Květen - měsíc ptačí naděje

Už dávno jsou za námi dny zimních mrazů a plískanic. Mnozí z nás v teple domova a u plných stolů jistě nezapomněli ani na drobné pěvce a do krmítka jim přilepšovali slunečnicovými semeny, čerstvým lojem či burskými oříšky. Všichni jsme se jistě těšili, až nás na jaře opeřenci odmění svým milým zpěvem. A ten čas právě nastal!

Zatímco naši domácí pěvci v průběhu zimy často migrují na jihozápad, jejich místo obsazují severské populace. Většinou ani netušíme, že například modřinka na našem krmítku pochází někde od Moskvy, koňadra třeba z Pobaltí a čížek ze středního Finska. Naopak naše „letní“ modřinka byla zastižena v jižní Francii na místě 973 km vzdáleném. Jen brhlík s minimální tendencí k migracím bude asi ten „náš“ domácí po celý rok.

Chceme-li si na své zahradě trvale usadit některého opeřence, věšíme pro něho budky. Ty slouží dutinovým pěvcům jako sýkorám, lejskům, brhlíkům apod., kterým nahrazují nedostatek přirozených dutin. Na vyvěšení budek není v tomto období ještě pozdě. Ptáci mohou využít nabídnuté obydlí k náhradním (kdy se první hnízdění z nějakého důvodu nevydařilo) či druhým snůškám. A budka je ta nejlepší ochrana před predátory, jako je straka nebo strakapoud. Nemají-li ptáci tuto možnost, snaží se vyhnízdit v zemních děrách, poštovních schránkách nebo jiných příhodných dutinách. Nepohrdnou ani vyústěním trubek z ventilací na domech a podobně. Zde jsou však mimořádně ohroženi třeba kunou nebo domácí kočkou.

Každý dutinový druh má na budku konkrétní nároky. Pro „čermáčka“ rehka stačí mnohdy rovné prkénko u trámu někde pod střechou. Modřinka zase potřebuje vletový otvor do 30 mm. Jedině tak budku neobsadí větší a zpravidla agresivnější druhy. S brhlíkem si nemusíme nijak lámat hlavu. Ten řeší míry po svém. Zdá-li se mu vstupní otvor příliš velký, prostě si ho směsí slin a hlíny „zazdí“. Budka nemusí být žádným vrcholným technickým dílem. Jen do ní nesmí zatékat. Vnitřní prostor by měl mít rozměr alespoň 12 — 12 cm (musí se sem vejít i 10 - 12 mláďat) a plochy uvnitř musí být hoblované. Mláďata tak neopouští hnízdo předčasně a nevyspělá. A navíc rada pro šikovné - dobrá je odklápěcí stříška a vyjímatelné dno kvůli čištění. Nepočítáme přeci se „stavbou“ jen na jeden rok. V nečištěné budce se drží různí nepříjemní roztoči a paraziti.

Budky vyvěšujeme v dostatečné výšce, orientované zásadně směrem k východu. Při převládajícím severozápadním větru tak v době deště do budek nezatéká. V létě navíc mláďata tolik netrpí teplem a žízní.

Ne všichni ptáci samozřejmě hnízdí v dutinách. Pěnkavy, čížci, zvonci, hýlové, pěnice i kosi staví svá hnízda ve vzrostlé vegetaci. Ponecháme-li jim někde v rohu zahrady husté keře nebo pravidelně sestřiháváme jehličnaté stromy, jistě se zde brzy nějaký pěvec pokusí zahnízdit.

Květen je měsícem ptačí naděje. Naděje, že každý rodičovský pár i přes nepřízeň počasí a úklady predátorů úspěšně vyvede své potomstvo a rozšíří tak řady našich milých a užitečných sousedů.

Libor Dostál

Vytvořeno 27.4.2010 13:24:32 | přečteno 1939x | Petr Vitvar