Oběti rýnovického lágru nebudou zapomenuty

K nejsmutnějším místům Jablonecka patřil za druhé světové války rýnovický lágr. Jeho vznik sahá do roku 1940, kdy vyrostl na loukách pod Prosečským hřebenem. První osazenstvo tvořili zajatí vojáci poražené francouzské armády. V té době se jednalo o zajatecký tábor.

Zajatí Francouzi pomáhali budovat areál továrny Feinapparatebau (pozdější LIAZ) a měli zde poměrně volný režim. Závod byl určen pro výrobu jemné mechaniky a zaměřovací techniky ke zbraňovým systémům, pro kterou nabízel jablonecký průmysl dostatek odborníků. Později se sortiment rozšířil a koncem války se zde vyráběly i samopaly a děla. V roce 1945 se vybavení továrny stalo kořistí Rudé armády.

Tábor byl postupně rozšiřován a od roku 1941 zde byli deportováni sovětští a v roce 1943 též italští zajatci. Posílány sem byly i transporty totálně nasazených mužů a žen z Ukrajiny a dalších částí SSSR. Později přibyli totálně nasazení z protektorátu. Celkem tady pracovalo přes 2000 lidí.

V roce 1944 zde byla zřízena pobočka koncentračního tábora Gross Rosen a prvním transportem sem bylo přemístěno 200 vězňů. Koncem války v roce 1945 se tábor stal destinací pochodů smrti z evakuovaných koncentračních táborů v Polsku. Poslední záznam je o příchodu transportu asi tří set polských žen. Dodnes se na stěnách jedné z někdejších ubikací zachovaly kresby vězňů. Podmínky v táboře nebyly pro každého stejné - od volných pro Francouze a některé totálně nasazené, až po typicky koncentráčnické.

V důsledku zacházení a podmínek v táboře i továrně tady zemřelo kolem stovky osob. Přesný počet ale není znám, jelikož spolehlivější záznamy končí lednem 1945. Víme, že mnoho osob podlehlo v roce 1944 tyfu, jiné příčiny úmrtí zůstaly ale zastřeny: jak bylo u SS běžné - srdeční a tělesná slabost, tuberkulosa… Skutečnost ovšem byla často horší - podvýživa, otrocké pracovní podmínky, týrání. V seznamu mrtvých figuruje i několik novorozenců, kteří se narodili vězněným ženám a přežili sotva pár týdnů. Někteří polští vězni zemřeli ještě po osvobození v ošetřovnách Československého červeného kříže.
Mrtví byli pochováváni na obecním hřbitově v Rýnovicích. Když ale přišly protesty místních obyvatel, došlo i k pohřbívání v lese. Dne 6. května 1945 byl tábor osvobozen revolučními gardami. Rok poté proběhla exhumace a 96 obětí bylo přemístěno do společného hrobu, který je základem dnešního pietního místa v Rýnovicích. V roce 1948 zde byla odhalena socha představující vězně, na podstavci s nápisem „Lidé bděte!“ Autorem díla je kamenosochař J. Jaroš z Velkých Hamrů, jehož další pomníky stojí i v okolí (například ve Vlastiboři či v Albrechticích).

V dalších letech drželi nad hrobem patronát pracovníci LIAZu. Po roce 1989 však upadalo toto místo a jeho minulost do zapomnění. Nedlouho potom, kdy v roce 2005 proběhly dílčí úpravy památníku, byly shodou šťastných okolností nalezeny seznamy zemřelých vězňů. V letošním roce se snad dočkáme jejich důstojného připomenutí na pamětních deskách.

Lukáš Pleticha

Vytvořeno 27.4.2010 13:24:38 | přečteno 3016x | Petr Vitvar