Karel Šimon

Muž, který v roce 1945 zajistil klidné převzetí města od Němců

Jsou lidé, kteří prožijí celý svůj život na očích veřejnosti. Další skupina jedinců prochází dějinami po většinu času anonymně, na krátký okamžik se ovšem ocitnou v centru dění. Proslaví se - a potom opět ustoupí do pozadí. Takovou osobou byl i ing. Karel Šimon, muž, jenž v určitou chvíli převzal do svých rukou osudy bohatého Jablonecka, úspěšně jej po jistý čas řídil, byl za to veleben a vyzdvihován do výšin, aby byl po čase zcela zapomenut.

Karel Šimon se narodil v Turnově 21. března 1887. V roce 1905 maturoval na reálce v Jičíně, o pět let později dosáhl v Praze titulu inženýra pozemního a mostního stavitelství. Za první světové války byl legionářem na francouzském bojišti. Jako člen původní roty „Nazdar útočil v rámci prvního praporu cizinecké legie na Němce u Arrasu v květnu 1915. Dobrá znalost francouzštiny a příchylnost k demokraticko-republikánským ideálům sehrály pak velkou úlohu o třicet let později, při květnových událostech roku 1945 v Jablonci nad Nisou.

V roce 1919 se Šimon přestěhoval z rodného města do Jablonce nad Nisou. Bydlel v domě na ulici Parkstrasse (později Sadová) číslo 24, kde pracoval jako vedoucí firmy na výrobu brusných kotoučů a brusných kamenů z karborundu.

Po Mnichovu 1938 byl Jablonec s celým okolním pohraničím připojen k Německu; Šimon ale společně s některými starousedlíky z řad české menšiny (nejčastěji středními a drobnými živnostníky) ve městě zůstal, žil zde i během druhé světové války. Postupně se zapojil do odboje vázaného na přenos informací mezi Čechy z protektorátu a říše.

Na konci války byl Šimon zvolen za předsedu vznikajícího sedmnáctičlenného jabloneckého Revolučního Národního výboru (dále RNV). Díky znalosti francoužštiny dokázal brzy sladit zájmy nemnohých, ale s regionem dobře obeznámených českých starousedlíků a početných, dobře organizovaných, leč v jistém jazykovém i místním informačním vakuu žijících francouzských dělníků pracujících v rýnovickém podniku FAB. Z titulu své funkce měl Šimon přímou zásluhu nejen na bezchybné přípravě převratu, ale i na tom, že konec války a převzetí moci z německých rukou mělo v Jablonci nad Nisou nekrvavou podobu.

Období do pondělí 7. května 1945 bylo obdobím velké nejistoty. V Jablonci bylo známo, že v Praze probíhá povstání - místní vlastenci proto vyhlásili pohotovost a očekávali zprávy z českého vnitrozemí. V noci z neděle na pondělí bylo domluveno s landrátem dr. Krielem, představitelem regionální nacistické správy, že 7. května dopoledne v 11.00 převezme RNV moc v okrese. Pro zprávy, že Tanvald obsadily jednotky SS a jsou připraveny potlačit jakýkoliv odpor v celém údolí Nisy, byla ale akce o den odložena. Převzetí správy se tak uskutečnilo až v úterý 8. května 1945 ve tři hodiny odpoledne, kdy byla nejprve obsazena jablonecká radnice. Během odpoledne byly pak zajištěny jak nejdůležitější správní instituce (tehdejší okresní úřad „Landrat“, velitelství německých ozbrojených složek, tři policejní stanice, hlavní banky, pošta, nádraží, elektrické dráhy, nemocnice, plynárna a elektrárna), tak firmy (FAB v Rýnovicích, Henrich Bühlmann Werke v Jabloneckých Pasekách, Getewent v Rychnově). Přejímání objektů probíhalo hladce, jelikož RNV se již dopředu podařilo vytvořit ozbrojené milice, které byly dobře organizované a dopředu instruované o svých úkolech. Složeny byly jednak z Čechů organizovaných podle městských částí, jednak ze zahraničních pracovníků (zhruba šest stovek Francouzů vedených kpt. José Girardem a poddůstojníkem Garciou doplnila skupina Italů v čele s mjr. Fabrim a poručíky Pogacinim a Schimperno) a také z části Němců ochotných ke spolupráci. Zatímco místní čeští ozbrojenci a němečtí antifašisté přebírali budovy, Francouzi tvořili hlavně pohotovostní zálohu a Italové hlídali vstupy do města.

Převzetím města ovšem potíže neskončily. Nešlo jen o to moc převzít, ale také ji udržet. Šimonovo vedení muselo zajistit klid, bezpečí, majetek a v neposlední řadě také výživu všech různorodých skupin obyvatel, současně ale také vytvořit alespoň zárodky správního aparátu. Dočasně bylo ale nutno ponechat německé civilní úřednictvo na jeho místě a za to později sklízel RNV nezaslouženou kritiku.

