Město bez bariér

Hádanka z řecké báje praví: „Kdo chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?“ Jen moudrý je schopen i na vrcholu svých sil vnímat etapy lidského života. A nezapomínat na dětskou bezbrannost človíčka, který ještě neumí chodit, i na vratkost starce o holi, který během svého života „dvakrát obešel rovník“.

Vztáhněme moudrost do moderní doby. Vnímat hodnotu a důstojnost každého člověka znamená i dnes umožnit, aby mohl žít plný život, ať už v jakékoliv fázi či s jakýmkoliv omezením. Maminky i tatínci na mateřské znají, jak se nebyli schopni dostat s kočárkem na poštu, do banky, do MHD. Schody, které by brali bez svého pokladu po dvou, by najednou bez pomoci nepřekonali. Bariéra! A co teprve nevidomí, zakopávající o terénní schválnosti, vozíčkáři, peroucí se statečně s obrubníkem jako s vrcholem Mount Everestu, anebo senior rozpačitě sedící na schodech před úřadem, kam byl pozván?! Jakým je z hlediska bezbariérovosti Jablonec nad Nisou?

Procházka městem nebyla vždycky procházkou

Před 17 lety to byla hrůza! Tak vzpomíná paní Bohuslava Zikmundová, předsedkyně jabloneckého klubu Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí, na tehdejší město. Je osobou nad jiné povolanou, protože sama je maminkou vozíčkářky. Tehdy její dceři bylo deset let a dostala jeden vůbec z prvních elektrických vozíků. Kolik očekávání v dětské duši, která chce mít volnost pohybu! A zklamání, když se vůbec nedalo pohybovat po chodnících. Musela by riskantně vjet do provozu na silnici. Na chodníky se nedalo vyjet a nedalo se sjet. Tehdy paní Zikmundovou obrovské zklamání vyburcovalo k angažování se v bezbariérovém řešení města. Byly to pionýrské doby. Neexistovaly žádné zákony zohledňující práva a potřeby imobilních občanů. Sama zpracovala plán na úpravy a rekonstrukce komunikací. A rozhodla se hledat lidi, kteří budou ochotni naslouchat a hlavně pomoci.

Radnice není nedobytná pevnost

To, že radnice není nedobytná pevnost pro nikoho, kdo má nápad a zápal změnit své město k lepšímu, dokazuje i případ paní Zikmundové. S podněty jak zlepšit situaci imobilních občanů přicházela neúnavně za vedením města. Fňukání a nadávání za bukem na poměry jí byly cizí. Za léta osobního setkávání se starosty, místostarosty, vedením technických odborů a dalšími se město začalo měnit před očima nejen její dcery, z níž už je dnes sedmadvacetiletá studentka filozofie, ale i maminek s kočárky. Neboť pravidlo pro bezbariérovost města zní jasně: tam, kde projede vozíčkář, projede i dětský kočárek. Takže na hlasy nerudných, nač dávat tolik peněz na úpravy komunikací a vchodů budov kvůli desítkám vozíčkářů či nevidomých, odpoví vytoužený boom dětí i strmě se zvyšující podíl seniorů.

Žádní „exoti“, žádná „ghetta“

Dnes k bezbariérovým řešením vyzývají přímo zákony. Přijímáme samozřejmě bezbariérový Spolkový dům, Střelnici, Městskou halu, bazén, Muzeum skla a bižuterie, Eurocentrum, WC v Soukenné ulici, divadlo. U novostaveb a rekonstrukcí se postupuje v souladu s platnou legislativou, např. vyhláškou 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích, zabezpečujících bezbariérové užívání.

Od 2004 realizuje město projekt „Jablonec nad Nisou - město bez bariér“. Upravují se přechody, chodníky, parkovací místa. V MHD jezdí stále více nízkopodlažních autobusů. S výstavbou nových okružních křižovatek jsou řešeny bezbariérové přechody. Jak podotýká paní Zikmundová, nad všemi zákony, usneseními a projekty je ale vždy člověk. Díky tomu, že dcera chodila do běžné školy, kde pro ni zřídili plošinu, stejně pak na Gymnáziu Dr. Randy, umí její vrstevníci nejen obsluhovat vozík i plošinu, ale budou-li kdy cokoliv projektovat, ani je nenapadne udělat jediný zbytečný práh.

Jakmile vyjeli vozíčkáři z pomyslného „ghetta“ a přestali být „exoty“, obohatilo to obě strany. Aha, tady ta klika je příliš vysoko, proč by tu měl být schod, když to lze řešit jinak. Klíčem je osvěta. Ne přednášky, ale setkávání, ne soucit a falešné slzy, ale činy. Voskovec a Werich nebrali žádné ohledy na slabozrakého Ježka, skládat musel pro jejich hry, až se z něj kouřilo. Ale právě proto, že mohl pracovat jako zdravý, byl šťastný. Po bariérách architektonických lze tedy odstranit i další. A o to jde! Ne „umést cestičky“, ale umožnit všem rovný přístup do škol, institucí, sportovních a zájmových klubů. Jen lidé, kteří se mohou realizovat díky vzdělání, získané profesi a dostupnosti různých forem rozvoje osobnosti, nejsou doživotně „odsouzeni“ k cizí pomoci a mohou se „postavit na vlastní nohy“.

P. S. Jablonecká pošta

Veřejné budovy i komunikace v majetku města se stávají bezbariérovými. Jak je to ale u vlastnictví soukromých společností či jiných institucí? Město dává na základě svého programu doporučení. Jednou jsou vyslyšena, podruhé ne. To, že ani zde nejde o marnou snahu, dokumentuje případ budovy hlavní pošty v Liberecké ulici. Ředitelka regionu Severní Čechy Česká pošta Olga Syková aktuálně oznámila: „Společnost ČEZ zbuduje přeložku přípojky elektřiny do 30. 6. Česká pošta vybuduje do 2 měsíců od předání přeložky, tj. do 30. 8. 2010 bezbariérový přístup.“

Vytvořeno 27.4.2010 13:25:07 | přečteno 2048x | Petr Vitvar