Říkal jste mi, že do roku 2006 jste byl zaměstnancem výzkumného ústavu dřevařského jako šéf zakázkové truhlárny a se svým týmem jste mimo jiné rekonstruoval interiéry českých ambasád pro ministerstvo zahraničních věcí. To musela být zajímavá práce.

Jako na každé stavbě, hádání se s investory a dodavateli, co si člověk nepřivezl, to neměl.

Co nějaké zajímavosti, třeba nejlepší a nejhorší zakázka?

Zajímavá byla práce například v Bernu, kde je ambasáda v objektu památkově chráněném Českou republikou i Švýcarskem. A ty dva úřady se nemohly nikdy dohodnout. Česká ambasáda je v tomto případě v zámečku, patří k našim nejkrásnějším a rekonstrukce tehdy probíhala společně s restaurátorskými pracemi. Naopak nejhorší byl Talin. To byly absolutní, absolutní zmatky. Dodavatelské vztahy, smlouvy s místními firmami, nic nefungovalo. Talin byl jedna velká džungle.

Jak jste vstoupil do komunální politiky?

Začal jsem v tomto volebním období se seskupením Domov. A to byl můj první a pravděpodobně i poslední vstup.

Jste zklamán, rozčarován?

To se nedá říct, je to dobrá životní zkušenost, ale není to činnost pro mě. Pořád mám pocit, že řada lidí je v zastupitelstvu převážně pro hájení nějakých svých zájmů a další skupina pro to, aby se mohla vypovídat. A čím se řeší méně důležité téma, tím o něm bouřlivěji diskutují. Někdy mi to připadá jako hrozná ztráta času.

Jste i předsedou sportovní komise. Tam je práce pro vás přijatelnější?

Do komunální politiky jsem vstoupil právě kvůli sportu na Jablonecku. Nelíbilo se mi, jak se zájem dlouhodobě upíral jen na některá vybraná sportovní odvětví, zejména fotbal a hokej. Ale v Jablonci jsou sportovní subjekty s podstatně většími sportovními úspěchy na celosvětovém poli, jejich sportovci vozí medaile z mistrovství světa, světových pohárů případně OH a vychovávají víc mládeže než hokej a fotbal. A přesto jsou to jednoty, jejichž existenční problémy město nezajímají. Tak jsem si bláhově myslel, že by nebylo špatné vytvářet pro všechny sportovní subjekty na Jablonecku rovné podmínky. No, a když jsem se v tom zorientoval, nabyl jsem dojmu, že sportovní komise je na to, aby se pohádala a rozdělila doslova pár drobných z „Projektu Jablonec“ a příspěvky města na činnost. Ale ty podstatné prostředky chodí jinudy a komise nedostane ani šanci se k nim vyjádřit - viz poslední dar FK Baumit. Tak si myslím, že po volebním období si zase budu hrát na svém vlastním písečku a kritizovat, co se v Jablonci děje se sportem.

Takže moje otázka, co se vám v rámci komise pro sport a tělovýchovu povedlo změnit, je bezpředmětná?

Komise nemá páky na to něco změnit. Ne, že by bylo všechno špatně. Ale v minulých obdobích se realizovaly tak obrovské akce, že dnes veškeré prostředky, které město může do sportu dát, jsou opravdu jen na provoz a údržbu těchto jednoúčelových zařízení. Není to tak, že by dělalo něco špatně současné nebo minulé vedení, prostě na takhle malé město vzniklo příliš mnoho jednoúčelových zařízení, čímž se vytvořily nadstandardní podmínky pro pár sportovců, ale široká sportovní veřejnost se odsunula na vedlejší kolej.

Vrátím se zpět ke sportu. Jste stále trenérem akrobatického lyžování. Ovlivnil tento fakt i volbu vašich dvou dcer?

Celý život jsem sportoval, nejprve jsem dělal sjezdové lyžování, pak vodní na té nejvyšší úrovni, a poté jsem začal s akrobatickým. S mým švagrem, Petrem Vokatým, patříme mezi jedny ze zakladatelů tohoto sportu v Čechách. My jsme závodili, naše manželky dělaly rozhodčí a do toho jsme měli malé děti v kočárcích a taškách, které jsme s sebou tahali na tréninky a závody. Naše děti dříve lyžovaly, než chodily. Podle mě děti dělají takový sport, jako jejich rodiče, protože není čas sám dělat nějaký sport a s každým dítětem sport jiný. Kdybych kdysi plaval, tak by holky asi dnes plavaly taky. Dnes jsou obě v Dukle a v reprezentaci, jen mladší Šárka je trochu ve stínu starší Nikoly.

Myslíte, že u sportu zůstanou?

Určitě. Obě mají svůj život s ním tak těsně spjatý, že už to asi ani jinak nejde. Šárka si představuje, že v budoucnu bude pracovat jako sportovní manažerka. Co bude dělat Nikola, to se ještě uvidí. Vrcholná forma u tohoto druhu sportu se u žen dostavuje kolem třicítky, takže obě mají před sebou ještě řadu roků sportovní řehole.

(fr)