Památník válečných obětí

Zajímavosti regionu

Ve chvíli, kdy 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, nemohl nikdo tušit, jakých rozměrů tento konflikt nabude. Nikdo si nedokázal představit, s jakými oběťmi na majetku a životech bude válka spojena a kolik přinese utrpení. Rozvráceny byly rodiny, postižena byla snad každá obec, ba i celé národy.

Brzy po skončení první světové války se i v našem městě objevily snahy o pořízení důstojné památky připomínající válečné oběti. Vždyť jen řady Jablonečanů prořídly o téměř devět set mladých mužů. V čele tohoto snažení stál Josef Noswitz. Leč jeho úsilí nevedlo ke kýženému výsledku, přičemž největší překážkou se staly potíže s výběrem vhodného místa. Až v roce 1935 se do věci konečně vložil i městský úřad. Avšak přání většiny občanů, aby byl památník postaven na dnešním Horním náměstí, již nebylo splnitelné, neboť tady stál už jiný pomník. A tak se jako nejlepší možnost jevilo umístit monument v městském parku.

V roce 1936 byla stavba zahájena. Tomu ovšem předcházely pečlivé přípravy. Pro stavbu „monumentu válečníků“ bylo ustaveno hned několik výborů. Patřil k nim i 139členný čestný výbor, jehož prezidentem byl jmenován jablonecký starosta Gustav Petrovsky. Členy tohoto komitétu byla většina významných Jablonečanů, ale i někteří podnikatelé z okolí.

Kromě toho byly ustaveny ještě tři další výbory. Šestatřicetičlenný hlavní výbor měl čestného i „obyčejného předsedu, tři tajemníky a stejně tolik pokladníků. Někdo však musel skutečně pracovat, a tak zde byl ještě výbor pracovní a stavební. Na projekt bylo vypsáno výběrové řízení. Komise, jíž předsedal prof. dr. Karl Kühn z Brna, vybrala jako nejlepší návrh jabloneckého architekta Alfreda Wenzela.

Vzhledem k vysokým nákladům bylo upuštěno od navržené postavy válečníka a to s tím, že ji bude možné v budoucnosti doplnit. Reliéfy na bočních stranách měly být původně vytesány z mušlového vápence, ale i zde se náklady jevily jako příliš vysoké, a tak byla nakonec použita dostupnější žula. Dodatečně bylo rozhodnuto, že skrze celý monument povede plynové potrubí, které umožní při slavnostních příležitostech zažehnout na vrcholu plamen. Práce zlevnilo rozhodnutí městských radních, kteří odsouhlasili, aby byly při stavbě použity i žulové kvádry ze zdí zrušeného hřbitova na Horním náměstí.

Stavební práce byly zadány firmě Maxe Dauta, kamenického díla se ujal podnik Richarda Königa. Modely reliéfů zhotovil sochař Michel Brosik a o konečnou realizaci v kameni se postarala firma Franze Huba. S výjimkou transportu lomového kamene z Jizerky a výroby měděných desek a bronzových písmen, z nichž byla sestavena jména padlých, bylo vše svěřeno jabloneckým podnikatelům.

V neděli 18. října 1936 byl památník 724 padlých a zemřelých a 139 nezvěstných občanů Jablonce z bojišť první světové války odhalen. Již od osmé hodiny ranní se účastníci shromažďovali u „sokolovny“, aby v 10 hodin odpochodovali v průvodu přes město k pomníku. Poté, co byla odsloužena polní mše, byl památník odhalen. Chybět nemohly projevy, zazpíval sbor, položeny byly věnce. Slavnost pak pokračovala ještě večer v sálech tělocvičny.

Vydán byl i nezbytný „oslavný spis“, v němž byla o památníku napsána i tato slova: „Nechť se se všemi ostatními válečnými pomníky stane vážným připomenutím nepopsatelného utrpení světové války, na její strašlivé následky, na nouzi a bídu i nevýslovný žal, jenž válka přinesla všem, kteří museli oplakávat oběti. Nechť je konečně i přispěním k trvalému míru…“

Již o tři roky později vypukl nový, ještě krvavější válečný konflikt.

V deníku Stráž severu z 2. července 1946 se dočteme: „Ve své poslední schůzi se rozhodl MNV v Jablonci n. N., aby byly odstraněny z obvodu města všechny německé pomníky. Schubertův pomník bude umístěn v museu, ostatní ,památky na Němce budou odstraněny vůbec. Lze usuzovat, že v této souvislosti byl z pomníku odtesán německý nápis „Vlast děkuje svým mrtvým synům a byly odstraněny i čtyři desky s 863 jmény Jablonečanů.“

Václav Vostřák, Otokar Simm

Vytvořeno 30.4.2009 14:43:08 | přečteno 2891x | Petr Vitvar