Když ještě studoval v Kladně hornickou geologii, netušil, jakým směrem se jeho životní dráha bude ubírat. Absolvoval teologii a psychosociální studia na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy a dva semestry na Kristo-katolické a evangelické fakultě univerzity v Bernu. Od roku 2003, kdy byl vysvěcen na kněze, působí ve starokatolické farnosti v Jablonci. Th Dr. Karel Koláček je nenápadný třicátník, aktivní nejen na poli duchovna…

Cesta od hornické geologie k povolání starokatolického faráře není zrovna přímočará a zřejmě ani jednoduchá. Co vás vedlo k rozhodnutí stát se knězem?

Po maturitě jsem nastoupil v rodném Turnově na dráhu jako traťový dělník. Jezdili jsme malou drezínou po Maloskalsku a Sychrovsku a měnili pražce a podbíjeli koleje. Bylo to v přírodě a pro mě lepší než být zavřený někde ve fabrice. Místo základní vojenské služby jsem rok a půl pracoval v turnovském lokomotivním depu a pak přesídlil do Liberce jako dělník pro vrtné práce. S kolegy jsem pracoval na sanaci bývalého vojenského prostoru Ralsko-Mladá. O něco později, trochu zklamaný realitou, jsem se zcela odvrátil od techniky a zkusil „práci u mentálně postižených chlapců v ÚSP Horní Maxov. A právě tato zkušenost mi otevřela i rozměr služby kněžské. To už jsem začal pomáhat faráři Kurtovi Malinovi ve starokatolickém kostele Povýšení sv. Kříže. Moc jsem si nevěřil - to on mě po nějaké době seznámil s biskupem Hejbalem a vyburcoval ke studiu teologie. Řekl mi tehdy: „Kluku, ty to tady po mně převezmeš a půjdeš do školy . A podařilo se.

Farářem jste šestým rokem. Co se za tu dobu na farnosti změnilo?

Především se změnila doba a atmosféra kolem nás. Kurtovým úkolem bylo přežít s hloučkem věřících a s nepoškozeným secesním skvostem kostela normalizační časy, a to nebylo veselé ani oceňované. Dnes, v časech „svobodného výběru , je nutné lidem otevřít duchovní rozměr jejich existence. Má jej každý, ale bohužel ne všichni si to uvědomují. Náš kostel a farnost chce být takovým místem setkávání a hledání. Myslím, že jsme se již odrazili ode dna, je nás dnes asi padesát a snažíme se nabízet lidem různé smysluplné aktivity a angažujeme se spolu s ostatními křesťany ve fungující jablonecké ekumeně. Proběhly i změny viditelné, např. vnější rekonstrukce starokatolického kostela. Dále máme od loňska přízemí vytápěné ekologickým tepelným čerpadlem z hloubkových vrtů, které se podařilo získat díky dotaci. Zkrátka to místo zase ožilo.

Již třetím rokem spolupracujete s Probační a mediační službou v Jablonci n. N. „Hříšníci“ si u vás mohou odpracovat své tresty v podobě obecně prospěšných prací. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti?

Farností nám zatím prošlo 12 odsouzených. Chceme jim poskytnout možnost výkonu alternativního trestu ve slušných lidských podmínkách, aby pro jedno šlápnutí vedle nemuseli žít poznamenáni vězením. Snažíme se u nich rozvíjet základní pracovní a sociální návyky a dovednosti - zodpovědnost, schopnost komunikace, pravidelnou docházku, vyloučení absencí bez řádné omluvy… Přiznávám, že to stojí mnohdy hodně času, sil a trpělivosti a ne vždy se hned setkáme s úspěchem, ale naštěstí máme také celou řadu dobrých zkušeností, takže v tom hodláme pokračovat.

V amatérském filmu o zázračném jizerskohorském ranhojiči Kittelovi jste ztělesnil roli ďábla. Není to paradoxní, kněz v roli pokušitele?

Spolupráce lidí, kteří něco dělají jen z pouhého nadšení pro věc, se vidí jen zřídka. Tak jsem si to filmování užíval: vozil jsem vybavení a herce, držel mikrofon, pomáhal připravovat scény, fotil a taky si zahrál ďábla. Ano, může se to zdát paradoxní a lidé se také vždy smějí, když si při titulcích všimnou zkratky ThDr. Ale věčný příběh toho Zlého, který k člověku přichází a suverénně mu z „dobrých důvodů nabízí lež pod rouškou „pravdy , ve skutečnosti bohužel tak úsměvný nebývá…

Činnost vaší farnosti se nesoustřeďuje jen na duchovno a bohoslužby. Nabídka je širší…

Ano, kromě duchovní oblasti se také věnujeme sociálním a kulturním aktivitám. Každé úterý se od půl páté v přízemí kostela schází VIDA, volnočasová integrovaná dílna s prvky arteterapie pod skvělým vedením Jitky Řenčové. Dále se lidé mohou obrátit na křesťansko-psychologickou poradnu, zajít na schůzku fotoklubu nebo na koncert. Ten nejbližší, písňový recitál japonské zpěvačky Michiyo Keiko, bude v kostele 23. 5. od 16 hodin.

(kh)