Ve středu 9. května přišly do Jablonce jak první jednotky pravidelné československé armády, tak partyzáni. Obojích bylo zapotřebí, protože stejný den se do města dostalo několik tisíc příslušníků SS, kteří byli teprve postupně odzbrojováni a odváděni do zajetí. Navečer 9. května dorazily i první kontaktní a průzkumné jednotky sovětské Rudé armády.

Již následujícího dne 10. května musel Šimonův RNV čelit několikanásobným snahám o omezování svých kompetencí. Jablonecko a Tanvaldsko se toho dne pokusili ovládnout na základě údajného pověření pražského ústředí představitelé železnobrodského Okresního národního výboru. Jejich volání po vytvoření správního orgánu společného pro všechny tři soudní okresy ale nebylo Šimonovci vyslyšeno. Brzy nato se ovšem objevily (podobně neúspěšné) snahy o podřízení Jablonecka i z prostředí turnovského. Tamní národní socialisté Šimonovcům vytýkali, že tím, že zůstali v pohraničí, zradili v letech 1938 - 1939 národní zájmy; jablonečtí čeští starousedlíci naproti tomu předhazovali turnovským, že po „Mnichovu“ z Jablonce zbaběle utekli.

Také tyto okolnosti se podařilo vyřešit. Složitější byla situace s Rudou armádou. V sousední Smržovce usídlený generál Samochvalov v neděli 13. května svéhlavě rozhodl o okamžitém totálním odsunu všech mužů - Němců nad padesát let z regionu. Přestože se mnoho lidí nezbytných pro chod regionu podařilo RNV z vyhnání vyreklamovat, uvrhla Rudá armáda Jablonecko do chaosu a neklidu.

Čtvrtý útok na legitimitu RNV přišel s růstem moci Komunistické strany Československa na Jablonecku. Ta v osobě svého mluvčího Karla Šilhána ve druhé polovině května mistrně napadala legitimitu „živnostensko-středostavovského“ RNV a požadovala v duchu Košického vládního programu a tvořícího se systému Národní fronty rekonstruování Národního výboru podle stranického klíče. Šimonův RNV nicméně nadále úspěšně vedl město až do 23. května (dle některých svědectví jen do 22. 5. - různé prameny si bohužel poněkud odporují) 1945, kdy byl nahrazen novým RNV, již stranicky definovaným v čele se socialistickou trojkou - komunistou Šilhánem, národním socialistou Kroupou a sociálním demokratem Kadičem. Šimonův vliv na dějiny Jablonecka tak definitivně skončil - všechny následující stranické zápasy československé „omezené demokracie“ do Vítězného února roku 1948 už vnímal jen jako soukromník.

Již na ustanovující schůzi pléna MNV 15. dubna 1946 bylo rozhodnuto udělit Karlu Šimonovi odměnou za jeho zásluhy čestné občanství města Jablonce nad Nisou; Karel Šimon pak skutečně diplom o čestném občanství obdržel, a to na společné schůzi pléna MNV a někdejšího RNV v budově radnice ve čtvrtek 9. května 1946 v 11 hodin. Šlo o součást oslav prvního výročí osvobození.

Ještě jednou měl být Šimon veřejně oceněn, a to když při příležitosti osmadvacátého výročí vzniku republiky dne 28. října 1946 proběhla slavnostní schůze pléna jabloneckého MNV. Na zasedání byli pozváni i všichni členové někdejšího RNV. Slavnostní schůzi předsedal právě Karel Šimon, šlo nicméně zřejmě o poslední ocenění jeho nemalých zásluh o město za revolučních událostí v květnu 1945.

Přestože lze předpokládat, že vzpomínka na Šimonovo hrdinství žila i nadále, od podzimu 1946 se tato osobnost z archivních pramenů vytrácí. Karel Šimon zemřel svobodný a bezdětný 21. června 1960. Úmrtí tohoto muže, jenž pro Jablonec nad Nisou tolik vykonal, nebylo tehdy veřejně nijak připomenuto - nezabývaly se jím na svých jednáních ani orgány ONV, ani MNV (resp. nově MěNV) Jablonec nad Nisou; nekrolog se neobjevil dokonce ani v regionálním periodiku Noviny Jablonecka, které v roce 1960 pravidelně vycházelo již šest let. Mlčení trvá v podstatě až do současnosti.

Sepsáním tohoto skromného příspěvku se jeho autor a Jablonecký měsíčník snaží alespoň zčásti splatit dluh, který vůči svému čestnému občanu, jemuž za tolik vděčí, naše město má. Na podzim minulého roku udělilo město Karlu Šimonovi in memoriam stříbrnou pamětní medaili.
Jan Kašpar

Vytvořeno 5.5.2009 12:46:09 | přečteno 3256x | Petr Vitvar
load