už od roku 1843, romantičtí básníci zde už pět let před revolučním rokem 1848, který otřásl celou Evropou, mohli recitovat svým slečnám Goetha a Schillera.

Však také Jablonec míval přízvisko zahradní město. Většina parkových úprav se nacházela v soukromých zahradách u osvícených a majetných občanů, podnikatelů a továrníků. O veřejné plochy pečovaly místní občanské spolky. A že všichni ti lidé opravdu pečovali, je nasnadě, rozhodně by se nám nezachovalo tolik parků, kdyby se chovali „po nás potopa“. Na nás teď je, abychom toto dědictví dobře chránili, spravovali a znovu a znovu oživovali pro nás i pro další generace.

Zelená je tráva…

To, že je park veřejný prostor, o jehož využití se vedou diskuze, je známé. Někdo chce ve stínu stromů na lavičce relaxovat po práci a slyšet jen šumění stromů a ptačí zpěv, jiný potřebuje venčit pejska. Děti hledají místo, kde by vybily energii. Staří lidé rádi krmí holuby. Zvlášť při sedavém životním stylu vítáme možnost pohybu na in-linech či na kolech. Každý to své. Stačí, aby vysvitlo slunce, a všechny to táhne ven. A tak shodnout se na úpravě veřejného prostoru, který dlouho ležel ladem, a náhle z něj chce město udělat areál pro volnočasové aktivity, může být opravdu napínavé! Příkladem je nový areál v ulici F. L. Čelakovského, otevřený v říjnu 2009, který teď v máji projde „zatěžkávací zkouškou“ plného provozu.

Minulé vedení města slíbilo zde jabloneckému fotbalovému oddílu hřiště s umělým trávníkem. V roce 2006 se však lidé na sídlišti postavili proti. Z hlediska volného využívání veřejného prostoru je totiž oplocené hřiště (navíc v blízké lokalitě jedno z řady) omezující. Je přístupné jen úzkému okruhu organizovaných fotbalistů. Ostatní obyvatelé, děti i dospělí, se svými zájmy a potřebami by neměli nárok. A tak začala bouřlivá jednání v místě o změně projektu.

Zelená je tráva, fotbal to je hra... A na jednání o budoucnosti městského pozemku v F. L. Čelakovského to vypadalo jako v kotli vlajkonošů. Křičelo se, pískalo. Fotbalisté se dožadovali „svého“ hřiště. Naštěstí zvítězil zdravý rozum a snad i fair play. Aspoň v demokracii to tak chodí. Rodiny ze Mšena, přilehlých Rýnovic i sídliště Na Úbočí dostaly plně vybavený areál s rozmanitými herními prvky i in-linovou dráhu. Pejskaři prostor pro venčení svých miláčků i s koši na exkrementy, ale i amatérští hráči kopané či jiných míčových her hřiště, jež je sice chráněné před vandaly oplocením, ale přístupné po domluvě se správcem každému.

Projekty a dotace

Areál F. L. Čelakovského není osamocený projekt. Za pozornost stojí i rekonstrukce parku Perlová, kde je vše připraveno pro obnovení kašny. Zmiňme i park na rohu Mánesovy a Smetanovy u učiliště, který svými extravagantními prvky, lavičkami z betonu a křiklavou paletou barev dráždí i provokuje. Jednoznačně je to něco, co tu ještě nebylo. Málokdo však ví, že materiál byl zvolen, aby odolal síle mládeže, která se vyrovná leckdy i kalamitě, jež v říjnu zničila stromy. Ale buďme spravedliví, i lidé zralí se nechovají k parkům šetrně. A to by měli. Vždyť jen tři zmíněné projekty stály přes 33 milionů korun. A ani peníze z EU, na něž díky pečlivě zvoleným projektům mělo město dosud šťastnou ruku, nejsou peníze cizí odněkud, ale i naše. Protože EU, to jsme i my!

(pb)

Další informace

Vytvořeno 27.4.2010 13:25:15 | přečteno 1773x | Petr Vitvar